V uplynulých dnech jsme byli svědky dojemné podívané. Pan premiér Nečas se poděkoval a odešel do propadliště dějin, zatímco česká „Nagygate“ zcela oprávněně nepřestává okupovat první stránky zdejších deníků.

Naproti tomu pan podnikatel a politický lídr Andrej Babiš, úspěšný manažer středoevropského formátu, psychicky neustál onu velkou potupu, že deník Lidové noviny neinformoval o jeho tiskové konferenci v rámci rozjeté předvolební kampaně hnutí ANO 2011. Ti, kdo slyšeli záznam jeho telefonátu s redaktorem Lidovek, museli pana Babiše upřímně litovat. On se tak snaží pomoci naší republice a novináři si jeho práce vůbec neváží, dokonce o ní neinformují. Rozhořčený pan Andrej byl tak nucen zcela odhodit svou pověstnou profesionalitu a zejména své asertivní rétorické schopnosti, aby novinářům připomněl: „Doufám, že kluci vědí, co dělaj. Ještě nevědí, s kým mají tu čest ...“

Jistě, pan Babiš se vzápětí „omluvil“, byl prý „vytočený“, samozřejmě si vzpomněl (jak předpokládám) na „Morální kodex“ svého hnutí, který již delší dobu visí na stránkách jeho politického projektu. Panu Babišovi tedy popřejme pevnější nervy, snad by pomohl i nějaký kvalitní manažerský kurs, který by prospěl jeho podnikání, včetně toho politického. Zkrátka – alespoň náznak profesionality (v původním smyslu tohoto slova) by neuškodil.

Naopak pan prezident Miloš Zeman, profesionál každým coulem a státník, svým vzděláním a rozhledem daleko přesahující českou kotlinu, se rázně ujal záchrany Evropské unie. Po jeho vpravdě krásné přednášce na Humboldtově univerzitě v Berlíně nezůstalo jediné oko suché. Naprosto zásadním způsobem se do dějin evropské integrace zapíše klíčovým výrokem, proneseným perfektní angličtinou: „Konzumujeme moc jablek, ale nepěstujeme dostatek jabloní.“ Ano, pane prezidente, budeme si to pamatovat. A podobné je to i s hruškami, švestkami, třešněmi ...

Druhým aktuálním prezidentským projektem je záchrana České republiky před totálně zkorumpovanými politiky, zejména v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, jejíž složení vzešlo z nechvalně proslulých voleb roku 2010. Národ si žádá vládu skutečných odborníků, a ta přece nemůže vzejít z politického handlu. Pan prezident se proto rozhodl k odvážnému kroku, totiž k záchraně občanů před politikou jako takovou. Nedbal na posměšné glosy zkrachovalých politiků z ODS a jiných partají, kterým již nikdo nevěří, ignoroval komentáře „novinářů“ a jmenoval novým premiérem pana Jiřího Rusnoka. Jeho „vláda národní spásy“ se již začíná rýsovat a budou v ní opravdová esa. Namátkou pravděpodobně Marie Benešová, Martin Pecina, Miroslav Toman, Jiří Balvín. Ve hře jsou však i další jména, v kuloárech se vážně hovoří též o Jiřině Bohdalové (ministerstvo dopravy), Ivetě Bartošové, Livii Klausové, Kateřině Zemanové (ministerstvo školství), ministrem zahraničních věcí by mohl být František Ringo Čech, zmiňován je také Vojtěch Dyk. Patrně půjde o vládu s největším zastoupením žen od roku 1918, resp. 1948, resp. 1993.

Páně prezidentovy plány nám poodkryl neméně odvážný a excelentně výřečný pan kancléř Vratislav Mynář, jehož politický coming out ze včerejší televizní relace „Události, komentáře“ zůstal zatím, pokud vím, bez odezvy. Přitom tu běží o zcela otevřené osvětlení důvodů pro vznik Rusnokovy vlády, stejně jako o zásadní komentář k současné politické situaci. Cituji dle záznamu na ČT 24:

„Možná by si páni poslanci, nebo koaliční poslanci minimálně, měli uvědomit, že ... máme rok 2013, a to není stejná doba jako v roce 2010, kdy tahleta vláda, tahle koalice a tahleta řekněme sešlost v parlamentu (v dobrém slova smyslu) poslanců byla navolena. Dneska máme zcela jinou situaci, důvěra jak parlamentu, tak vlády je řekněme v jednotkách procentních bodů ...“

Ano, pane kancléři, co je nám do parlamentu, této bohapusté žvanírny, které má již český lid dost. Pro toto jsme cinkali klíči, ano? Parlament nemá – dle průzkumů veřejného mínění – žádnou podporu české společnosti. Vždyť volby byly tak dávno a už pro nás nejsou relevantní. Navíc je třeba jednat rychle, v zájmu této země a občanů. Nebudeme přece vyhazovat peníze za volby předčasné, když pan prezident přesně ví, jakou vládu potřebujeme. I v demokracii musí být pořádek, ani parlament si nemůže dělat co chce, zvláště, když je na scéně moudrý prezident lidem přímo zvolený. Velká část národa sní o spořádané (tj. řízené) demokracii, o klidu na práci. V první řadě to znamená definitivní konec poněkud zastaralých politických stran („dinosaurů“) typu ODS nebo ČSSD, snad jen KSČM a TOP 09 by se mohly transformovat.

Naštěstí se již rodí nebo sílí nové politické strany a hnutí, které jistě obstojí ve 21. století: SPO Zemanovci se předhání v diskusích o fungování české demokracie s Babišovým ANO 2011 a Okamurovým Úsvitem přímé demokracie. Probleskují zprávy o vzniku zcela nového a třeskutě originálního politického subjektu. Prý se bude jmenovat SPO Klausovci.

Inovativní program těchto politických uskupení shrnul včera na svém blogu (idnes.cz) neméně originálním způsobem pan Andrej Babiš, proslulý jakožto neúnavný podporovatel nezávislých médií a kritického myšlení:

„Jistě znáte pohádku o čertově učni. Je umolousaný, nevábný, ale král mu dá dceru, neb čertův švagr má peníze. Nakonec se ukáže, že ten chlapík není jen bohatý, ale je vlastně i docela sympatický...“

To je slovo muže, který ví, co chce! Konečně i nám tedy musí být jasno, kde se skrývá ono příslovečné „čertovo kopýtko“.