Soukromé bezpečnostní agentury ukončují svoje podnikání.
Páteční rozsudek Heleny Králové v kauze zneužití Vojenského zpravodajství Janou Nečasovou (dříve Nagyovou) bude mít zajímavé dopady na byznys soukromých bezpečnostních agentur.
Nevidím žádný důvod, proč bych měl platit za služby soukromé bezpečnostní agentury, když si mohu vybrat jednu ze tří státních zpravodajských služeb. Úhrada půjde z eráru a já ušetřím. Jediný problém bude s referencemi, neboť když jsem se díval na internetovské stránky jednotlivých zpravodajských služeb, tak tam zatím kolonku „reference“ nemají, ostatně kolonka „naše služby“ tam zatím také není. Doporučuji pro sledování nevyužívat Vojenského zpravodajství, neboť si sledovači spletli sledovanou osobu a také se nechali odhalit civilistou. Takže na sledování jedině BIS, ti mají regulérní sledovací útvar. Případně lze využít policejní sledovačku, ta není, alespoň podle toho co vím, taky špatná. Na druhou stranu, Vojenské zpravodajství, může být dobré v nějakých jiných službách, třeba když pojdete na dovolenou do ciziny, tak Vám tam mohou zajistit bezpečné ubytování nebo Vám mohou poskytovat informační servis o počasí v dané destinaci.
Výše uvedený text je samozřejmě nadsázka, neboť situace není ani zdaleka tak humorná. Práce zpravodajských služeb je velmi specifická a hlavně „tajná“. Proto, více než v jiných oblastech života, je nutné, aby tuto práci vykonávali lidé s vysokou mírou osobní integrity a s dostačenou úrovní právního vědomí. Jak je vidět z uvedené kauzy, tak ani jedna z těchto dvou podmínek splněna nebyla. Slabou náplastí je fakt, že ani jeden ze tří zpravodajských důstojníků již ve zpravodajské službě nepracuje.
Co říci závěrem. Snad dvě citace z usnesení Městského soudu v Praze, který v roce 2014 zrušil prvoinstanční rozhodnutí Heleny Králové ve stejné věci:
"Ohledně stížnosti státního zástupce lze úvodem obecně uvést, že je písemnosti navazující na precizně vypracovanou obžalobu, stejných kvalit jako sama obžaloba, v níž se v podstatě mapuje celá kauza, zejména shromážděný důkazní materiál, který je pak i hodnocen po právní stránce, a to velmi podrobně a obsáhle, aby tak státní zástupce pravděpodobně upozornil na důvodnost obžaloby a na to, co vše soud 1. stupně obsáhle pominul."
"Závěr soudu o nenaplním subjektivní stránky trestného činu je naprosto nepodložený, což se týká i obviněného KXXXXX, který s obviněným PXXXXX zcela jasně věděli, a ani to neskrývali a „problém" řešili, že další sledování HXXXXX a PXXXXX je takový exces z činnosti Vojenského zpravodajství, že ho musí zamaskovat legendou o prověřování bezpečnostní agentury."
Nevidím žádný důvod, proč bych měl platit za služby soukromé bezpečnostní agentury, když si mohu vybrat jednu ze tří státních zpravodajských služeb. Úhrada půjde z eráru a já ušetřím. Jediný problém bude s referencemi, neboť když jsem se díval na internetovské stránky jednotlivých zpravodajských služeb, tak tam zatím kolonku „reference“ nemají, ostatně kolonka „naše služby“ tam zatím také není. Doporučuji pro sledování nevyužívat Vojenského zpravodajství, neboť si sledovači spletli sledovanou osobu a také se nechali odhalit civilistou. Takže na sledování jedině BIS, ti mají regulérní sledovací útvar. Případně lze využít policejní sledovačku, ta není, alespoň podle toho co vím, taky špatná. Na druhou stranu, Vojenské zpravodajství, může být dobré v nějakých jiných službách, třeba když pojdete na dovolenou do ciziny, tak Vám tam mohou zajistit bezpečné ubytování nebo Vám mohou poskytovat informační servis o počasí v dané destinaci.
Výše uvedený text je samozřejmě nadsázka, neboť situace není ani zdaleka tak humorná. Práce zpravodajských služeb je velmi specifická a hlavně „tajná“. Proto, více než v jiných oblastech života, je nutné, aby tuto práci vykonávali lidé s vysokou mírou osobní integrity a s dostačenou úrovní právního vědomí. Jak je vidět z uvedené kauzy, tak ani jedna z těchto dvou podmínek splněna nebyla. Slabou náplastí je fakt, že ani jeden ze tří zpravodajských důstojníků již ve zpravodajské službě nepracuje.
Co říci závěrem. Snad dvě citace z usnesení Městského soudu v Praze, který v roce 2014 zrušil prvoinstanční rozhodnutí Heleny Králové ve stejné věci:
"Ohledně stížnosti státního zástupce lze úvodem obecně uvést, že je písemnosti navazující na precizně vypracovanou obžalobu, stejných kvalit jako sama obžaloba, v níž se v podstatě mapuje celá kauza, zejména shromážděný důkazní materiál, který je pak i hodnocen po právní stránce, a to velmi podrobně a obsáhle, aby tak státní zástupce pravděpodobně upozornil na důvodnost obžaloby a na to, co vše soud 1. stupně obsáhle pominul."
"Závěr soudu o nenaplním subjektivní stránky trestného činu je naprosto nepodložený, což se týká i obviněného KXXXXX, který s obviněným PXXXXX zcela jasně věděli, a ani to neskrývali a „problém" řešili, že další sledování HXXXXX a PXXXXX je takový exces z činnosti Vojenského zpravodajství, že ho musí zamaskovat legendou o prověřování bezpečnostní agentury."