Ve všech volbách jde vždy o zásadní otázku, zda je touha po změně větší než obava ze změny. Změnu a naději nabízejí před volbami všichni, tedy i ti, kteří by museli změnit sami sebe.

Podle výsledků voleb se zdá, že touha po změně byla velká. Nikdy jsme nezažili tak dlouhou, tak drahou, a tak vyhrocenou kampaň. Poslední volby ukázaly obrovskou sílu médií a všech současných komunikačních kanálů. Heslo tedy znělo v souladu s latentní poptávkou – „Chceme to jinak!“ Ale jak vlastně? No prostě jinak, nově, neotřele. Uspěla nabídka, která šla naproti této poptávce a měla dost financí na to, aby pokryla všechny nosiče. Uspěla ta, která se alespoň tvářila nově a jinak. A teprve teď řada voličů hledá obsah této čistě marketingové nabídky. Je to, jako když si koupíte v supermarketu krásnou krabici s vysněným zbožím. A teprve doma krabici rozbalíte a zjistíte, že je téměř prázdná.

Lákavě zní jakoby politické poselství, jež hlásá středovou pozici. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená asi toto: „Půjde-li společnost doleva, pak i my půjdeme vlevo a naopak, půjde-li vpravo, pak se i my posuneme doprava.“ A teď babo raď. Co můžeme očekávat? Všechno. A to v mnoha ohledech. Koupili jsme si lístek na nějaké představení. Prozatím sledujeme podivnou improvizaci neznámého ochotnického souboru. Občas pomůže nápověda a občas na scénu přímo vstoupí záhadný impresário. Napětím ani nedutáme. Ostatně to ani nejde, neboť hrozí, že by nás mohla vyvést ochranka. Ano, je to jiné, je to nové, je to neotřelé. Je to změna. K lepšímu? Uvidíme.