Odchod Velké Británie z EU znamená nejspíš historický předěl. Evropská unie, jak se ji Češi naučili v posledních desetiletích vnímat, se zásadně promění. V příštích pár letech musíme upevnit své zakotvení v jádru evropské integrace a práce na tom musí začít ihned.

Zpráva o výsledcích referenda ve Velké Británii mě zastihla na cestě do Bretagne (jinak též „Malé Británie“) – cestou na tuto dovolenou jsem si plnil dávný klukovský sen, že navštívím tenhle trochu divoký „konec Evropy“. Cesta z Čech do Bretagne je celkem dlouhá - takže během těch pár dnů, kdy se zdálo, jako by končila Evropa, jak jsme ji znali, a kdy se podél cesty severní Francií míhala bojiště obou světových válek (a taky hřbitovy evropských i amerických padlých), které měla překonat velká myšlenka jednotné Evropy, byl čas vidět věci v delší perspektivě.

Projekt společenství evropských demokratických zemí bude bezpochyby fungovat dál. Země jako Francie, Německo nebo Belgie, přes které se přehnalo šílenství obou válek, si dobře uvědomují, proč si toto prvotně mírové společenství jednoznačně zaslouží zachránit. Snad si to uvědomíme i my. Jen se musíme naučit Evropu vnímat jinak, než to bylo v posledních pár desetiletích pod vlivem našich přinejlepším anglofonních, anglofilních (a tedy i do značné míry euroskeptických) elit.

V Británii samotné se možná v nejbližších týdnech povede boj o to, zda lze těsný výsledek uznat jako závazný. Selhání jde jasně na vrub politických elit – že se David Cameron a Jeremy Corbyn se svým stylem smutných klaunů nechali překřičet ještě směšnějšími figurkami typu Nigel Farage či Boris Johnson, je tragikomické. Kocovina po referendu zjevně stihla obě velké strany, a ostatně širší britskou společnost.

Německá kancléřka Angela Merkel státnicky brzdí snahu potrestat Británii tvrdými jednáními o vystoupení a její šéfporadce naznačuje, že politici v Londýně by měli dostat šanci si vše ještě rozmyslet. V britských novinách se objevují články připomínající, že nakonec suverénem v procesu vystoupení z EU je britský parlament – a těsný výsledek ovlivněný naprosto vylhanými pseudoargumenty zastánců brexitu otevírá prostor pro další úvahy. Je sice těžké si představit, že by výsledek referenda byl jen tak smeten ze stolu, nicméně představa, že Skotsko teď naprosto legitimně vypíše nové referendum a odejde ze Spojeného království místo odchodu z Evropské unie (podobně jako obnovené hlasy ze Severního Irska volající po sjednocení s Irskou republikou), musí být pro spoustu Angličanů drsným budíčkem. Pravděpodobnější ovšem je, že Británie do několika let skutečně přestane být plnohodnotným členem EU.

Jaká z toho pro nás plynou podstatná poučení pro nás? Naše země by byla absolutně naivní, pokud by také naslouchala hlasům populistů volajícím po referendu a plánu opustit toto společenství evropských demokratických států. Na rozdíl od Angličanů nemůžeme ani nostalgicky vzpomínat na vlastní impérium, ani si jinak namlouvat, že to na našem konci Evropy, kde historicky často a nyní znovu mrazivě fouká od východu, zvládneme sami. Ekonomicky jsme totiž s jádrem EU bytostně provázáni a těžce bychom na zánik EU či naše vystoupení doplatili. Nevěřme proto falešným prorokům, kteří už zase volají po našem odchodu z Unie nebo jejím radikálním oslabení. Silná Evropa je naším klíčovým strategickým zájmem a je naší odpovědností se tuto jednotu pokusit zachovat.

Málokde se asi přes víkend slavilo tolik jako v Kremlu. Putinovi trojští koně si již chystají referenda ve Francii, v Holandskun nebo třeba i na Slovensku a u nás. Každopádně výsledkem britského referenda oslabí jak Evropská unie, tak pravděpodobně Velká Británie, která se může odchodem Skotska a možná i Severního Irska de facto rozpadnout. A oslabená Británie znamená i oslabené NATO a znejistěný evropský hlas v něm. Putinův režim si může mnout ruce. O to víc musíme my aktivně pracovat jak na evropské bezpečnostní struktuře, tak na rozvoji NATO jako obranného rámce demokratických zemí na obou stranách Atlantiku. Je to strategickým zájmem České republiky i dalších evropských demokracií.

Evropská i česká demokracie vstupují do zase o něco rozbouřenějšího období. Ať už s námi v EU Britové zůstanou, nebo ne, můžeme si my ostatní do příštích týdnů, měsíců a let připomenout slavné heslo z britského válečného plakátu, které ožilo v posledních letech v internetových memech: Keep calm and carry on.

Řečeno masarykovskou parafrází, demokracie potřebuje demokraty a drobnou práci občanskou. Dnes jako už ostatně dlouhodobě od roku 1989, a v příštích letech možná více než kdy jindy. Je to tedy úkol pro nás všechny aktivní občany a občanky, v politice i mimo ni, kteří v myšlenku evropské spolupráce věří a mají na srdci zájem naší země, aby se zapojili do veřejné diskuse a zasadili se o zdárné překonání této krize.

To znamená samozřejmě práci na reformě EU. Evropská unie se musí stát srozumitelnější, demokratičtější a být schopna řešit výzvy, které od ní Evropané a Evropanky očekávají.

Ale jde i o každodenní práci doma v českém rybníčku. Nejbližší příležitost přinesou podzimní krajské volby. V Británii hlasovaly pro brexit zejména ty regiony, které globalizace nechala chudé a zapomenuté. I v naší zemi se ve spoustě krajů nevede tak dobře, jak by lidé čekali. Přitom EU má právě na tyto věci své mechanismy v podobě evropských fondů – ovšem naše operační programy spravují z velké části místní polomafiánské sítě v krajích. Je tedy potřeba, aby evropské fondy nezůstavaly v regionech za nehty hejtmanům Rathům či senátorům Novákům. Hned na podzim se nabízí šance už na další obměnu a pak průběžnou práci i občanský tlak.

Příběh Evropské unie brexitem nekončí. Je však i na nás, kam se bude dál vyvíjet. A pokud chceme, aby naše země udržitelně prosperovala a aby náš konec Evropy (kterému eufemicky říkáme “střední Evropa”) zůstal bezpečným místem k životu, musíme nabídnout víc než doposud.