Jestlipak víte, co je závadné na těchto třech větách: Mezi zvolenými nebyli žádní Češi. Kapitánem letadla je dnes paní X. Jeho manželka pracovala jako šéf-ekonom v zahraniční bance.

Špatně, alespoň z hlediska feministické lingvistiky, je to, že je v nich pro obě pohlaví používán mužský rod. Podle feministické lingvistiky to vede k diskriminaci žen, protože jsou tak pouze přičleněny k mužskému rodu; to prý upevňuje jejich podřízenost vůči mužům.

Feministická lingvistika vznikla počátkem sedmdesátých let v Americe. Od počátku chtěla společnost popisovat, ale především měnit. Jedním z jejích hlavních cílů je „zrovnoprávnění“ gramatiky a tím i společnosti. Jelikož pravidla, podle kterých se mluví ovlivňují chování lidí, stačí prý zrušit možnost používat věty podobné těm úvodním a cesta k rovnoprávnosti žen je volná.

Ale je tomu opravdu tak? Nedávno jsem slyšel přednášku jednoho rakouského lingvisty, který upozornil na to, že v turečtině vůbec neexistuje možnost používat mužský rod tehdy, když jsou míněna obě pohlaví. Takže turečtina vůbec nezná ono gramatické zvýhodnění mužů, které je pokrokovým lingvistkám jak trnem tak i „trnou“ (případně „trnicí“) v oku.

Podle genderové lingvistiky by tedy musela být turecká společnost, mluvící jazykem bez gramatické „podřízenost žen“, vzorovým příkladem emancipace.

Ovšem zvenčí to tak nevypadá. Možná by tedy nebylo od věci, kdyby se některé vědkyně odebraly na dlouhodobou stáž do Turecka a mohly na vlastní kůži zavnímat, jak spolehlivě gramatická pravidla mění společenské poměry.