V pátek zprostil soud nepravomocně viny Janu Nečasovou a její tři spoluobžalované v trestní věci zneužití tajných služeb. Komentuju toto rozhodnutí v kontextu současných sporů o součinnost policie a státního zastupitelství.

Podle samosoudkyně Heleny Králové, která jménem Obvodního soudu pro Prahu 1 jednala a v pátek i nepravomocně rozhodla v trestní věci proti Janě Nečasové (dříve Nagyové) a třem bývalým vojenským zpravodajcům, se nepodařilo prokázat motivaci Nečasové k nezákonnému sledování tehdejší manželky premiéra Petra Nečase (ODS) Radky. Podle soudkyně z telefonických odposlechů totiž prý vyplynulo, že Nečas Nagyovou miloval a stejně se chtěl rozvést.

Soudkyně obžalované viny zprostila odvolávajíc se na zásadu, že v pochybnostech je třeba rozhodnout ve prospěch obviněných. Jenže nedokázaná motivace, například žárlivost, soupeření o muže, nenávist či podobně, není v daném případě součástí skutkové podstaty žalovaného trestného činu, zneužití pravomoci zpravodajské služby se pachatel může dopustit nebo může k němu navádět s nejrůznější motivací a s různým úmyslem. Soud posuzuje jen, zda obžalovaný skutek spáchal, o motivaci jeho jednání má často pochybnosti. Stává se, že motivaci nezjistí, či přesně nezjistí, a pachatele přesto odsoudí.



Aby bylo jasno – neusiluju o žalářování Jany Nečasové, dříve Nagyové, i když uznávám, že by její uvěznění pro prokázanou vinu při tajném sledování premiérovy manželky Radky Nečasové v době, kdy byla Nagyová v jedné osobě Nečasovou asistentkou, vedoucí jeho sekretariátu i jeho milenkou, a tím i sokyní Radky Nečasové, bylo dobrou prevencí. Bylo by totiž určitým varováním pro všechny politické šíbry, čachráře, kmotry a pijavice, jimiž se český veřejný život jen hemží.

Mým záměrem je nyní pouze ukázat, že demokracie, zajišťující svobodu člověka a jeho práva, nemůže existovat bez právního státu. K němu ovšem patří nejen zákonná pravidla, nýbrž také minimalizace libovůle a svévole v politických a hospodářských záležitostech a co největší průhlednost rozhodování a jeho veřejná kontrola.

Páteční rozhodnutí samosoudkyně Heleny Králové, vynesené jako nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, ale ukázalo, že od nedostižného ideálu, tedy právního demokratického státu, je tato republika zatím vzdálena o hodně více, než jsem doufal. Rozsudek vynesla soudkyně Králová jménem republiky, tedy i Tvým jménem, milý čtenáři, a také jménem mým, protože i já jsem občanem České republiky. Proto píšu.

Nebyl jsem překvapen sám. I veřejnoprávní média spekulovala vlastně jen o tom, zda soud uloží Nečasové Nagyové státním zástupcem navrhovaný trest přes tři roky, jenž by tedy musel být podle zákona nepodmíněný, nebo trest jen do tří let, který by mohl a měl podmíněně odložit.

Válka soudů
Je to válka soudů, jak ukazují okolnosti soudního řízení. Městský soud v Praze loni na jaře předchozí osvobozující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a nalézacímu soudu přikázal, aby ve věci jednal a rozhodl znovu. Toto rozhodnutí učinil přitom Městský soud v novém složení senátu. Spoluobžalovaný generál Ondrej Páleník, který byl v době tajného sledování Radky Nečasové ředitelem Vojenského zpravodajství, totiž namítal, že senát Městského soudu, tehdy rozhodující o odvolání státního zástupce proti prvoinstančnímu rozsudku, je podjatý. Pražský Vrchní soud proto soudu Městskému nařídil neobvyklý postup – nové složení senátu odvolacího Městského soudu. Je to neobvyklý postup.

