Končí doba malin nezralých
Tak se zdá, že nás čeká nejen mimořádně teplý začátek jara, ale asi i pořádně bouřlivý. Přispívá k tomu i větrání šuplíků ve zpravodajských službách, v soukromé špiclovací agentuře a v redakcích různých médií. Je to další důkaz pokročilé fáze divoké privatizace státní správy.
Dodržují se u nás zákony? Dodržuje se Ústava? Platí litera Základní listiny práv a svobod? Respektují se u nás přijaté evropské úmluvy? Není zde náhodou dvojí právo? Jedno pro privilegované a druhé pro lid obecný? Pokud BIS před pěti lety shromáždila velmi závažný dokument o zásadních nezákonnostech, pak je jistě nemožné, že o tom nevěděl tehdejší premiér, ale asi i tehdejší ministr spravedlnosti a ministr vnitra. Proč nekonali? Proč nekonala policie a státní zastupitelství? Není to náhodou zvůle moci? Nejde dokonce o zločinné spolčení? Zdaleka nejde jen o Béma. Těch, kteří podepsali těm různým Faustům své bianco směnky, je již slušná řádka. A zaprodali jim nejen své duše, ale i zemi, kterou měli spravovat.
Nevěřím, že jsou všichni státní úředníci, všichni podnikatelé, všichni novináři, dokonce všichni zastupitelé a poslanci, všichni zástupci akademické obce, všichni představitelé různých profesních a zájmových skupin, ale i všichni zástupci zpravodajských služeb, orgánů činných v trestním řízení a justici součástí tohoto nemravného a zločinného holportu. Ale všichni nesou svůj díl spoluviny, protože neviděli, neslyšeli a mnohem častěji mnozí z nich vidět a slyšet nechtěli.
Těch jmen a kauz, která se objeví, a pak se zase ztratí, je již pěkně dlouhý seznam. Co Drobil a jeho Knetig? Co Kocourek a jeho angažmá u Martina Romana? Co Topolánkův Dalík? A co Tvrdík, a co Hala? Co tzv. Mrázkův archív? A co třeba Harvardské fondy a Appian? Co třeba IZIP? A co Barták a pandury? A co IPB? A co solární elektrárny? A co masivní nájezdy privátních žraloků do zdravotnictví a sociálních služeb? A co prohrané arbitráže? A co podvodné tituly?
A co nastavení církevních restitucí? A co mega obchody Omnipolu? Co nehospodárné nakládání s veřejnými zdroji, jež se děje v mnohých státních firmách a státních institucích? Co různé podivně účelové dotace? A co naši miliardáři a jejich nadstandardní vztahy s politickou špičkou? A co pan prezident a jeho úniková témata, a relativizace různých zjevných lumpáren? A co třeba odměny zástupců odborářů ve spol. ČEZ, v řádech milionů Kč ročně (to se to pak hezky protestuje a ohlupuje lid s platem méně než průměrným)? A co lhaní parlamentních stran o skutečných nákladech na volební kampaně? A co třeba záhadné účty na Kypru, v Dubaji, na Karibiku, či dříve ve Švýcarsku atd.?
Potkání se s realitou je děsivé a bolestné. A to o to více, že nám někdo říká, že jsme si žili nad poměry a musíme si utáhnout opasky. Neměli by chlapci začít sami u sebe? A třeba i tím, že nám zveřejní pro koho, a jak pracují např. bývalí šéfové různých zpravodajských a vyšetřovacích týmů? Nezdá se mi, že to vše vyřeší šlechetní „Rampulové“. Nehrozí nám náhodou skutečný kolaps, masivní emigrace těch schopných a exekutorské žně v podhradí? Qui bono? Že by snad někdo chystal nové aranžmá, aby mohl dokončit své plány? Ach jo, něco se těm „soudruhům z NDR“ asi nepovedlo. Nemyslíte? Končí doba malin nezralých.
Nevěřím, že jsou všichni státní úředníci, všichni podnikatelé, všichni novináři, dokonce všichni zastupitelé a poslanci, všichni zástupci akademické obce, všichni představitelé různých profesních a zájmových skupin, ale i všichni zástupci zpravodajských služeb, orgánů činných v trestním řízení a justici součástí tohoto nemravného a zločinného holportu. Ale všichni nesou svůj díl spoluviny, protože neviděli, neslyšeli a mnohem častěji mnozí z nich vidět a slyšet nechtěli.
Těch jmen a kauz, která se objeví, a pak se zase ztratí, je již pěkně dlouhý seznam. Co Drobil a jeho Knetig? Co Kocourek a jeho angažmá u Martina Romana? Co Topolánkův Dalík? A co Tvrdík, a co Hala? Co tzv. Mrázkův archív? A co třeba Harvardské fondy a Appian? Co třeba IZIP? A co Barták a pandury? A co IPB? A co solární elektrárny? A co masivní nájezdy privátních žraloků do zdravotnictví a sociálních služeb? A co prohrané arbitráže? A co podvodné tituly?
A co nastavení církevních restitucí? A co mega obchody Omnipolu? Co nehospodárné nakládání s veřejnými zdroji, jež se děje v mnohých státních firmách a státních institucích? Co různé podivně účelové dotace? A co naši miliardáři a jejich nadstandardní vztahy s politickou špičkou? A co pan prezident a jeho úniková témata, a relativizace různých zjevných lumpáren? A co třeba odměny zástupců odborářů ve spol. ČEZ, v řádech milionů Kč ročně (to se to pak hezky protestuje a ohlupuje lid s platem méně než průměrným)? A co lhaní parlamentních stran o skutečných nákladech na volební kampaně? A co třeba záhadné účty na Kypru, v Dubaji, na Karibiku, či dříve ve Švýcarsku atd.?
Potkání se s realitou je děsivé a bolestné. A to o to více, že nám někdo říká, že jsme si žili nad poměry a musíme si utáhnout opasky. Neměli by chlapci začít sami u sebe? A třeba i tím, že nám zveřejní pro koho, a jak pracují např. bývalí šéfové různých zpravodajských a vyšetřovacích týmů? Nezdá se mi, že to vše vyřeší šlechetní „Rampulové“. Nehrozí nám náhodou skutečný kolaps, masivní emigrace těch schopných a exekutorské žně v podhradí? Qui bono? Že by snad někdo chystal nové aranžmá, aby mohl dokončit své plány? Ach jo, něco se těm „soudruhům z NDR“ asi nepovedlo. Nemyslíte? Končí doba malin nezralých.