Bylo zajímavé sledovat suverény státního byznysu – šéfy ČEZu, jak zdůvodňovali na své tiskové konferenci vznik a praktiky vlastní vymahačské armády. Rozčarování bylo zřejmé. Ne z toho, že se něco takového vůbec děje, ale z toho, že to tzv. vyteklo ven.

Když koukáte na svět pouze z výšky 7. patra pankráckého sídla, tak Vám připadne to hemžení těch lidiček tam dole na ulici tak nekonečně vzdálené. Nedávno mi jeden zahraniční novinář řekl, že pozorně sleduje nebývalý nárůst vlivu, který chlapci ze 7. patra mají. Projevuje se to rozhodující pozicí vůči parlamentním stranám, ale i tlakem v médiích a v navazujícím podnikatelském prostředí. Něco podobného je v normálně fungujících zemích naprosto nemyslitelné.

U nás stačí k vybudování tohoto postavení mít ve své stáji ty správné lidi ve správný čas. Náhodná setkání v Toskánsku a společné procházky po těch správných golfových hřištích to jenom mimoděk dokreslují. K správnému image se jistě hodí zaměstnat pár důležitých lidí a vybrat vhodné dodavatele, podpořit basket či karlovarský festival anebo tu správnou soukromou školu atd. Benefity jsou pak zjevné, a to nejenom v energetice, ale i v dopravě a také v hlavním dotačním byznysu, což jsou téměř všechny zelené projekty.

Na dnešní vymahačskou epizodu se za pár dnů zapomene. Překryje to jiný skandál z jiné sféry. Hoši si převléknou uniformy a jede se dál. Všichni se shodnou na tom, že krást se nemá. A když, tak na jiné úrovni a rafinovaněji. Je až s podivem, jak stát v mnoha zásadních případech zcela rezignoval na výkon svých (tedy našich!) práv. Ztráty jsou pak v součtu značné, a to nejen ty finanční. Až si budete prohlížet účet za „šťávu“, tak si vzpomeňte na kluky ze 7. patra.

Možná Vás ještě napadne rčení o tom stromě, co roste, či neroste až do nebe (třeba ze 7. patra).