Norské úřady utratily mrožici Freyu údajně v zájmu jejího dobra.

Takovou obludnost jsem snad ještě neslyšel, ponechám-li stranou takové ideové předchůdce tohoto činu, jako bylo konečné řešení židovské otázky přijaté Heydrichovou konferencí ve Wannsee. Norské úřady se zjevně inspirovaly myšlenkou zabít někoho pro jeho vlastní dobro. Důsledně vzato, mohl by tehdy nějaký nacista prohlásit, že zplynování Židů je vlastně také pro jejich dobro, neboť jim nelze zajistit v koncentračních táborech dostatečně důstojné podmínky k životu. Jakkoli tato analogie vypadá strašidelně, má svou logiku.

Norské úřady vyřešily „problém“ zvířete, které mělo nevídané sociální návyky a potřeby, blízkost lidí vyhledávalo a lidé mu to vraceli svým zájmem. Kdyby udělali anketu mezi těmi, kdo si přišli Freyu prohlédnout, zda se domnívají, že je mrož v ohrožení, asi by se došlo k jednoznačnému výsledku: není. Takže důvodem bezpříkladně hnusného činu norských úřadů mohou být snad jen tyto tři věci: Předem tvrdý lobbing tamních rybářských firem, jimž se třičtvrtětunové zvíře občas škrábalo na čluny, což působilo hmotné škody. Pak lenost úřadů v Oslo myslet a vymyslet způsob, jak Freyu poněkud vzdálit bezprostřednímu pobřeží – například nějakými zátarasy či umělými hrázemi. Když to jde v Tichomoří vůči žralokům, proč by to nešlo s jednou mrožicí, která navíc – na rozdíl od řady žraločích druhů – není nebezpečná člověku. Živí se obvykle bezobratlými živočichy, jako jsou měkkýši, krevety a krabi, nebo také malými rybami. Na lidi obvykle neútočí. Jednou z výjimek byla třeba kauza, kdy v roce 2016 zabil mrož v čínské ZOO turistu. Ten si s tímto tvorem pořizoval selfie, když ho mrož chytil a stáhl pod vodu. To ale, při vší úctě, nebyla chyba zvířete, ale nezodpovědného pitomce s foťákem. Zvíře se bránilo, neboť se cítilo v ohrožení. Zkuste vlézt bachyni do rajónu, když má malé. Normálně se uklidí do křoviska, ale jak má hájit svá práva, udělá z vás sekanou.

A třetím důvodem může být fakt, že v celém příběhu je v hlavní roli Norsko. Je zajímavé, že v předchozích Freyiných destinacích (byla spatřena u břehů Velké Británie, Dánska či Švédska) její přítomnost nevyváděla tamní úředníky k záchvatům šílenství a vražedným činům. Neboť, a to si řekněme bez obalu, zde nejde o nic jiného než o vraždu. Mrož je zvíře celosvětově chráněné, a tedy padají výmluvy na to, že ten či onen živočišný druh je v různých částech světa součástí jídelníčku.

Kdo byl v Norsku, ví, že to je překrásná země, byť trochu chladná – nejen přírodními dispozicemi, ale i lidskými povahami. Pro cestovatele je mnohem přívětivější pobyt u ledových jezer v přírodním parku Jotunheimen, než v lobby baru drahého hotelu v Oslo. V tom parku totiž potká pár sobů a tu a tam nějakého Laponce. Nikoli nafoukané snoby bez špetky humoru, kteří se pokrytecky tváří, jak jsou vzorní, protože tam mají nejdéle platící „suchý“ prohibiční zákon, ale už nemluví o tom, jak o víkendech vyrážejí do mezinárodních vod přetíženi bednami pašovaného alkoholu, tam se ztřískají do bezvědomí a v pondělí si zas hrají na Mirky Dušíny. Jen málokterý národ z těch, co jsem mohl poznat, byl tak protivný. Nechci zevšeobecňovat, ale není jistě náhodou, že právě v Norsku prosperuje úžasná státní převýchovna dětí zvaná Barnevernet. Když se ten po makarenkovsku rozhodne, že vychováváte vašeho potomka špatně, prostě vám ho sebere a vrazí do jiné, „lepší“ rodiny. Kdo nevěří, ať běží za Evou Michalákovou, má v tom směru dlouholeté zkušenosti.

„Rozhodnutí usmrtit mrože bylo přijato na základě celkového posouzení přetrvávajícího ohrožení bezpečnosti lidí,“ řekl na obhajobu vraždy zvířete Frank Bakke-Jensen z norského úřadu pro rybolov. A dodal: „Důkladně jsme zvážili všechna možná řešení. Dospěli jsme k závěru, že nemůžeme zaručit blaho zvířete žádným dostupným prostředkem.“

Co dodat? Komu se po tomto výroku nechce zvracet, ať se odstěhuje – třeba do Norska. Bude se tam cítit jako doma.