Šlo zabránit ukrajinské krizi a vzniku IS a co můžeme očekávat v příštím roce? Jak se bude vyvíjet ruská ekonomika a hospodářství eurozóny? Je postoj Evropanů vůči válkám v islámském světě přiměřený? Je dohoda TTIP dobrá pro Evropu a zůstanou Spojené státy hegemonem? Míří kapitalismus a západní civilizace ke svému konci?

Na světové scéně se toho letos událo hodně. Vyvrcholila ukrajinská krize a válka se tak výrazně přiblížila k našim hranicím, začal se rozpínat tzv. Islámský stát… Co svět (nebo konkrétní země či uskupení) udělal špatně nebo ani jedné z oněch dvou věcí nešlo zabránit?

Konflikty a krize jsou přirozenou součástí politického dění. Jednak proto, že když kterýkoliv aktér začne uskutečňovat svoje zájmy tak automaticky (často negativně) ovlivňuje šance jiných aktérů uskutečňovat jejich zájmy. Druhý důvod souvisí s tím, že my lidé jsme chybující bytosti. Ale někdy bohužel právě ti, kteří nesou velkou odpovědnost, považují sami sebe za neomylné.

Nikdy se již nedozvíme, jestli šlo jednomu ze jmenovaných konfliktů zabránit a nebylo by tudíž fér „po bitvě“ vystupovat jako vševědoucí generál. Řekl bych ale, že lze jmenovat dvě proměnné, které v obou případech hráli negativní roli. První je skutečnost, že (nejenom) političtí vůdci v naprosté většině případů reagují pozdě a jen zcela výjimečně jednají profylakticky. Z podstaty politického je tato tendence logická. Za to, že politik zabrání nějaké krizi nebude (voliči) odměněn, protože nikdo z nich si neumí představit, čemu unikl. Nejenom, ale také proto, politici jednají až se zpožděním a někdy tudíž příliš pozdě. To je především případ IS. Druhá skutečnost se týká již zmíněného sebepřecenění a nepochopení druhé strany. To je důvod části problémů, které má Západ s Ruskem.

Jaká mohou být i s přihlédnutím k Ukrajině a islámskému fundamentalismu bezpečnostní rizika pro svět (nejen) v příštím roce? Nebo se máme spíše obávat Ruska a jeho imperiálních choutek, jak o tom mluví někteří politici? Jinými slovy, hrozí válka v širším měřítku?

Obecně má Rusko zájem na tom kontrolovat svoje předpolí. To nemusí nutně znamenat obsadit, ale často jenom ve významné míře ovlivňovat. Pokud jde o Ukrajinu tak se domnívám, že zájem Ruska byl původně nesen snahou využít destabilizace Ukrajiny k územním ziskům. Mezitím situace kvůli chybám v jednání a v komunikaci na obou stranách (a vlivy třetích aktérů - zejména finančních trhů) velmi nebezpečně eskalovala. Jsem ohledně zachování míru pořad ještě optimistický, ale již ne tak, jak ještě v listopadu 2014.

Islámský fundamentalismus je globální a hluboce zakotvený fenomén a jako takový zůstane hrozbou dlouhodobě. Konflikt mezi Ruskem a Západem ale považuji za podstatně závažnější riziko.

Co může způsobit současná ekonomická situace Ruska v geopolitickém kontextu? Je to s ruskou ekonomikou skutečně tak tragické a může momentální pád rublu předznamenávat ještě horší časy? A nakolik je podle vás reálné, že to bude mít negativní vliv na Putinovu popularitu, která letos vyšplhala do výšin až k 90 procentům?

Nepochopení toho, že ruská společnost nereaguje (jako pohříchu společnosti západní) pouze na své konzumní možnosti, ale vnímá i „archaické“ (dle mého názoru, ale v brzké budoucnosti, i jinde ve světě důležitou roli hrající) hodnoty jako je kupříkladu národ, víra a oběť, jsem měl na mysli v jedné z předchozích odpovědí. Ohrožení popularity Vladimira Putina proto nevnímám jako nejpravděpodobnější vývoj.

Bleskový propad rublu posledních hodin způsobily, „díky pro spekulace tohoto druhu příznivým“ politickým podmínkám především finanční trhy a jejich sázky na padající rubl. Celkově je situace ruského hospodářství neutěšená, ale mohla by při troše štěstí vést k odstartování tolik potřebné restrukturalizace a modernizace ruské ekonomiky. Ano je to dlouhodobý, ale proveditelný proces. Na tom, aby Rusko mělo šanci svou ekonomiku stabilizovat, musí mít zájem i každý realisticky uvažující západní politik a podnikatel. Hospodářský kolaps Ruska by dále zatížil pozici EU, která se sice na vyšší vývojové úrovni, ale přesto také potácí nad (jinou) ekonomickou propastí.

Můžeme očekávat, že svět během příštího roku vykročí k tzv. dedolarizaci, o čemž se debatuje už dlouho nebo jde pouze o iluzi? Je vůbec reálné, že by Rusko, Čína a jiné země BRICS či třeba Írán přestali obchodovat v dolaru a nahradili ho? Co to může znamenat?

Náklady dedolarizace pro ty země, které by ji prováděli, jsou v jejich současné ekonomické situaci příliš vysoké. Přes veškerou militantní rétoriku si nemyslím, že vůdci zmíněných zemí se v příštím roce k takovému kroku odhodlají.

Jakým směrem se bude vyvíjet Evropská unie a eurozóna? Je současný stav dlouhodobě udržitelný? Hrozí, že bude muset EU přijmout hromady imigrantů a vedle toho se může stát, že ve Francii, Španělsku, Řecku či Velké Británii vyhrají politici stojící napravo či nalevo od evropského mainstreamu jako Marine Le Pen či Nigel Farage a další. Máme se toho obávat či to považujete spíše za naději?

