Jak se dá zjistit podle portálu Fámy Fakta, který provozuje firma Agrofert, ještě stále nejsme takříkajíc vyrovnáni s touto společností.

Když to vezmu aspoň stručně, Agrofert je zde od 90. let, dosáhl dominantního postavení na poli chemického a potravinářského průmyslu, a to vše se dělo postupným přebíráním do té doby státních firem do soukromých rukou téhle firmy, v jejímž čele stál a dosud je jakýmsi synonymem Andrej Babiš. Záměrně jsem zmínil tu délku existence, protože, jak si snadno spočítáte, v mezičase byla u moci 3x ČSSD a 4x ODS, tedy nepočítáme-li její dnešní, tedy již pátou vládu. Jak všichni vědí, podnikání po roce 1989 mělo dost specifických rysů. Předně se tu odstátňoval obrovský státní majetek a vytvářel se privátní sektor. To znamená, že ti, kdo privatizovali, museli nutně mít pozitivní vztahy s těmi, kdo tu privatizaci řídili, tedy s vedením země, vládou, často i parlamentem, díky potřebným legislativním změnám. Na tom nemusí být nic špatného. Smyslem a výsledkem v takových případech má být oživení zatuhlých podniků, růst zaměstnanosti a rostoucí daňové odvody. Což se v daném případě stalo – statistická čísla se dočtete opět na uvedeném portálu.

Až do roku 2011 se nikdo této realitě zásadně nezpěčoval. Jenže toho roku Babiš založil politické hnutí ANO a začal mít ambici vstoupit do aktivní politiky. Shodou okolností jsem se s ním právě v té době setkal a položil jsem mu banální, leč příhodnou otázku: Proč? Proč lezete do politiky, když vám funguje podnikání? U nás do politiky lidé chodí zpravidla zbohatnout – s každou další polistopadovou garniturou je to vidět čím dál víc. Babiš mi na to tehdy řekl zhruba toto: Když jsem začal podnikat, byly tzv. vratky (tedy provize z veřejných zakázek) 10%. O pár let později už 20%. A dnes (2011) je to už 50%. To prostě není ekonomické. Za takových okolností se prostě podnikat nedá. Chci to změnit. Neručím za doslovnost parafráze, ale za smysl a vyčíslení ano.

Jistý čas měla tahle politika úspěch. Z předvolebních odhadů v roce 2013, které, co pamatuji, nepřesáhly 10%, se do Sněmovny najednou dostalo ANO s bezmála 19%. Shodou okolností jsem měl příležitost znovu mluvit s Andrejem Babišem. Bylo mi totiž podivné, jak nesourodá sbírka poslanců za ANO se ocitla v parlamentu. Bývalá investigativní novinářka Lorencová, komentátor Komárek, bývalý rektor Zlatuška, bývalý tiskový mluvčí Unie svobody Nacher atd. Babiš mi tehdy řekl (opět parafrázuji), že s tak vysokým výsledkem nikdo nepočítal, a tak se na kandidátky dostali i mnozí (těch jmenovaných známých osob se to netýká), kteří byli uvažováni spíše do počtu. A najednou byli v poslaneckých lavicích. Navíc za hnutí, které si nikdy ve své historii neujasnilo, zda je pravicové či levicové, zda má takovou či onakou zahraniční politiku, jaké má bezpečnostní či sociální priority atd.

Proč to takto zeširoka pitvám? Protože bylo od počátku jasné, že tahounem té nesourodé party je Babiš a jeho Agrofert. A ať na to koukám, jak chci, neumím si představit, že by to v dané situaci mohlo být jinak.

