Někteří lidé jsou neuvěřitelní. Nejen politici, ale i právníci a co hůř, i mnozí běžní občané. Nazval jsem je nepotentisté.

"Hele Karle, včera mě na dálnici vybrzdil nějakej idiot, tady máš jeho značku, nemohl bys mi zjistit, co to je za debila?"
"Ale to víš, kamaráde, co bych pro spolužáka neudělal. Tak hele Jardo, je to nějakej Vonásek, tady o něm máš všechno, včetně adresy, ale ode mě to nemáš."
Tenhle příběh se určitě stal a stává se každou chvíli, jen jména jsou jiná. A nepotentistům to připadá normální. Karel pracuje na evidenci vozidel, je to spolužák, tak co by se nepodíval, že? Jenže on se podívat nesmí a dobře to ví. Přesto se podívá. Službička sem, službička tam, kafíčko, bomboniérka, pár stoveček "pozornosti" ... a nakonec tisíce, desetitisíce, miliony. Úplatky, předražení zakázek, zvýhodnění firem kamarádů, dohazování funkcí spolužákům, příbuzným, milenkám.

Pokud se tak děje v soukromé firmě, tak budiž. Když jste majitel a na vysoké místo vezmete raději neschopného synovce, než schopného cizího člověka, bude to vaše věc. Vaše firma, vaše blbost, vaše škoda. Ovšem pokud se tak budete chovat jako vysoce postavený zaměstnanec v cizí firmě, pravděpodobně brzy vyrazí jak vaši "tlačenku", tak vás. Ale to je pořád ještě v mezích normálu. Problém ovšem je, když se takto chováte jako politik. Stát, kraj, město, ani ta nejmenší vesnice totiž není vaším majetkem - středověk už skončil.

Úlohou politika není vládnout, ale spravovat svěřenou obec, kraj, stát. Chápu, že každý člověk má tendenci podléhat nepotismu, ale pokud je politikem, musí tyto přirozené instinkty potlačit, nebo z politiky odejít. Jenže naši současní politici, čest výjimkám, nejsou správci, neslouží občanům a své zemi. Oni jsou v podstatě pořád ti kšeftaři, veksláci a malí podvodníčci, jací bývali před rokem 1989, jen se jim teď naskýtají větší možnosti. Oni nikdy nedodržovali pravidla, tehdy ani teď, oni je vždy obcházeli, oni se z toho totiž nepotento. A tím jsem se dostal k tomu, co to mnou vytvořené slovo nepotentismus vlastně znamená.