Současný stav eurozóny je udržitelný tak dlouho, dokud si občané severní části eurozóny neuvědomí nebo nepocítí skutečnost, že ECB kupuje za jejich peníze čas pro nečinnost jihoevropských vlád ohledně restrukturalizace a modernizace jejich ekonomiky a sociálního systému. Jasné je, že tak pouze roste suma zadluženosti a pravděpodobnost té či oné formy škrtnutí dluhů. Jedna z variant je měnová reforma.

Evropa dělá chybu, když za ty arabské státy, ve kterých se nebojuje, přebírá jejich odpovědnost za uprchlíky z konfliktních arabských států. Stejně tak jsou v první řadě arabské a ne evropské státy samy zodpovědné za uklidnění situace v jejich regionu. Evropa nemá ani na jednu z obou jmenovaných úloh dostatečnou sílu; další příklad zmíněného sebepřecenění politiků.

Důsledkem bude mimo jiné i další posilování politických stran, které se této sebepřeceňující politice většiny evropských vlád brání. Domnívám se, že v některých evropských státech tyto strany přijdou k moci a i v těch, ve kterých na moc nedosáhnou, bude jejich rostoucí podpora mezi voliči vést k tomu, že dosud vládnoucí strany změní svou politickou linii ohledně zmiňované tématiky.

Dlouho se mluví o vyjednávané dohodě TTIP mezi EU a USA. Měla by smlouvu Evropa přijmout nebo ji poškodí? Co je na TTIP dobrého a co naopak špatného? Nebo by EU měla směřovat spíše ke spolupráci se státy BRICS?

EU by smlouvu přijmout neměla, protože přinese pouze zanedbatelné růstové impulzy a zatíží evropské vlády závislostí na amerických nadnárodních firmách; heslo: smírčí řízení. EU by se mělo rozhodnout k radikální konsolidaci eurozóny, s tím související restrukturalizací jihoevropských ekonomik a rozvíjet spíše spolupráci s Čínou a Ruskem, které na tom již také nejsou skvěle, ale pořád ještě (v Číně dosud reálně, v Rusku dnes spíše potenciálně) lépe než zbývající země BRICS, jejichž hvězda výrazně vybledla. Brazílie je pro to nejmarkantnější příklad.

Kapitalismus jako takový zvítězil ve studené válce. Lze zachránit systém liberální ekonomiky a tržního hospodářství? Lze zachránit volný obchod po celém světě v čele se Západem? Nebo můžeme přistoupit na občas uváděnou tezi, že kapitalismus míří ke svému konci? Lze ho vůbec něčím reálně nahradit?

Jestliže nehovoříme o neoliberální (tj. podle hesla „nestarejte se, trh všechno zařídí“) ekonomice, která selhala a hrozí zničit systém tržní ekonomiky, tak je záchrana možná. Ale vyžaduje to rozumné (nikoliv plošné) zásahy státu do ekonomiky.

Volný obchod je pro některou zemi v některé vývojové fázi užitečný, pro jinou nikoliv. Kontraproduktivní je v tu chvíli, když slouží jako krycí jméno proto, aby nadnárodní firmy směřovaly ke globální dominanci.

Dlouhodobě upozorňuji na to, že globalizace vyčerpala své pozitivní impulzy a chýlí se ke konci. Důsledkem bude dle mého názoru spíše obrat k národním a regionálním trhům; samozřejmě že nikoliv totální odvrácení od mezinárodní zbožní výměny. Mám-li pravdu, tak tento vývoj povede ke snížení zisků, ale zároveň i ke zpomalení příjmového rozkolu v tržních ekonomikách, tj. úzká vrstva stále bohatších a chudnoucí většina. To by mohlo západní společnosti stabilizovat.

V USA na jedné straně roste počet chudých, na druhé straně se mluví o vzkříšení amerického průmyslu díky návratu výroby do USA a břidlicovému plynu. Jsou USA odcházející velmoc, nebo nám „ještě ukážou“?

USA zůstávají hegemonem, ale mají trochu omezenější možnosti hegemoniálně jednat, tzv. globálně prosazovat svou moc. Zároveň mají i méně důvodů globálně operovat, také kvůli své dosažitelné energetické nezávislosti. USA budou ještě delší dobu „tím jednookým“, tedy relativně nejsilnějším aktérem.

Lze vlastně vůbec udržet prosperitu nás, Evropanů? Co máme dělat proti Číňanům, kteří pracují skoro za „misku rýže“? Navíc jsme zadlužení.

Nemyslím, že Evropané budou moci udržet vizi nekonečného ekonomického růstu. Sice ne hned v příštím roce, ale zase nikoliv až dlouhodobě, stojí před Evropany úloha vyrovnat se s tím, že stagnující ekonomický růst a s tím související nižší konzumní možnosti bude třeba částečně (ne úplně) nahradit jinými (nemateriálními) hodnotami a dosáhnout toho, aby přesto lidi motivovaly k práci.

Často se katastroficky hovoří o zkáze naší civilizace ve stylu Mayů, starého Říma apod. Blížíme se k tomu, nebo ti, co o tom hovoří, patří do Bohnic?

Každá civilizace se od okamžiku svého zrodu blíží ke svému zániku. Podaří-li se nám zmobilizovat anebo (to spíše) tlakem prostých lidí zdola, donutit západní elity k tomu, aby se chovali racionálněji než doposud tak máme šanci zánik naší civilizace oddálit.

rozhovor pro Parlamentní listy