Korupce na vrcholu ledovce
Českou republiku zasáhla nejen ekonomická krize. Podobně vážná je také zostřující se krize politická, jejíž charakter ještě umocňuje zhoršující se sociální situace.
To vše se podepisuje na rozkladu politického systému, včetně státní administrativy, a stát ztrácí schopnost kontroly i usměrňování společenských procesů. Hlavní příčinou této neschopnosti a postupného rozkladu je také nebývalý a stále rostoucí vliv jakési obdoby "socialistických" struktur, které na fungování státu parazitují.
Politika dnes funguje zejména na principu vzájemných protislužeb a zavazujících osobních vztahů, lobbismu, klientelismu, různých druhů korupce a propojení politiků i státní administrativy s podnikatelskou sférou a organizovaným zločinem. Výsledkem je ztráta důvěry občanů ve výkonnou, zákonodárnou i soudní moc, nevymahatelnost práva a především naprostá ztráta autority politických elit.
Zastavme se nyní u tolik frekventované korupce.
Ottova všeobecná encyklopedie – heslo: Korupce.
Korupce – úplatkářství. Zneužití veřejných zdrojů či postavení pro vlastní obohacení. Korupce porušuje formální principy veřejné služby, zásady rovnosti občanů a transparentnosti politiky, podporuje zákulisní politiku, vytváří klientelistické sítě a kliky. Obchází zákony a transformuje politické strany do trhově nekalých podnikatelských subjektů. Vyvolává nedůvěru voličů v politický systém. Může posilovat vliv extrémistických politických směrů.
Zaposloucháte-li se občas do cvrlikání vrabců na některých střechách, pak nemůžete neslyšet, že se o korupci už nejen šušká, ale i cvrliká.
Tématem těchto dnů jsou pandury a radnice v Žabovřeskách. Ale klidně by to mohla být téměř kterákoliv jiná armádní zakázka. Konstrukce je stejná. Nakupujeme nejen nejdražší transportéry, ale i stíhačky, transportní letadla, samopaly, padáky atd. Rozdíl mezi reálnou cenou a navýšením konečné smluvní ceny dává dostatečný prostor pro uspokojení různých potřeb. A to vše z veřejných zdrojů. V době, kdy docházejí peníze na důchody, na sociální programy a vlastně na všechno nutné a nezbytné, je to o to více alarmující.
U developerských projektů se na úřadu vyrobí či najde nějaký problém. Může to být cena pozemku, uzemní rozhodnutí, stavební povolení anebo kolaudace. Anebo vše dohromady. Problém lze odstranit za nějaký cashový bonus (nejlépe v obálce nebo v igelitce). S tím, že se pak ještě určí správný dodavatel za správnou cenu. Kdo maže, ten jede. Kdo nekrade, ten okrádá rodinu. Ruku ruka myje atd.
Je to hra bez hranic….
Této zemi už dávno nevládnou žádní řádně zvolení zástupci lidu, nýbrž zákulisní klientelistické sítě. Tvoří je ti, kteří prodávají státu některé služby a zboží. A na druhé straně ti, kteří je kupují. A platí to i v obráceném gardu. Tedy na jedné straně prodejci některého státního majetku či služeb a pak ti, kteří jej výhodně získávají pro svou potřebu anebo následné spekulativní využití. Patří sem i ti, kteří ovládají penězovody z podniků s účastí státu a různých státních institucí. Už nejde o soubor nahodilostí, ale o propracovaný sofistikovaný systém.
A není to jenom o provizích. Je to také o různých specifických službách. Je to o full servisu pro vyvolené držitele těch správných razítek. Už neexistují žádné hranice. Nic není nemožné. Za peníze si lze koupit hodně a za hodně peněz téměř vše. Chceš politickou stranu – máš ji mít. Chceš zákon – žádný problém. Chceš ministra, starostu, …
Nedělejme si iluze, že existuje nějaká země, kde není vůbec žádná korupce. Ale každý rozumný a odpovědný stát dělá vše, aby prostor pro ní minimalizoval a snížil v nejvyšší možné míře ztráty veřejných zdrojů.
