Čtvrteční akce tzv. Holešovské výzvy komentují v domácím internetovém prostoru různí glosátoři. Mnozí z nich mají jedno společné – nebyli u toho osobně. Jejich hodnocení vychází z mediální interpretace a často jen z apriorního postoje.

Jeden z významných členů ODS nazval svůj komentář slovy „ Jen tupá zloba a nenávist“. To je již jen variace na známé zaprodance a ztroskotance. Na rozdíl od něj, a mnoha dalších, jsem se byl na akci podívat osobně. Zúčastnil jsem se jako pozorovatel posledního pražského dějství před budovou České televize. Rozhodně je přinejmenším hloupé nazvat účastníky protestů lůzou, plebsem či spodinou apod. Tyto, a jiné, dehonestující nálepky jsou naprosto nepatřičné. Ten dav byl velmi pestrý. Mělo to svou atmosféru a nepůsobilo to ani agresivně, ale ani sterilně. A to bez ohledu na to, kdo to pořádá, kdo to případně ovlivňuje anebo dokonce zneužívá. Naprostá většina lidí se prostě přidala spontánně. A byli to lidé různých věkových i sociálních skupin. Zřetelný důkaz toho, že lidem dochází trpělivost.

Vzpomínáte na pochod studentů z Albertova na Národní třídu 17. listopadu 1989? Koho dnes zajímá, že povolení pochodu tehdy orazítkoval předseda městského výboru SSM, mladý soudruh Ulčák? Vzpomínáte na revoluční story o údajně mrtvém studentovi Šmídovi? A vzpomínáte na vystoupení soudruha Štěpána v areálu ČKD, a jeho slavnou větu o dětech, které nám přeci nebudou říkat, jak máme vládnout? Dělníci ČKD mu tehdy sborově odpověděli, že nejsou děti. A soudruh se odporoučel do propadliště dějin.

Pokud vládcové nereflektují dění a nálady v podhradí, pak si sami píší nelichotivý nekrolog. Arogance moci, chcete li pýcha, prostě a jednoduše předchází pád. Tak to na tom světě chodí. A je pak jedno, kdo a jak strčil klíček do startéru. Samozřejmě platí, že hněv (a pouhá negace) není program, ale shoda na tom, že balancujeme na samé hraně únosnosti je zřejmá, stejně tak, jako poptávka po zásadní změně. Silná poptávka stvoří dříve nebo později silnou nabídku, jako plnohodnotnou alternativu současné nemravné a nekompetentní podobě vládnutí. A navíc platí Sofoklovo : „ Ne moudrost, to hloupost je umíněná“. Umínění všeználci nás nespasí, opak je pravdou.