Jak silné jsou evropské hodnoty?
Kdekdo se ohání evropskými hodnotami a vzniká tak dojem, jakoby se jednalo o jakýsi kouzelný proutek. Prostě, když jsou ve hře evropské hodnoty, tak jsme na správné cestě. Je ale spíše na místě ptát se, jak silné jsou evropské hodnoty ve srovnání s jinými hodnotovými systémy.
Hodnoty se sami neprosadí
Hodnoty nejsou nic tak přirozeného, jako třeba dýchání, nýbrž lidské výtvory, které se neprosadí jenom proto, že si někdo myslí, že jsou správné. Každý hodnotový systém přežije pouze tehdy a do té míry, do jaké jsou jeho zastánci ochotni a schopni jej ubránit vůči jiným hodnotovým systémům. V reálné politice to má dva důsledky:
1.Čím odlišnější jsou naše hodnoty od hodnot vládnoucích v okolí, tím více síly je třeba použít k jejich udržení.
2. K obraně vlastních hodnot, jako je třeba tolerance nebo rovnost mnohdy patří i to, že se smíříme s tím, že jinde než u nás vládne netolerance a nerovnost.
Jenom proto, že se Západ řídil těmito zásadami, tak přežil "studenou válku" a komunismus. Západní země se za pomoci USA vojensky obrnily proti Sovětskému Svazu, ale zároveň neudělaly nic proto, aby se jejich hodnoty prosadily i ve Střední a Východní Evropě.
Pražské a arabské jaro
Pravda je, že západní názorové elity se ve „studené válce“ chovaly rozumněji než ty dnešní. Tehdejší „kavárna“ sice tu i onde s politováním a dráždivým mrazením popisovala poměry v komunistických diktaturách, ale neprosazovala žádné důraznější kroky pro jejich násilnou demokratizaci. Západní vlády byly ve „studené válce“ tak opatrné, že se neodvážily prosazovat demokracii dokonce ani tam, kde již před II. světovou válkou existovala; jako tomu bylo třeba v předválečném Československu.
Je proto paradoxní, že dnes západní inteligence a politická třída hrdině „přibombardovávají“ demokracii v civilizacích, jejichž hodnotový systém má blíže ke středověku než k 21. století. Důsledkem těchto nepromyšlených a nedotažených akcí z roku 2010 je migrační vlna lidí, kteří ohrožují zachování evropských hodnot.
Co zmohou evropské hodnoty?
1.Impozantní systém „evropských hodnot“ zastírá skutečnost, že ony samy nedokáží zabezpečit prostor pro své uskutečňování. Ani ta nejvzletnější pojednání o významu a globální platnosti těchto hodnot nezmění nic na tom, že je lze skutečně uplatňovat teprve na zabezpečeném území. Řecko je sice kolébkou evropských hodnot, ale nezávisle na tom je dnes blíže zániku než rozkvětu.
2.Podle toho, s jakým záměrem jsou „evropské hodnoty“ vykládány a uplatňovány, může to rozvoj na našem kontinentě podporovat, nebo podkopávat.
Zejména hodnoty osobní a názorové svobody a tolerance otevírají možnosti pro nepřátele našich hodnot, jejich výhody zneužít a škodit jim. Turecký prezident Erdogan kdysi prohlásil: „Demokracie je vlak, který nás doveze kam chceme a pak z něj vystoupíme.“ A přesně to také provádí. Nepřátelé demokratických hodnot, kteří je využívají k tomu, aby je posléze odstranili, známe i z českých dějin.
3.Ve jménu evropských hodnot často dochází k jejich faktickému zpochybňování a oslabování. Hodnota rovnosti nebo seberučení jedince může být pomocí manipulativní rétoriky zneužita k oprávnění čehokoliv. Sociálním utopistům anebo zločincům pak bývají poskytovány výhody, které jim usnadňují ohrožovat zachování evropských hodnot.
Právě v posledních letech to vypadá tak, že evropské intelektuální vrstvy propadly zebezničující orgii a vyhledávají další a další objekty a možnosti zpochybnění evropského hodnotového systému.
4. Není proto divu, že pak tvz. obyčejní lidé hledají a nalézají hodnotové zakotvení v národní identitě, v nepochybnosti rodného jazyka, historie, zvyků a geografie. Vzdělanci nad tím sice ohrnují nos, ale nechápou, že kupř.: vznik tak zvaného populismu je především protest většinové společnosti proti zneužívání a zkreslování evropských hodnot.
Evropská integrace není evropská hodnota
Vládnoucí vrstvy často zneužívají značku „evropské hodnoty“ ve svůj prospěch. Ve skutečnosti chtějí jenom jedno: Nerušeně vykonávat moc a hodnoty jim přitom slouží pouze jako marketingové „krytí“ pro poručníkování většinové společnosti. Připomínám třeba vydírání, které Německo a jiné státy používají vůči nám pod záminkou povinné „solidarity“.
A proto je velmi důležité uvědomit si, že evropská integrace není žádná evropská hodnota. Je to pouze představa o jednom z možných scénařů vývoje na našem kontinentu.
