Tavicí kotlík, mír a ochranka
Postřehy Ondřeje Kopečného ze Summitu OSN o Rozvojových cílech tisíciletí v New Yorku
O Americe se říká, že je to „melting pot“ (tavicí kotel) všech možných kultur. O New Yorku to platí dvojnásob. A co teprve, když se sem sjedou zástupci 192 zemí? Třiceti osmi patrová budova OSN tak připomíná Babylónskou věž uprostřed tavicího kotle. Prostředí, které by bylo více „multi-kulti“, v dnešních dnech asi těžko najdete.
Panuje tu zvláštní atmosféra. Zdá se, že světové politické špičky se tu schovávají méně do sálů s nápisem „vyhrazeno“, vyhlížejí otevřeněji, přístupněji a tak nějak lidštěji. Nestačíte se vzpamatovat a najednou zjistíte, že na eskalátorech vedle vás jede Zapatero. To nejhorší, co můžete udělat, je vypadat překvapeně. Téměř se vám chce říci „como estas?“.
Nicméně existují výjimky. Některým delegacím je lepší se vyhnout. Například Ahmadínežádova ochranka odklízí vše, co jí stojí v cestě. Zde už je překvapení na místě, ale v tomto případě je rozhodně lepší jej diplomaticky potlačit a raději se rychle ztratit z cesty.
Počet bezpečnostních složek se tu vůbec téměř rovná počtu účastníků. Kromě klasických uniformovaných policistů je zde velká koncentrace muskulaturních bodygardů. Že nejde o účastníky konference lze bezpečně poznat podle toho, že mají v klopě odznáček a od ucha jim vede drátek. Před různými sály, kde hlavy států zasedají ke kulatým stolům, špikují kolemjdoucí desítky podezíravých očí. Co naplat, že jste prošli třemi detekčními rámy a je tedy bezpečně prokázáno, že jste absolutně neškodní. Stejně začnete hned přemýšlet, jestli jste z batůžku opravdu vyndali ten houbařský nožík, protože kdyby ho tihle náhodou našli...
Co naplat, že od řečnického pultu proudí bez ustání prohlášení o míru, solidaritě a vzájemné spolupráci. Vcelku paradoxní, že je třeba tak dobře chránit ty, kteří o mír tolik usilují. Skoro by se chtělo říci: pověz mi, jak početnou máš ochranku a já ti řeknu, nakolik to s tím mírem myslíš vážně.
Ta Ahmadínežádova byla zatím suverénně největší...
Autor: Ondřej Kopečný (Glopolis), New York
O Americe se říká, že je to „melting pot“ (tavicí kotel) všech možných kultur. O New Yorku to platí dvojnásob. A co teprve, když se sem sjedou zástupci 192 zemí? Třiceti osmi patrová budova OSN tak připomíná Babylónskou věž uprostřed tavicího kotle. Prostředí, které by bylo více „multi-kulti“, v dnešních dnech asi těžko najdete.
Panuje tu zvláštní atmosféra. Zdá se, že světové politické špičky se tu schovávají méně do sálů s nápisem „vyhrazeno“, vyhlížejí otevřeněji, přístupněji a tak nějak lidštěji. Nestačíte se vzpamatovat a najednou zjistíte, že na eskalátorech vedle vás jede Zapatero. To nejhorší, co můžete udělat, je vypadat překvapeně. Téměř se vám chce říci „como estas?“.
Nicméně existují výjimky. Některým delegacím je lepší se vyhnout. Například Ahmadínežádova ochranka odklízí vše, co jí stojí v cestě. Zde už je překvapení na místě, ale v tomto případě je rozhodně lepší jej diplomaticky potlačit a raději se rychle ztratit z cesty.
Počet bezpečnostních složek se tu vůbec téměř rovná počtu účastníků. Kromě klasických uniformovaných policistů je zde velká koncentrace muskulaturních bodygardů. Že nejde o účastníky konference lze bezpečně poznat podle toho, že mají v klopě odznáček a od ucha jim vede drátek. Před různými sály, kde hlavy států zasedají ke kulatým stolům, špikují kolemjdoucí desítky podezíravých očí. Co naplat, že jste prošli třemi detekčními rámy a je tedy bezpečně prokázáno, že jste absolutně neškodní. Stejně začnete hned přemýšlet, jestli jste z batůžku opravdu vyndali ten houbařský nožík, protože kdyby ho tihle náhodou našli...
Co naplat, že od řečnického pultu proudí bez ustání prohlášení o míru, solidaritě a vzájemné spolupráci. Vcelku paradoxní, že je třeba tak dobře chránit ty, kteří o mír tolik usilují. Skoro by se chtělo říci: pověz mi, jak početnou máš ochranku a já ti řeknu, nakolik to s tím mírem myslíš vážně.
Ta Ahmadínežádova byla zatím suverénně největší...
Autor: Ondřej Kopečný (Glopolis), New York