Podivností bylo v této trestní věci více. Ještě před prvním osvobozujícím rozsudkem uznala tatáž samosoudkyně Helena Králova Janu Nečasovou (Nagyovou) ve zkráceném řízení, tedy trestním příkazem bez projednání důkazů, vinnou. Odsoudila ji sice jen ke směšnému jednoměsíčnímu trestu, podmíněně odloženému, ale vinu shledala.

Nekonalo se potom, a ani se nemohlo konat, žádné řízení, v němž by soudkyně Králová mohla být dotázána, proč změnila názor a Nečasovou Nagyovou osvobodila. A obávám se, že při stanovení podmínek kárné odpovědnosti soudce současným zákonem, zaručujícím spíše soudcovu neodpovědnost, se žádné takové řízení se soudkyní Královou ani konat nebude. Státní zástupce chce nyní aspoň v odvolání proti rozsudku Králové navrhnout, aby Městský soud přikázal při vrácení věci soudu prvního stupně, že má ve věci jednat a rozhodovat jiný samosoudce než Králová. Vzhledem k jejímu opakovanému nedbání pokynů odvolacího soudu bude takový návrh důvodný.

Loni trvalo v rozporu s trestním řádem více než dva měsíce, než Králová po ústním vynesení rozsudku (vynesla ho zcela bez odůvodnění!) stranám doručila jeho písemné znění, kde ale opět žádné odůvodnění, hodné to slova, nebylo. Na to reagoval „Páleníkův“ senát Městského soudu výtkou – zveřejnil ji letos v dubnu – že nalézací soud hodnotí důkazy „asymetricky“ a že „úplně pominul části důkazů obžaloby“.

Osvobodit čtyři obžalované podruhé po takovém rozhodnutí Městského soudu v Praze a při důkazech, které soudu předložil státní zástupce, vyžaduje značnou dávku odvahy. Doufejme, že to je jen soudkynin špatný odhad „politické“ atmosféry.

Budou ji soudit za nějaké kabelky
„Je to jen kriminalizace politiků, Janu Nečasovou chtějí soudit za to, že jako dárky přijala nějaké kabelky“, tak interpretovali čtyři trestní řízení s Janou Nagyovou politici ODS. Nejvíce, jak si vzpomínám, poslanci Marek Benda a Jana Černochová. Při vystupování v televizi byl v jejich očích vidět nejen strach, ale i přímo zášť vůči olomouckému vrchnímu státnímu Ivo Ištvanovi a řediteli „realizujícího“ policejního útvaru Robertu Šlachtovi.

Lidé z ODS tvrdili, že Šlachtův Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v květnu před třemi roky uspořádal úplné policejní manévry, kdy stovky policistů přepadly Úřad vlády. Šlachta se pak musel na veřejnosti bránit zveřejněním video záznamu poklidného průběhu policejní prohlídky místností. Vláda Petra Nečase podala demisi poté, kdy se provalil skandál se zneužitím vojenské zpravodajské služby k tajnému sledování první Nečasovy manželky Radky.

Janu Nagyovou a další osoby začali pak trestně stíhat. A jako obviněnou ji vzal soud do vazby, v níž byla – považte! – dva měsíce a šest dní! To bylo vůči carevně, jak označovali obávanou vládkyni Úřadu vlády tamní úředníci, něco neslýchaného. Státní zastupitelství a policie zapomněli, kdo je v zemi pánem! Není to právo a zákon, nýbrž my, politici!

Bývá velmi obtížné dokázat aspoň zlomek nezákonných čachrů politiků a jejich milců, drží obvykle spolu basu. I Al Capone, který měl na svědomí vraždy desítek lidí, byl nakonec odsouzen jen za krácení daně. Přes úplnou neprůhlednost českého vládního klientelizmu se poté státnímu zastupitelství podařilo zahájit proti Janě Nečasové hned čtyři trestní stíhání.