Boj proti korupci je oblíbeným předvolebním tématem i těch, kteří jsou vědomě a někdy možná i nevědomě nositeli, ale i tvůrci korupčního systému. Občas se vedou dohady o tom, které lobby je nejmocnější – zbrojařské, stavební, energetické, farmaceutické, hazard anebo jiné. Na tom ale nesejde. Důležité jsou zasvěcené odhady, které naznačují, že se z veřejných zdrojů korupcí a nehospodárným nakládáním ztratí ročně až 250 mld. Kč. Otázka pro řadu reprezentantů státu a obce už dávno není: „Co mohu já udělat pro stát či obec?“ Prim hraje jiná otázka: “Kolik z toho budu mít já sám?“ Není to nic objevného. Jenže teď se situace snad mění. Veřejnost se začíná probouzet ze svého dlouhodobého nezájmu o veřejné věci. Probouzí se i někteří zástupci hlídacího psa demokracie – médií. A to je jediný způsob, jak zastavit tu pandemii korupce. Nebude to však snadné. Sítě a kliky prorostly do státních institucí, do orgánu činných v trestním řízení a používají různé způsoby k tomu, aby si svůj vliv udržely. Připomíná Vám to organizovaný zločin? Právem…
Návody a recepty na to, jak minimalizovat korupci existují a není třeba vymýšlet nové. 20 let se baví náš establishment o potřebě zákona o státní službě. A není schválen do dnes. S tím souvisí i majetková přiznání. To není žádný útok na svobodu či dokonce na demokracii. Naopak. Není to ideologické téma. Jediné, co lidé chtějí, je slušná a efektivní správa země. Místo toho se jim dostává nemravného drancování veřejných zdrojů. Je třeba nastavit přesná a přísná pravidla hry a pod sankcemi a tresty vyžadovat jejich dodržování. Ale i to by bylo málo. Je nezbytné respektovat i nepsaná pravidla. Vše, co je v rozporu s veřejným zájmem a dobrými mravy, musí být nepřijatelné. Chci doufat, že se toho mé děti dožijí.
Proto navrhujeme, jak účinně zamezit korupci:
• přijetím zákona o státní službě a zavedením důsledného systému osobní zodpovědnosti
• vymezením hranice mezi politickými nominacemi a profesionální veřejnou správou, stanovením pravidel výkonu veřejné správy – kvalitní veřejná správa za optimální finance
• úředník musí být hodnocen podle manažerského výkonu a ne pouze podle tabulkového zařazení
• odpolitizováním státní správy, odstraněním politických zásahů do činnosti policie, bezpečnostních služeb (BIS, VZ) i justice
• ve státních podnicích se stát musí chovat jako moudrý vlastník, musí se zvýšit veřejná kontrola nad výkonem vlastnických práv státu v těchto firmách
• zefektivněním výběru i alokace daní
• vytvořením podmínek pro veřejnou kontrolu veřejné správy – transparentnost činnosti veřejných orgánů a institucí
• přijmout zákon o přiznání majetku a způsobu jeho nabytí se zpětnou platností od roku 1990 a uvedené skutečnosti důsledně kontrolovat. Pokud nebude majetek v souladu se zdaněnými příjmy, je nutno zahájit vyšetřování. Současně je nezbytné přijmout příslušnou legislativu, vzorem mohou být zákony vyspělých států – např. USA, Německa, Rakouska, Francie.
• novým zákonem o veřejných zakázkách - veřejné zakázky nesmí být v režimu obchodního tajemství, naopak musí být transparentní celý průběh soutěže
• odstraněním institutu akciových společností s neznámou vlastnickou strukturou, veřejných zakázek se mohou účastnit pouze firmy s jasně definovanými vlastníky
P.S.: V roce 2005 jsem vydal s Bohumilem Pečinkou knihu - Politika z obou stran - a dnešní podobu zkorumpované země jsme již tehdy prognózovali. Obávám se, že dnes je situace ještě horší.
