Jermanová: hnutí ANO pak vypadá, jako že neví, co si má myslet
Místopředsedkyně hnutí ANO Jaroslava Pokorná Jermanová (dříve ODS) ohlašovala v noci na úterý 23. ledna novinářům čekajícím před Poslaneckou sněmovnou, jejíž budova je sídlem Agrofertu i hnutí ANO, výsledek porady vedení tohoto hnutí nad jedním výrokem Andreje Babiše, majitelem hnutí. Na ten výrok ze 17. ledna čekala část české veřejnosti netrpělivě, přinejmenším od (ne)zveřejnění zprávy OLAF a tahaček o vydání Babiše Sněmovnou k trestnímu stíhání kvůli Čapímu hnízdu. Babiš tehdy prohlásil, že premiérem by přece ani být nemusel a připustil, že by v čele vlády mohl stanout ministr Richard Brabec, místopředseda ANO.
Oligarcha Babiš, majitel Agrofertu i hnutí ANO, o pár dní později ale zcela jasně a hlavně jednoznačně řekl, že tehdy, kdy sám své premiérství zpochybňoval, „měl slabší chvilku“ a že to tak (asi) není. Nebo je? Proto se v pondělí večer sešlo „širší vedení“ (celostátní „výbor“?, čtrnáctihlavé předsednictvo?, nebo předseda ANO a jeho pět místopředsedů?), které jednomyslně Babiše jako jediného kandidáta na předsedu vlády potvrdilo. Tak. Pokorná Jermanová dokonce řekla, že si Babiš od vedení hnutí vyslechl za svá vyjádření kritiku.
Postoj vedení hnutí ANO se dal čekat, překvapivé je jen jeho zdůvodnění. To má víc vrstev. První potvrzuje, že Babiš je šéf, který určuje, co si jeho podřízení v hnutí mají přesně a jednotně myslet. Druhá vrstva je ještě lepší – je chyba firmy, tedy jejího šéfa, že její pracovníci na veřejnosti vypadají, jako kdyby od něj neměli jasné pokyny, co si mají myslet. Je jistě důležité, co si mají myslet, ale ještě důležitější je, aby to bylo jednotné, či spíše, aby veřejnost měla pocit, že celé hnutí ANO je v tom názoru jednotno. Prosazení tohoto nároku je síla, zatím jen politická. Zpochybňování jednoty je začátek konce.
V českém jazykovém prostředí se tomu říká leadership, dříve eдиноначалие, ještě dříve Führerprinzip. To jsou všechno synonyma. Protikladem toho je demokracie.
Hnutí Ano je autoritářské, o tom není pochyb. Nyní ale ukázalo dokonce totalitární drápek. Ten spočívá v onom nároku na jednotlivé členy, ani Babiše už nevyjímaje, na jednotné pokyny šéfa, a tím i jednotné postoje hnutí.
Oligarcha Babiš, majitel Agrofertu i hnutí ANO, o pár dní později ale zcela jasně a hlavně jednoznačně řekl, že tehdy, kdy sám své premiérství zpochybňoval, „měl slabší chvilku“ a že to tak (asi) není. Nebo je? Proto se v pondělí večer sešlo „širší vedení“ (celostátní „výbor“?, čtrnáctihlavé předsednictvo?, nebo předseda ANO a jeho pět místopředsedů?), které jednomyslně Babiše jako jediného kandidáta na předsedu vlády potvrdilo. Tak. Pokorná Jermanová dokonce řekla, že si Babiš od vedení hnutí vyslechl za svá vyjádření kritiku.
Postoj vedení hnutí ANO se dal čekat, překvapivé je jen jeho zdůvodnění. To má víc vrstev. První potvrzuje, že Babiš je šéf, který určuje, co si jeho podřízení v hnutí mají přesně a jednotně myslet. Druhá vrstva je ještě lepší – je chyba firmy, tedy jejího šéfa, že její pracovníci na veřejnosti vypadají, jako kdyby od něj neměli jasné pokyny, co si mají myslet. Je jistě důležité, co si mají myslet, ale ještě důležitější je, aby to bylo jednotné, či spíše, aby veřejnost měla pocit, že celé hnutí ANO je v tom názoru jednotno. Prosazení tohoto nároku je síla, zatím jen politická. Zpochybňování jednoty je začátek konce.
V českém jazykovém prostředí se tomu říká leadership, dříve eдиноначалие, ještě dříve Führerprinzip. To jsou všechno synonyma. Protikladem toho je demokracie.
Hnutí Ano je autoritářské, o tom není pochyb. Nyní ale ukázalo dokonce totalitární drápek. Ten spočívá v onom nároku na jednotlivé členy, ani Babiše už nevyjímaje, na jednotné pokyny šéfa, a tím i jednotné postoje hnutí.