V historii České republiky žádné ministerstvo pro lidská práva nebylo. Kdyby bylo, možná by dost věcí vypadalo úplně jinak.
Komentář Johanny Nejedlové v A2larm.cz z 8. 12. 2017 mě podnítil k napsání tohoto textu ve prospěch nikoliv ministra, ale přímo ministerstva pro lidská práva. Činnost všech dosavadních ministrů pro lidská práva jsem bedlivě sledoval a rád uznávám, že není-li tu ministerstvo pro lidská práva, jehož působnost stejně jako působnost všech ústředních orgánů státní správy určuje kompetenční zákon, a je tu alespoň ministr, jsou lidská práva (tedy práva nejen občanská a politická, ale i práva hospodářská, sociální a kulturní) chráněna lépe, než když se o jejich ochranu stará pouhý vládní zmocněnec. Ten totiž sám nesmí vládě ani nic předložit, nemá přístup na její schůze a jeho působnost může každá vláda kdykoliv omezit nebo i zrušit.