Mýdlo na Hradě - co a proč dělám.
Přiznávám, že nebýt těch Mynářových a Nejedlého narozenin, které proběhly v prostorách Pražského hradu, na nějaké pořádání Mýdla na Hradě by mi nepřišla ani myšlenka. Když to pak v televizní reportáži okořenil mluvčí Ovčáček výzvou, že si podobnou akci může přece uspořádat kdokoli, pochopil jsem to jako hozenou rukavici. Někdo by si to vyložil jako výsměch, drzost, pohrdání obyčejnými lidmi, kteří prostě na podobnou akci nemají peníze ani žaludek. A tak jsem si řekl, že zjistím oč se jedná. Je to výzva, anebo pohrdlivý výsměch?
Proto jsem k tomu nejprve vyzval kamarády na mém fcb profilu a když počet lidí během půlhodiny vyskočil nad stovku, založil jsem skupinu Mýdlo na Hradě.
Chechtám se radostí, že nás je kolem dvou tisíc, co do toho chceme jít společně - sám bych to nikdy nedokázal, takové peníze jenom na pronájem jednak nemám a jednak bych je radši dal asi do něčeho smysluplnějšího - ale tedy opět: ano, je to pro mne symbolické. A ten symbol ospravedlňuej takovou investici.
Nevypadá to, že by se počet příznivců jen tak zastavil, každou chvíli odklikávám, schvaluji další. Uvidíme, kam nás to všechny dovede. V úterý jdu na osobní jednání na Hrad, měl bych tedy vědět víc a věřím, že se akce posune blíž ke svému uskutečnění.
Protože se začínají s rostoucím počtem lidí přidávat i dohady a domněnky, sepisuji tento blog. Prosím není od věci přečíst si to, než nás začnete podporovat anebo než na akci vyrazíte. Anebo než to odsoudíte.
1) Nedělám manifestaci, ani žádný protest. Nechci se vyjadřovat proti nikomu ani pro někoho. Mám své politické názory a stanoviska, ale nechci je prostřednictvím této akce prezentovat. Nejšťastnější bych byl, kdyby se povedla zcela nepolitická akce, ale je mi jasné, že to už ze samé podstaty není možné. Děláme angažovanou událost. Budu ale dělat všechno pro to, aby nám to nikdo neukradl k politické propagandě. A pokud to udělá, aby bylo jasně vidět, že porušil pravidla, že je to zloděj, který si přivlastňuje něco, co mu nepatří. Neděláme ani propagandu jak je Hrad lidové místo pro kohokoli (protože si to nemyslím) ani propagandu proti Hradu - ať si o místní reprezentaci myslím cokoli. Dále předesílám, že se nepovažuji za příslušníka pražské kavárny, protože mnohé sluníčkářské názory bezuzdné hyperkorektnosti jsou mi vzdálené. Podle mne prostě jsou chvíle, kdy je třeba v hospodě vstát a dát facku. Ale nejsem ani anarchista, skin (plešatý jsem od přírody :-) ) nebo xenofob, a mám-li se podržet nastoleného neumělého přirovnání, nemyslím si, že každá debata musí začínat fackou.
2) Co se týká organizace na místě: úkol č.1 je ostraha. Může to znít úsměvně, ale vnímám svoji odpovědnost za Hrad. Když vidím, jak je ten největší hradní komplex světa dnes zabezpečen a kontrolován před turisty, jaké se tam tvoří fronty, napadá mne několik vysvětlení. Buď ten, kdo to nakázal, je paranoik. Anebo je to člověk, který rád jakýmikoli prostředky upoutává pozornost. Anebo je to někdo, kdo má kvalitní informace a má skutečný, reálný důvod obávat se útoku. Jako pořadatel hradní akce musím vycházet z nejhoršího možného vysvětlení. Součástí nákladů celé akce tedy musí být profesionální ostraha - pokud celou ostrahu nezajišťuje Hradní stráž a není již v ceně. Úkolem ostrahy pak bude předejít výtržnostem (politickým i alkoholovým) a ohlídat bezpečí národní památky a pochopitelně všech přítomných lidí.
3) ad program: líbilo by se mi, kdybychom měli postavené podium a malý zvukový aparát. Stál bych o komorní kulturní program. Mezi podporovateli ve fcb skupině Mýdlo na Hradě je dostatek umělců a zajímavých osobností, mohli bychom spojit síly. Žádný randál, konekonců v organizačních podmínkách je zákaz rytmického tance atd. (podmínky jsem vyvěsil na stránky skupiny MnH, aby si je kdokoli mohl přečíst). Žádný politik nebude hovořit na podiu. Ani kdybych mu osobně sebevíc věřil, ani kdyby mi sebevíc vadil. Chodí mi hodně dotazů co bych dělal, kdyby chtěli přijít různí politici. („Co když bude Babiš rozdávat koblihy?” „Co když přijde Zeman vyprávět, jak nám ukázal, že je lidový?”) Odpovídám vždy stejně: akce je otevřená. Každý, kdo se zaregistruje dokud bude místo, a zaplatí svůj podíl na rozpočtu, bude vítán. Do té doby, než by začal dělat z akce propagandu anebo dokud nezačne porušovat pravidla.