A teď skok v čase směrem nazpátek. V roce 1994 začala vysílat první velká soukromá televize u nás, TV Nova. Symbolem a tahounem téhle akce byl Vladimír Železný. Nova měla hned od počátku značný vliv na veřejné mínění, a proto byla v soustavném hledáčku politiků. Nicméně naplno proti ní zaútočili až po roce 1999, kdy se Železný rozešel s dosavadním investorem Lauderem a „udělal se pro sebe“. To bylo období, kdy Nova rvala žebříčky sledovanosti (místy až 70%). V období tzv. opoziční smlouvy (1998-2002) a tzv. krize v ČT (2000-2001) stála Nova vcelku nestranně na pozicích vyváženého zpravodajství a relativně objektivního referování. To samozřejmě bylo solí v očích zejména některých politiků, kteří neuspěli ve volbách 1998. Ještě pořád to ale bylo lze chápat jako především podnikatelský problém. Železnému se prostě dařilo. V tom je první paralela s Babišem.

Zlom nastal v roce 2002, kdy byl Železný zvolen do Senátu (jako jediný hned v prvním kole). Řeknete: zúročil mediální vliv, podobně jako Babiš skrze mediální podniky Mafra (MD, LN atd.) a Londa (rádio Impuls). Možná ano, ale sám o sobě mediální marketing nefunguje, když nemá co „prodávat“. A to v obou případech bylo: úspěšné podnikání dávající naději, že zrovna ten či onen pán si nepřišel do politiky vylepšit stav svého konta. Možná byli voliči obou naivní, ale jsem přesvědčen, že to byl jeden z hlavních důvodů jejich volebních úspěchů. Železný se roku 2004 stal europoslancem a Babiš vyhrál parlamentní volby v roce 2017, a to dosti přesvědčivě.

A jak to tak u nás chodí, úspěch je rozbuškou velkého odporu, zejména u takových, o nichž Vladimír Merta kdysi napsal štěpný verš „malí lidé vrhají dlouhé stíny“. Železný byl od Novy odstaven následkem prohrané arbitráže s Lauderem, kde česká strana za „neochránění investic“ musela zacvakat Lauderovi bratru 11 miliard. Navzdory vyšetřovacím komisím parlamentu a dalším svědectvím a dokazováním je vina za tuto ztrátu už navždy hozena na záda Železnému.

A zpět k Agrofertu. Na onom portále Fámy Fakta si můžete přečíst otevřený dopis, který tato firma poslala českému premiérovi Petru Fialovi. Obecně se tam ohrazuje proti tomu, že je viněna za všechny zlořády, které nastaly za premiérování Andreje Babiše. To samo o sobě neudiví. Představitelé dnešní pětikoalice si od zimy, kdy přišli do svých pozic, vystavili Babiše jako hlavního fackovacího panáky a podle vzoru „za vše může on“ (i za to, u čeho třeba prokazatelně nemohl být) dnes vysvětluje současné problémy země. Trochu to připomíná dávná úsloví typu: neurodily se třešně – za to můžou komunisti, švestky napadla nemoc šárka – za to můžou komunisti...

Mě na tom otevřeném dopisu zaujala hlavně jedna pasáž, a ta se týká zahraničního rozhodování o vnitřních záležitostech. Jde konkrétně o ministrem zemědělství Nekulou zmiňované evropské dotace. Podle Nekuly stát nikterak nebude vzdorovat žádnému, i nesprávnému rozhodnutí evropské administrativy a bude vše vymáhat právě na Agrofertu. A to i v případě, že o tom správní orgány EU vůbec nerozhodovaly a nebylo v těch věcech dokonce ani zahájeno žádné řízení. Ministr zemědělství prostě zná viníka, a tím je Babiš.

Proč to srovnávám s kauzou arbitráže o Novu? Důvod je prostý: tu arbitráž, která byla založena na jediném podvrženém dokumentu, mohla ČR vyhrát, kdyby se čeští vrcholní politici (mj. Vlasta Parkanová, Cyril Svoboda, Pavel Dostál, Hana Marvanová atd.) tak urputně nezasazovali o naši prohru. Zda to činili z přesvědčení nebo jiných důvodů, už neposoudíme. Ale fakt, že je zde předhozena osoba z mnoha stran nenáviděná (třeba i pro své někdejší úspěchy, které daly vyniknout neúspěšnosti jiných), je víceméně identický.

Říká se, že dějiny píšou vítězové. Ale žádné vítězství ještě nikdy nebylo definitivní, konečné a trvalé. Dokud máme právní stát, ještě pořád je naděje.