Dnes jsem se z mluvící bedny a úst ministra Kalouska dozvěděl, že na odstranění povodňových škod je třeba peníze (to by němý neřekl, kdyby mu hubu rozbil) a že tedy každý občan zaplatí měsíčně 100 korun povodňové daně. Tyto prostředky mají jít na zvláštní účet a budou použity na odstranění škod po povodních. Podle Kalouskových vlastních slov to je „jedna krabička cigaret, nebo dvě piva“.

Je pravda, že povodně jsou dnes častěji a většího rozsahu, než když se před pár desítkami či stovkami let ty ohrožené domy a silnice a mosty a železniční koleje stavěly. Také je pravda, že si za záplavy můžeme částečně sami. Rozorání mezí, narovnání toku řek, pole na svazích, kde dříve byly jen louky, částečné odlesnění na nevhodných místech. Na druhé straně se mi nelíbí, že se má zavádět nová daň, protože každá nová daň, byť určená k sebevznesenějšímu účelu, se časem stane jen pouhým dalším taháním peněz z kapsy daňového poplatníka a mnohdy začne být používána i k jiným účelům. Ale budiž. Doba se mění, počasí také, je třeba nějak reagovat.

Zvláštní účet – souhlasím. Jenže s tím dalším už ne. Já jsem sice kuřák a jistě si jednu krabičku cigaret mohu odpustit, ale to panu Kalouskovi mohu poslat jen 62 Kč. Cigarety za stovku si fakt nekupuji, prostě na to nemám. Pivo nepiju, zato moje manželka ano a ta dvě piva si také může odpustit a poslat panu ministrovi 2 x 8,20 Kč. Ani ona si nekupuje pivo za 50 Kč, také na to nemá.

Co se tedy snažím sdělit? Že by se u dobrých nápadů, což ten s povodňovou daní jistě je, mělo více přemýšlet. Co takhle ne 100 Kč, ale 0,5 % z hrubé mzdy? To by bylo spravedlivé. Vrcholový manažer s platem 200 000 Kč pošle měsíčně tisícovku a uklízečka s 3 hodinovou pracovní dobou a platem 4 000 Kč pošle holt jen dvacku. Tomu já říkám solidarita.

Psáno pro Pirátské noviny a Aktuálně.cz