Za nejzávažnější považuju její trestní stíhání – a stíhání Petra Načase – za účast na odchodu tří „rebelů“ v ODS, kteří se na podzim 2012 vzdali poslaneckých mandátů a následně získali teplá místečka ve státních firmách, což orgány činné v těchto trestních řízeních interpretovaly jako skutkovou podstatu podplacení. Zde „pomohl“ hanebným usneseném Nejvyšší soud. Rozhodl, že tři poslanci požívají beztrestnosti („indemity“), neb se mandátů vzdávali v souvislosti se svým mandátem a výměnný obchod se uskutečnil „na půdě“ sněmovny. To není žert. Na Janu Nagyovou a ani na Petra Nečase se ovšem ani imunita nevztahuje.

Druhá je součinnost Nagyové s „kmotry“ (předlistopadovými veksláky) Ivo Rittigem a Romanem Janouškem. Třetí je nyní projednávaná věc zneužití vojenského zpravodajství, tedy ze strany Nagyové „úkolování“ této tajné služby.

Nejméně významná je přitom věc čtvrtá, tedy ony „kabelky“. Ale přesto tu jde o krácení daně za luxusní dary v hodnotě 10,1 milionu korun. Nagyová připravila podle obvinění stát o darovací daň ve výši přes sedm set tisíc korun. Mezi dárci byli vlivní manažeři, podnikatelé, úředníci, advokáti a lobbisté. Ti všichni jsou zamýšleným soudním řízením ve věci „kabelky“ ohroženi.

***
V těchto dnech jsme svědky vládní polemiky o tom, kdo má rozhodovat v přípravném řízení trestních věcí, konaných o zvlášť závažných zločinech, a kdo má mít přístup k informacím, jež mohou varovat zločince. Vede ji (část) sociální demokracie, zastupovaná jejím prvním místopředsedou a ministrem vnitra Milanem Chovancem, s hnutím ANO, kde se k věci vyjadřují především jeho předseda a oligarcha Andrej Babiš a ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Ten se ale v této funkci (a předtím ve funkci náměstka ministryně) podle mne nijak nezpronevěřil zásadám právního demokratického státu.

Spis z trestní věci proti Janě Nečasové, týkající se „úkolování“ vojenského zpravodajství, si nyní dokonce vyžádalo olomoucké Vrchní státní zastupitelství, protože záměr odstranit Roberta Šlachtu z funkce přišel ze zločinecko-kmotrovského prostředí už v roce 2013.

Společně proti justiční mafii
V aféře, jejímž smyslem bylo a je odstranit již zmíněného Roberta Šlachtu z funkce ředitele celorepublikového útvaru, který má dobré výsledky práce, vystupují i státní zástupci, kteří se v letech 2007 – 2012 postavili na odpor klientelisticko-korupčním praktikám dnes již proslavené „justiční mafie“. Tímto hodnotícím výrazem ho zahájila Marie Benešová, dříve nejvyšší státní zástupkyně, před pár lety ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě-nevládě a dnes poslankyně ČSSD, jíž je asi deset let členkou. Výměna ve funkci nejvyššího státního zástupce byla v oněch letech obtížná, Renata Vesecká se tam od aféry Hámida bin Abdala Sáního (přezývaného „katarský princ“), který tu byl stíhán pro trestnou činnost proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, držela celých pět let, než ji v roce 2011 vystřídal Pavel Zeman.

Takzvaná čunkiáda, ono zametání pod koberec trestní věci proti místopředsedovi vlády a předsedovi lidovců Jiřího Čunka, byla podle mého názoru nejzávažnějším útokem na zásady demokratického právního státu za pětadvacet let. Skutečnost, že Čunek štval proti Romům, nehrála pro ty, kdož ho chránili před trestním stíháním, žádnou roli, Romové a jejich diskriminace Jiřím Čunkem je vůbec nezajímali. Napsal jsem za čtyři roky o manipulaci s jeho trestní věcí více než sto komentářů v deníku Právo. Souhrnně jsem ji pak popsal v textu Řízení proti Jiřímu Čunkovi jako selhání právního státu. Jako součást výroční zprávy ji vydal v květnu 2010 Český helsinský výbor (http://www.helcom.cz/dokumenty/tiskove-zpravy/CHV_JiriCunek.pdf).