To vše se podepisuje na rozkladu politického systému, včetně státní administrativy, a stát ztrácí schopnost kontroly i usměrňování společenských procesů. Hlavní příčinou této neschopnosti a postupného rozkladu je také nebývalý a stále rostoucí vliv jakési obdoby "socialistických" struktur, které na fungování státu parazitují.
Politika dnes funguje zejména na principu vzájemných protislužeb a zavazujících osobních vztahů, lobbismu, klientelismu, různých druhů korupce a propojení politiků i státní administrativy s podnikatelskou sférou a organizovaným zločinem. Výsledkem je ztráta důvěry občanů ve výkonnou, zákonodárnou i soudní moc, nevymahatelnost práva a především naprostá ztráta autority politických elit.
Zastavme se nyní u tolik frekventované korupce.
Ottova všeobecná encyklopedie – heslo: Korupce.
Korupce – úplatkářství. Zneužití veřejných zdrojů či postavení pro vlastní obohacení. Korupce porušuje formální principy veřejné služby, zásady rovnosti občanů a transparentnosti politiky, podporuje zákulisní politiku, vytváří klientelistické sítě a kliky. Obchází zákony a transformuje politické strany do trhově nekalých podnikatelských subjektů. Vyvolává nedůvěru voličů v politický systém. Může posilovat vliv extrémistických politických směrů.
Zaposloucháte-li se občas do cvrlikání vrabců na některých střechách, pak nemůžete neslyšet, že se o korupci už nejen šušká, ale i cvrliká.
Tématem těchto dnů jsou pandury a radnice v Žabovřeskách. Ale klidně by to mohla být téměř kterákoliv jiná armádní zakázka. Konstrukce je stejná. Nakupujeme nejen nejdražší transportéry, ale i stíhačky, transportní letadla, samopaly, padáky atd. Rozdíl mezi reálnou cenou a navýšením konečné smluvní ceny dává dostatečný prostor pro uspokojení různých potřeb. A to vše z veřejných zdrojů. V době, kdy docházejí peníze na důchody, na sociální programy a vlastně na všechno nutné a nezbytné, je to o to více alarmující.
U developerských projektů se na úřadu vyrobí či najde nějaký problém. Může to být cena pozemku, uzemní rozhodnutí, stavební povolení anebo kolaudace. Anebo vše dohromady. Problém lze odstranit za nějaký cashový bonus (nejlépe v obálce nebo v igelitce). S tím, že se pak ještě určí správný dodavatel za správnou cenu. Kdo maže, ten jede. Kdo nekrade, ten okrádá rodinu. Ruku ruka myje atd.
Je to hra bez hranic….
Této zemi už dávno nevládnou žádní řádně zvolení zástupci lidu, nýbrž zákulisní klientelistické sítě. Tvoří je ti, kteří prodávají státu některé služby a zboží. A na druhé straně ti, kteří je kupují. A platí to i v obráceném gardu. Tedy na jedné straně prodejci některého státního majetku či služeb a pak ti, kteří jej výhodně získávají pro svou potřebu anebo následné spekulativní využití. Patří sem i ti, kteří ovládají penězovody z podniků s účastí státu a různých státních institucí. Už nejde o soubor nahodilostí, ale o propracovaný sofistikovaný systém.
A není to jenom o provizích. Je to také o různých specifických službách. Je to o full servisu pro vyvolené držitele těch správných razítek. Už neexistují žádné hranice. Nic není nemožné. Za peníze si lze koupit hodně a za hodně peněz téměř vše. Chceš politickou stranu – máš ji mít. Chceš zákon – žádný problém. Chceš ministra, starostu, …
Nedělejme si iluze, že existuje nějaká země, kde není vůbec žádná korupce. Ale každý rozumný a odpovědný stát dělá vše, aby prostor pro ní minimalizoval a snížil v nejvyšší možné míře ztráty veřejných zdrojů.
