Před několika týdny se v mnoha médiích objevil úspěšný podnikatel Andrej Babiš, s poněkud nečekaným ostrým stanoviskem, v němž přirovnal poměry v naší zemi k mafiánským praktikám. Reakce na sebe nenechaly čekat.

Řada politických komentátorů se do Babiše okamžitě obula. Připomínali mu jeho předlistopadovou minulost, privatizaci Unipetrolu, i jeho bývalé kontakty s českými politiky. Cudně ovšem svorně zapomněli na to, že i oni byli a jsou součástí hlavního proudu veřejného života, v němž se setkávají světy politiky, byznysu, médií, ale i policistů, státních zástupců a soudců. Pan Babiš řekl svým svérázným způsobem jen to, co všichni vlastně vědí či alespoň tuší, ale už si na to tak nějak zvykli.

K poznání, že žijeme v právní džungli, že jsme korupční velmocí, že někteří soudci organizují fingované konkursy na objednávku, že některé oficiální (a především neoficiální ) provize za státní a veřejné zakázky jsou v řádech desítek a dokonce stovek mil. Kč, že někteří policisté fungují v žoldu organizovaného zločinu, že jsme eldorádem hazardu, že se politici vzájemně špiclují, že se ze státních podniků vyvádějí obrovské sumy atd., k tomu všemu stačí jen a jen otevřené mediální zdroje. Ostatně, vše výše popsané potvrzuje velmi přesvědčivě i výroční zpráva BIS, která je veřejně dostupná.

Nejsem ani kněz, abych někomu dával rozhřešení. Nejsem ani soudce, abych někoho soudil. Jedno však vím. A sice to, že Andrej Babiš vyslal důležitý signál. Část domácího byznysu říká jeho ústy, že už byly překročeny všechny únosné meze. Korupce je jen jemnější výraz pro krádež. Poškozenými jsme my všichni občané ČR a její daňoví poplatníci. A tomu je třeba říct hlasitě – dost! Oceňuji přinejmenším jeho odvahu. Přidal se k ostatním, kteří již procitli dříve.

Českou krajinu v minulých letech ovládli dravci, piráti, kteří posunuli způsoby své existence do mafiánských rozměrů. Mnozí z nich jsou jen vlivnými hráči zákulisí, spekulanti s virtuální realitou, ovlivňovači státních a veřejných penězovodů. Jejich adresy najdete v různých daňových rájích. V ČR často vůbec nikoho nezaměstnávají a téměř zde neplatí daně. Stačí být správným poradcem a prostředníkem při armádních zakázkách.

Stačí mít kontrolu nad cenou léků, elektrické energie, a jiných důležitých komodit. Stačí mít to správné „kompro“, na ty, kteří s nimi nepečou, ohrožují je anebo jim konkurují. Stačí mít na těch správných místech své lidi. Dokonale to popisuje ve své nové knize Michal Viewegh. Vychází právě teď, pod vypovídajícím názvem „Mafie v Praze“. Na rozdíl od „hrdinů“ nového Vieweghova románu, Andrej Babiš dává desítkám tisíc lidí práci a platí zde nemalé daňové odvody. A to jej odlišuje od všech Daliků, Hrdličků, Janoušků a těch, kteří jim jdou tzv. na ruku.

Pokud Babiš pouze vypustil džina z láhve, pak mu i za to patří dík. Pokud by byl jeho čin i dílčí pozdní sebelítostí či dokonce sebekritikou, pak oceňuji i to. Na rozdíl od pana prezidenta, a některých mediálních všeználků, nepovažuji jeho sdělení za protikorupční žvást, obchodní trik či mravní kýč.