Američtí vědci James Fowler, Peter K. Hatemi a Rose McDermott tvrdí, že politické postoje jsou až ze dvou třetin geneticky podmíněné. Když tuto hypotézu přijmu, tak bych řekl, že v genetickém vybavení české populace je jednak silně zastoupen rovnostářský gen, ale zdá se, že jsme dědičně zatíženi politickým masochismem.

“Zaručeně nová politika“

Češi jsou notoricky nespokojení s tím, jak se jim vládne. Trh politických idejí funguje spolehlivě a před volbami přibylo k tradičnímu sortimentu několik ideologických novinek. V nabídce je přímá demokracie, manažerské vládnutí, strana prezidentská, ale i optimisticko-vlastenecká. Tento pestrý peleton pronásleduje voliče a nabízí mu politiku „zcela nového typu“.

České demokracii by nepochybně prospěla jak oživovací kůra pomocí prvků přímé demokracie tak i přijetí některých ctností z oblasti manažerského řízení, pořádná porce optimismu a vlastenectví a (proč ne) i odvážné vize sebevědomého myslitele. Přál bych si proto, aby jména nových stran nebyla jenom marketing, nýbrž aby obsah odpovídal obalu.

V televizních diskuzích kandidátů a v průběhu volební kampaně jsem však skutečně nezaměnitelné způsoby myšlení hledal marně. Originální názory k pojetí zahraniční, dopravní, komunální nebo sociální politiky slyšet nebyly. Zato však nové strany (stejně jako staré) slibovaly, že právě ony konečně udělají pořádek. Ale to jsem již párkrát slyšel.

Že názvy a programatiku nesmím brát doslova? Ale v čem pak jsou tyto strany nové? Přece ne v tom, že si ostřílení političtí harcovníci zahráli „škatule, škatule hejbete se“. Anebo snad v tom, že někteří kandidáti opravdu ještě neseděli v parlamentu? To by bylo trochu málo. Obávám se však, že je to skutečně všechno a podle předvolebních výzkumů nám to nevadí.

Konzumní model demokracie

My Češi jsme dosti trpělivý národ; revoluce nám nesedí. Naštěstí však vládnoucí strany nemusíme svrhnout násilím, jenom si pořídíme jiné. Jsme nespokojeni s minulou vládou a nové považujeme automaticky za lepší. No a když zklame i tenhle model tak ho zase vyměníme. Politické strany se u nás konzumují.

A proto se od příštího týdne uvelebíme před televizí a začneme vyhlížet pokračování tragikomické telenovely o Věcech veřejných; tentokrát možná hned v několika verzích. A po prvním dílu si oddechneme, protože se konečně dostaví ta příjemná “blbá nálada“.

Podle nového výzkumu Gallupova institutu důvěřují Češi svým vůdcům nejméně na světě. Místy se postoje veřejnosti vůči politikům podobají nenávistnému vztahu k jakési cizí vrchnosti, která si nás násilím porobila. Přitom nám vládnou občané našeho národa, které jsme si sami zvolili. Že by byla genetika opravdu všemocná?

Je čas stát se dospělými

Česká společnost má za sebou skoro čtvrt století zkušeností s reálnou demokracii a je načase přestat si hrát na svedenou a opuštěnou. A i romantickou demokratickou pubertu musíme mít dávno za sebou. Jsme dospělí a ve skutečnosti všichni velmi dobře víme, že politické strany - nové i staré - dělají jenom to, co dělat musí, aby se dostaly a co nejdéle udržely u moci. Ani o chlup víc. Je pokrytecké jim to vyčítat, dokud jim to dovolíme.

Demokratická společnost si totiž opravdu vládne sama a nese za kvalitu své vlády přímou zodpovědnost. Byla to česká společnost, která tuto úlohu nesplnila a kupříkladu dopustila, že od získání svobody až dodneška měly vládnoucí strany pouze pár tisíc členů. To bylo a je pohodlné a lehkomyslné. Vidina moci a materiálních výhod přitahuje do politiky nejenom idealisty, ale i darebáky. V malé straně a ve zlomové době je podíl rytířů štěstěny logicky nadprůměrný a šance je zpacifikovat mizivá.

Nestačí tedy zvonit klíči, podepisovat rezoluce a konzumovat politické strany. Musíme se probrat z českého snu o dobré politické straně a popřít genetické teorie. Hlavně však musíme překonat vlastní pohodlnost a převzít svůj díl odpovědnosti za stav naší demokracie. Společnost, která se trvale zdržuje politické aktivity a doufá, že nová vláda již určitě nabídne ideální politiku, si za své problémy může sama.

Místo, abychom jednou za čas volili nějakou novou stranu, je třeba do ní vstoupit a zevnitř dohlížet na to, jestli dělá to co slibuje. Když se v této společnosti nenajde alespoň jedno procento lidí, kteří budou vládcům dnes a denně koukat na prsty, tak se změní jen to, že se nám zítra budou vymlouvat jiní politici. Černého Petra však podstrčí zase jenom nám.

psáno pro DNES