A dnes, po šesti desetiletí evropského sjednocování velmi zřetelně vidíme, že integrační proces nestačí k tomu, aby na našem kontinentu zabezpečil platnost a budoucnost evropských hodnot. Naopak. V některých ohledech to ohrožuje.
Hodnoty se sami neprosadí
Hodnoty nejsou nic tak přirozeného, jako třeba dýchání, nýbrž lidské výtvory, které se neprosadí jenom proto, že si někdo myslí, že jsou správné. Každý hodnotový systém přežije pouze tehdy a do té míry, do jaké jsou jeho zastánci ochotni a schopni jej ubránit vůči jiným hodnotovým systémům. V reálné politice to má dva důsledky:
1.Čím odlišnější jsou naše hodnoty od hodnot vládnoucích v okolí, tím více síly je třeba použít k jejich udržení.
2. K obraně vlastních hodnot, jako je třeba tolerance nebo rovnost mnohdy patří i to, že se smíříme s tím, že jinde než u nás vládne netolerance a nerovnost.
Jenom proto, že se Západ řídil těmito zásadami, tak přežil "studenou válku" a komunismus. Západní země se za pomoci USA vojensky obrnily proti Sovětskému Svazu, ale zároveň neudělaly nic proto, aby se jejich hodnoty prosadily i ve Střední a Východní Evropě.
Pražské a arabské jaro
Pravda je, že západní názorové elity se ve „studené válce“ chovaly rozumněji než ty dnešní. Tehdejší „kavárna“ sice tu i onde s politováním a dráždivým mrazením popisovala poměry v komunistických diktaturách, ale neprosazovala žádné důraznější kroky pro jejich násilnou demokratizaci. Západní vlády byly ve „studené válce“ tak opatrné, že se neodvážily prosazovat demokracii dokonce ani tam, kde již před II. světovou válkou existovala; jako tomu bylo třeba v předválečném Československu.
Je proto paradoxní, že dnes západní inteligence a politická třída hrdině „přibombardovávají“ demokracii v civilizacích, jejichž hodnotový systém má blíže ke středověku než k 21. století. Důsledkem těchto nepromyšlených a nedotažených akcí z roku 2010 je migrační vlna lidí, kteří ohrožují zachování evropských hodnot.
Co zmohou evropské hodnoty?
1.Impozantní systém „evropských hodnot“ zastírá skutečnost, že ony samy nedokáží zabezpečit prostor pro své uskutečňování. Ani ta nejvzletnější pojednání o významu a globální platnosti těchto hodnot nezmění nic na tom, že je lze skutečně uplatňovat teprve na zabezpečeném území. Řecko je sice kolébkou evropských hodnot, ale nezávisle na tom je dnes blíže zániku než rozkvětu.
2.Podle toho, s jakým záměrem jsou „evropské hodnoty“ vykládány a uplatňovány, může to rozvoj na našem kontinentě podporovat, nebo podkopávat.
Zejména hodnoty osobní a názorové svobody a tolerance otevírají možnosti pro nepřátele našich hodnot, jejich výhody zneužít a škodit jim. Turecký prezident Erdogan kdysi prohlásil: „Demokracie je vlak, který nás doveze kam chceme a pak z něj vystoupíme.“ A přesně to také provádí. Nepřátelé demokratických hodnot, kteří je využívají k tomu, aby je posléze odstranili, známe i z českých dějin.
3.Ve jménu evropských hodnot často dochází k jejich faktickému zpochybňování a oslabování. Hodnota rovnosti nebo seberučení jedince může být pomocí manipulativní rétoriky zneužita k oprávnění čehokoliv. Sociálním utopistům anebo zločincům pak bývají poskytovány výhody, které jim usnadňují ohrožovat zachování evropských hodnot.
Právě v posledních letech to vypadá tak, že evropské intelektuální vrstvy propadly zebezničující orgii a vyhledávají další a další objekty a možnosti zpochybnění evropského hodnotového systému.
4. Není proto divu, že pak tvz. obyčejní lidé hledají a nalézají hodnotové zakotvení v národní identitě, v nepochybnosti rodného jazyka, historie, zvyků a geografie. Vzdělanci nad tím sice ohrnují nos, ale nechápou, že kupř.: vznik tak zvaného populismu je především protest většinové společnosti proti zneužívání a zkreslování evropských hodnot.
Evropská integrace není evropská hodnota
Vládnoucí vrstvy často zneužívají značku „evropské hodnoty“ ve svůj prospěch. Ve skutečnosti chtějí jenom jedno: Nerušeně vykonávat moc a hodnoty jim přitom slouží pouze jako marketingové „krytí“ pro poručníkování většinové společnosti. Připomínám třeba vydírání, které Německo a jiné státy používají vůči nám pod záminkou povinné „solidarity“.
A proto je velmi důležité uvědomit si, že evropská integrace není žádná evropská hodnota. Je to pouze představa o jednom z možných scénařů vývoje na našem kontinentu.
A dnes, po šesti desetiletí evropského sjednocování velmi zřetelně vidíme, že integrační proces nestačí k tomu, aby na našem kontinentu zabezpečil platnost a budoucnost evropských hodnot. Naopak. V některých ohledech to ohrožuje.