Boj proti korupci je oblíbeným předvolebním tématem i těch, kteří jsou vědomě a někdy možná i nevědomě nositeli, ale i tvůrci korupčního systému. Občas se vedou dohady o tom, které lobby je nejmocnější – zbrojařské, stavební, energetické, farmaceutické, hazard anebo jiné. Na tom ale nesejde. Důležité jsou zasvěcené odhady, které naznačují, že se z veřejných zdrojů korupcí a nehospodárným nakládáním ztratí ročně až 250 mld. Kč. Otázka pro řadu reprezentantů státu a obce už dávno není: „Co mohu já udělat pro stát či obec?“ Prim hraje jiná otázka: “Kolik z toho budu mít já sám?“ Není to nic objevného. Jenže teď se situace snad mění. Veřejnost se začíná probouzet ze svého dlouhodobého nezájmu o veřejné věci. Probouzí se i někteří zástupci hlídacího psa demokracie – médií. A to je jediný způsob, jak zastavit tu pandemii korupce. Nebude to však snadné. Sítě a kliky prorostly do státních institucí, do orgánu činných v trestním řízení a používají různé způsoby k tomu, aby si svůj vliv udržely. Připomíná Vám to organizovaný zločin? Právem…
Návody a recepty na to, jak minimalizovat korupci existují a není třeba vymýšlet nové. 20 let se baví náš establishment o potřebě zákona o státní službě. A není schválen do dnes. S tím souvisí i majetková přiznání. To není žádný útok na svobodu či dokonce na demokracii. Naopak. Není to ideologické téma. Jediné, co lidé chtějí, je slušná a efektivní správa země. Místo toho se jim dostává nemravného drancování veřejných zdrojů. Je třeba nastavit přesná a přísná pravidla hry a pod sankcemi a tresty vyžadovat jejich dodržování. Ale i to by bylo málo. Je nezbytné respektovat i nepsaná pravidla. Vše, co je v rozporu s veřejným zájmem a dobrými mravy, musí být nepřijatelné. Chci doufat, že se toho mé děti dožijí.
Proto navrhujeme, jak účinně zamezit korupci:
• přijetím zákona o státní službě a zavedením důsledného systému osobní zodpovědnosti
• vymezením hranice mezi politickými nominacemi a profesionální veřejnou správou, stanovením pravidel výkonu veřejné správy – kvalitní veřejná správa za optimální finance
• úředník musí být hodnocen podle manažerského výkonu a ne pouze podle tabulkového zařazení
• odpolitizováním státní správy, odstraněním politických zásahů do činnosti policie, bezpečnostních služeb (BIS, VZ) i justice
• ve státních podnicích se stát musí chovat jako moudrý vlastník, musí se zvýšit veřejná kontrola nad výkonem vlastnických práv státu v těchto firmách
• zefektivněním výběru i alokace daní
• vytvořením podmínek pro veřejnou kontrolu veřejné správy – transparentnost činnosti veřejných orgánů a institucí
• přijmout zákon o přiznání majetku a způsobu jeho nabytí se zpětnou platností od roku 1990 a uvedené skutečnosti důsledně kontrolovat. Pokud nebude majetek v souladu se zdaněnými příjmy, je nutno zahájit vyšetřování. Současně je nezbytné přijmout příslušnou legislativu, vzorem mohou být zákony vyspělých států – např. USA, Německa, Rakouska, Francie.
• novým zákonem o veřejných zakázkách - veřejné zakázky nesmí být v režimu obchodního tajemství, naopak musí být transparentní celý průběh soutěže
• odstraněním institutu akciových společností s neznámou vlastnickou strukturou, veřejných zakázek se mohou účastnit pouze firmy s jasně definovanými vlastníky
P.S.: V roce 2005 jsem vydal s Bohumilem Pečinkou knihu - Politika z obou stran - a dnešní podobu zkorumpované země jsme již tehdy prognózovali. Obávám se, že dnes je situace ještě horší.