„Tak co, jak vypadá ta vaše evropská hra na demokracii?" Seděl jsem na Srí lance se dvěma kamarády: vlivným podnikatelem a poradcem ministra. Bylo to dávno, někdy v době, kdy tam skončila občanská válka, ale vždycky když se blíží volby, na tuto situaci si vzpomenu.


„Cože? Hra na demokracii? To se chlapče krutě pleteš, u nás je skutečná demokracie!” Oba se pobaveně podívali na mé rozhořčení a v klidu pokračovali. „Fakt? A kdo u vás rozhoduje o tom, kdo bude vládnout a jak? Podívej se na volební účast a na sociální spektrum těch, co chodí volit. Normální běžní lidi, kteří pracují a něco budují, ti k volbám skoro nechodí. Zato ti, co nejméně pracují, co nejvíc hledají kličky, ti přijdou skoro vždycky. Týká se to celé Evropy, nejenom Česka, neboj.
Tímto přístupem jste naučili svoje politiky, jak mají vládnout - tak, aby to odpovídalo požadavkům né většiny obyvatel, ale těch pár, co chodí volit. Vy sami jste svoje politiky naučili, že vás, obyčejné lidi stačí jenom příliš moc nenaštvat. Stačí vykašlat se na vás a hlídat si, že nesmí přepísknout svoje podrazy - abyste se náhodou nenakrkli a nevyrazili do volebních místností. Když si pohlídají tuto hranici, půjdete raději s dětmi na procházku anebo do práce. Anebo budete rádi, že máte chvilku času a nebudete si ji kazit cestou k urnám.

Naproti tomu ti nejvíc líní si volby pohlídají. Tentokrát jsou aktivní. Sledují, kdo jim nabídne nejvíc, kdo jim jde na ruku. Toho zvolí, toho zakroužkují. Nejsou obvykle moc chytří, takže jim jde nakecat skoro cokoli. Ale pořád jsou chytřejší než zbytek, který k volbám nejde vůbec, protože si myslí, že konání politika je vedeno pravdou, prosperitou a podobně. No to je fakt kolosální blbost - konání politika je vedeno tím, co vyžadují ti, kteří chodí volit. Rozhodují ti, kteří ho volí. Ostatní ať si brblají a nadávají jak chtějí, dokud nejdou pro hlasovací lístky, je to fuk.”

Lapal jsem po dechu. Nějak jsem s nimi nesouhlasil, ale nebyl jsem schopen najít slova, jakými bych oponoval. Jeden z kolegů mi mezitím dolil skleničku vína a pozvedl ji k přípitku: „Připravené to máte hezky - ale nevyužíváte to. Je to jako kdybyste měli k dispozici Ferari, ale nikdo s ním nejezdil. Kdyby fakt lidi chodili volit, rozhodovala by demokracie - tedy vůle většiny. Ale když k volbám nepřijde ani půlka obyvatel, pak celou zemi, ba celou Evropu neřídí vůle lidu, ale vůle lépe oslovené skupinky, která se zvedne a jde. Ti, kteří to hodí za hlavu, pak jenom brblají a nadávají - to ale žádného politika nic nestojí.

Vždycky si na to setkání vzpomenu, když se blíží volby a je hezky jako třeba dnes, když nemám čas anebo když mám být někde pryč. A začnu vymýšlet, jak se k volbám dostat. Abych se v našem pomyslném autíčku jménem demokracie povozil, dokud je k dispozici. Dokud se nám neprouchá jednoduše proto, že se z nepoužívání rozpadlo.