Ozývají se lidé s tím, že napečou, navaří - budu-li opět přemýšlet v nejhorším scénáři, mohl by nějaký hlupák do jídla cokoli přimíchat a lidem by mohlo být zle. Proto pokud bude někdo nabízet něco k jídlu, bude to muset být na vlastní nebezpeční všech případných konzumentů. Já vím, že to je jako u bláznů na dvorku, ale zkrátka žijeme v takové době.
4) ad peníze: zvažoval jsem jak na to, ale nejčistší se mi jeví toto: Transparentní účet, speciálně k tomuto zřízený. Zveřejněný rozpočet. Případný přebytek věnujeme na charitu. Mám tu čest být členem správní rady Nadace Národ dětem, která nedává ani korunu jinam, než na podporu nemocných dětí. Nikdo za činnost v této nadaci není honorován. Navrhuji, že případný přebytek poukážeme sem.
Mám kamaráda z Albánie (koneckonců pět let jsem tam jezdil, když jsme psali knížku Albánie - kráska se špatnou pověstí), který mi říkal, že my Češi se neumíme hádat. „Johoho, kamaráde!” Neovládl jsem se. „Už jsi někdy viděl, jaké to je peklo, když se Češi hádají?” „No právě. Vy strašně dlouho držíte hubu a pak, když vybuchnete, tak už doslova válčíte, snažíte se druhého urazit, poškodit, zničit. Smyslem hádky přitom není ublížit si, ale najít řešení v situaci, která účastníky rozněcuje tak, že je těžké se ovládat. Vy toto stadium vůbec nemáte. Uražené ticho - anebo válka.”
Mám pocit, že doba, ve které teď žijeme, toto ještě vyostřuje. Lidé přestávají diskutovat, používat mozek ke kritické úvaze. Spíš si nekriticky navzájem fandí ti, kteří si myslí to stejné a nadává se těm, kteří si myslí cokoli jiného. (Zygmunt Bauman o tom zajímavě psal v souvislosti se sociálními bublinami) Abych se opět vrátil k hospodskému přirovnání: podle mne, když se blíží kolizní situace, je na místě nezačít hned rvačkou, ale přijít k možnému agresorovi a zeptat se: co jste to říkal? Jak jste to myslel? Dá se říci, že akce Mýdlo na Hradě je otázkou, co že se to přesně říkalo, a jak že se to přesně myslelo.
Chodí mi už otázky, jestli si tím načasováním před volbami nechystám politickou pozici anebo zda mne neplatí nějaká strana. Ne. Nikdo mne neplatí, nebudu kandidovat v podzimních volbách. Mám spoustu vlastní práce, která mne baví, naplňuje, činí šťastným. S Miroslavem Zikmundem dopisujeme memoárovou knihu Století Miroslava Zikmunda. S Hankou Třeštíkovou dokončujeme seriál pro Českou televizi Dobrodružství archeologie o českých výzkumech po světě. A s Miroslavem Bártou pracujeme na celovečerním filmu o kolapsu lidských kultur s názvem Civilizace. (Doufám, že tato akce se do našeho filmu nijak hodit nebude :-) ) A to už vůbec nemluvím o polární expedici jakou chystám a o cestách, které mne čekají. To je spousta práce, kterou nechci opustit.
Na cestách po světě jsem měl tu čest být na několika posvátných místech různých kmenů. Nikdy by si místní domorodci nedovolili posvátná místa svých předků znehodnotit bohapustou kalbou. Pražský Hrad vnímám podobně. Sám za sebe říkám, že podle mne oslava narozenin na Hrad nepatří. Už to dávno není majetek monarchů, aby si tam dělali co chtějí. Podle mne tam ve finále nepatří ani naše oslava, jakkoli věřím, že se nám ji podaří udržet bez výtržností a bez politiky. Za největší vítězství nás všech bych považoval, kdyby se prezident například ústy svého mluvčího omluvil, že s dvojím povolením soukromé oslavy na Hradě jeho úřad pochybil, a z toho důvodu se s tím končí a ani naše akce nebude povolena. Že se tedy Hradu vrátí důstojnost, jakou měl za přechozích dvou prezidentů. Nejsem si jist, zda je toho někdo z kýženého úřadu schopen. Hrajeme tedy vlastně hru o to, kam až posuneme hranice vkusu ve vztahu k tomu nádhernému komplexu, k sídlu našich předků, k největšímu hradnímu komplexu světa. Usiluji o to, abych na to upozornil, ale ne, abych tyto hranice posunul ještě hloubš tím, že by proběhla pijatyka anebo propagandistický tábor lidu.
Děkuji za pozornost, Petr Horký
Poslední poznámka ke všem, kterým snad stále vadí, že nedělám manifestaci: Prosím nezapomínejte, že akci pořádám já. Jakkoli v dnešní hyperkorektní době to není obyvklé, rád bych řekl, že to je akce podle mých pravidel. Tečka. Komu se to nelíbí, nemusí se Mýdla na Hradě nijak účastnit. Naopak zcela svobodně může pořádat vlastní projekt. Já budu nejšťastnější, pokud se to celé podaří bez provokací a nedůstojných excesů. Bez politické propagandy. Když někdo i na základě této akce usoudí, že chce jít volit, a že je třeba nezůstat doma a prázdně nadávat - alespoň v den voleb (prezidentských i parlamentních i komunálních či senátních) - bude to skvělé. Ale už samotné pěkné a kultivované setkání v Jižních zahradách Pražského hradu bohatě postačí.