Pavel Zeman, Ivo Ištván, Lenka Bradáčová, Igor Stříž a desítky jejich spolupracovníků stavěli od roku 2010 několik let státní zastupitelství na nohy. Navázali na úsilí Marie Benešové, Jaroslava Fenyka (dnes ústavního soudce), Romana Hájka, Zlatuše Andělové, Stanislava Mečla. Tito lidé byli donuceni postavit se proti vládní moci a neformálně se zorganizovat. Patřili mezi ně například Adam Bašný, Jan Lata, Jana Staňková, Radim Obst, Jarmila Oslejšková a Věra Nováková. Budovali veřejnou žalobu právního státu v součinnosti s policejními orgány. Tohoto dlouholetého zápasu se na straně práva účastnili i soudci – vedle Vojtěcha Cepla, jehož rozsudek ve věci „justiční mafie“ měl zásadní význam - to byli například Aleš Vašků a Jiří Barbořík. Statečně se choval i policista Milan Šošovička.

Státní zástupci a policisté čelící justiční mafii nebyli vždy úspěšní, a navíc někdy chybovali, v posleeních letrech třeba při zásazích proti „levicovým extremistům“. Občas působili jako slon v porcelánu. Je ale důležité, že demokraticky ladění lidé, včetně politiků a novinářů, je podporovali v jejich zásadním úsilí a ani dnes se nenechávají se zmást tím, že je také podporuje oligarcha Andrej Babiš, tedy člověk bytostně nedemokratický.

Shrnuji: Podle zákona (trestního řádu a zákona o státním zastupitelství) vede trestní řízení státní zástupce, zatímco policejní orgány mu jsou k ruce, plníce jeho příkazy a pokyny. Ale na dobré spolupráci státního zastupitelství a policie závisí úspěch řízení. Do ní nyní hodil návrh ministra Milana Chovance a policejního prezidenta Tomáše Tuhého vidle.

Hypotéza – proč odstranili Šlachtu
Znám vlastně za těch dvanáct let, od roku 2004, desítky státních zástupců, policistů, právníků i politiků, usilujících o demokratický řád lidských práv, znám motivaci jejich jednání i tlaky a přímo postihy, jimiž byli „trestáni“. Tito lidé, kteří nebudují své politické kariéry, jsou dnes zajedno – utajovaný záměr sloučit dva policejní útvary má odstranit nepohodlného a „neskladného“ Roberta Šlachtu, ve jménu jejich větší svobody přikrádat, korumpovat a upevňovat svou politickou moc a vliv. Myslím, že republika je opět v ohrožení. A bude tak dlouho, dokud záměr restrukturalizace policie, takzvaná „policejní reforma“ nebude konečně napsána (dodatečně prý někdo spíchl pět stránek textu), zveřejněna a podrobena veřejné (a ovšem odborné) kritice.

Je to sice jen hypotéza, ale moje hypotéza vychází z mé zkušenosti novináře, který klientelizmus ve vládní moci léta sledoval. Zní takto: Nebýt zásahu ministra Chovance, který představuje onu méně demokratickou, spíše klientelistickou nebo aspoň mlčící část ČSSD, těžko by soudkyně Králová zprostila Janu Nečasovou a její společníky viny. V prostředí, v němž se pohybuju, panují obavy, že se vrací staré „dobré“ časy justiční svévole z doby čunkiády. Motivy Chovancova mocenského zásahu proti Šlachtovi a jeho útvaru vycházejí postupně na povrch.

ODS a lidé blízcí Kalouskovi pociťují z konce Roberta Šlachty zadostiučinění. Jde ale o víc, ve hře jsou právní poměry v justici obecně, nejen odplata za „policejní manévry“.

A oligarcha Andrej Babiš? On, ani „jeho“ lidé odstranění Šlachty nenaplánovali a aféru ničím nevyvolali. Babiš má dobrý čuch, a spočítal si, že podporou právního státu nemůže prodělat. Aspoň ne v tomto případě.

Vyšlo ve dvou částech v Deníku referendum 17. a 20. června 2016