Aby koza nezůstala celá aneb Výzva pro ministryni kultury
Alenu Hanákovou zatím provází napjaté očekávání. Média se ptají, jestli má ty pravé zkušenosti k řízení kulturního resortu, spekuluje se, jestli bude měnit tým nejbližších spolupracovníků, a v samotné kulturní sféře je cítit nejistota, co bude. Budou platit sliby a plány předchozího ministra, nebo ne? Jak budou pokračovat církevní restituce, jak slučování Národního divadla se Státní operou, a co čeká Českou filharmonii? Bude úplně nový kurz? A jaký? ... Že je to obvyklá situace, když se mění ministr? U nás ano.
Vůbec by to tak ale nemuselo být. Nejistoty a dohadů by bylo méně, kdybychom měli účinný zákon o státní službě. Mimochodem: podle Transparency International jeden z pilířů boje proti korupčním praktikám. Zákon zkvalitňuje státní správu tím, že ji odpolitizovává. Určuje, které pozice jsou v ní politické a které úřednické. Úředníkům pak zaručuje možnost odborně růst a nezávislost na politicích. Výrazně omezuje prostor pro povolební čistky, které se na úřadech dějí, obsazování postů známými a souvěrci. A proč že zákon o státní službě nemáme? Smutný příběh. Letos v dubnu to bude deset let (!), co byl – svým způsobem jako podmínka českého členství v Evropské unii – schválen. Jenže co udělali mazaní čeští zákonodárci? Normu odhlasovali, leč odložili její účinnost. Zákonem tudíž netřeba se řídit. Vlk se nažral a koza zůstala celá... Naposledy poslanci celistvost kozy potvrdili – i přes veto Senátu – loni v prosinci. Zákon znovu odložili, jinak by začal účinkovat od 1. ledna 2012.
Kdyby se tak stalo, nebylo by teď kolem ministerstva kultury nervózní očekávání. Příchod Aleny Hanákové by byl víceméně administrativní epizodou. O odbornou agendu a kontinuitu úřadu by dbal státní tajemník, kterému podle schváleného zákona podléhá třeba i personální ředitel úřadu. Novou ministryni by tak přivítal konsolidovaný tým, nepoznamenaný personálním tsunami, které po svém příchodu rozpoutal bývalý ministr Jiří Besser, když během půl roku udělal 60 změn ve vedoucích funkcích na úřadu s necelými třemi stovkami zaměstnanců (podrobněji Marta Smolíková ZDE). Ministerstvo by mělo svoji dlouhodobou paměť, stabilní názor na problémy a odborníky, kteří se nestřídají co chvíli. Narozdíl od ministrů, jejichž životnost zřídka přesáhne rok. Alena Hanáková je sedmým správcem kultury za posledních šest let...
Novou ministryni provází pověst trpělivé političky, která dovede svoje kolegy i protivníky přesvědčovat klidem a věcností. V kulturní sféře ji čeká spousta žhavých problémů, se kterými to nebude mít jednoduché. Zákon o státní službě samozřejmě do její agendy formálně vzato nepatří. A loni v prosinci navíc – ještě jako poslankyně – hlasovala pro jeho odložení. Jako ministryně by ale svůj názor mohla přehodnotit. Nejen proto, že teď už třeba začíná poznávat, v čem by jí zákon ulehčil příchod na ministerstvo. Nejen proto, že by díky účinnému služebnímu zákonu mohla svému nástupci či nástupkyni předat zkonsolidovaný a profesionální úřad. Ale hlavně proto, že by udělala něco naprosto mimořádného pro českou kulturu. Pro tu politickou. Nebo snad snaha o kultivaci veřejného prostoru nespadá do kompetence ministryně kultury?
Vůbec by to tak ale nemuselo být. Nejistoty a dohadů by bylo méně, kdybychom měli účinný zákon o státní službě. Mimochodem: podle Transparency International jeden z pilířů boje proti korupčním praktikám. Zákon zkvalitňuje státní správu tím, že ji odpolitizovává. Určuje, které pozice jsou v ní politické a které úřednické. Úředníkům pak zaručuje možnost odborně růst a nezávislost na politicích. Výrazně omezuje prostor pro povolební čistky, které se na úřadech dějí, obsazování postů známými a souvěrci. A proč že zákon o státní službě nemáme? Smutný příběh. Letos v dubnu to bude deset let (!), co byl – svým způsobem jako podmínka českého členství v Evropské unii – schválen. Jenže co udělali mazaní čeští zákonodárci? Normu odhlasovali, leč odložili její účinnost. Zákonem tudíž netřeba se řídit. Vlk se nažral a koza zůstala celá... Naposledy poslanci celistvost kozy potvrdili – i přes veto Senátu – loni v prosinci. Zákon znovu odložili, jinak by začal účinkovat od 1. ledna 2012.
Kdyby se tak stalo, nebylo by teď kolem ministerstva kultury nervózní očekávání. Příchod Aleny Hanákové by byl víceméně administrativní epizodou. O odbornou agendu a kontinuitu úřadu by dbal státní tajemník, kterému podle schváleného zákona podléhá třeba i personální ředitel úřadu. Novou ministryni by tak přivítal konsolidovaný tým, nepoznamenaný personálním tsunami, které po svém příchodu rozpoutal bývalý ministr Jiří Besser, když během půl roku udělal 60 změn ve vedoucích funkcích na úřadu s necelými třemi stovkami zaměstnanců (podrobněji Marta Smolíková ZDE). Ministerstvo by mělo svoji dlouhodobou paměť, stabilní názor na problémy a odborníky, kteří se nestřídají co chvíli. Narozdíl od ministrů, jejichž životnost zřídka přesáhne rok. Alena Hanáková je sedmým správcem kultury za posledních šest let...
Novou ministryni provází pověst trpělivé političky, která dovede svoje kolegy i protivníky přesvědčovat klidem a věcností. V kulturní sféře ji čeká spousta žhavých problémů, se kterými to nebude mít jednoduché. Zákon o státní službě samozřejmě do její agendy formálně vzato nepatří. A loni v prosinci navíc – ještě jako poslankyně – hlasovala pro jeho odložení. Jako ministryně by ale svůj názor mohla přehodnotit. Nejen proto, že teď už třeba začíná poznávat, v čem by jí zákon ulehčil příchod na ministerstvo. Nejen proto, že by díky účinnému služebnímu zákonu mohla svému nástupci či nástupkyni předat zkonsolidovaný a profesionální úřad. Ale hlavně proto, že by udělala něco naprosto mimořádného pro českou kulturu. Pro tu politickou. Nebo snad snaha o kultivaci veřejného prostoru nespadá do kompetence ministryně kultury?