Těsně před Vánoci rektor Vysoké školy ekonomické Petr Dvořák odvolal děkana Národohospodářské fakulty za to, že docent Ševčík prý dlouhodobě poškozoval dobré jméno VŠE i fakulty. Je to věc, která se mě i částečně dotýká. Předesílám tedy, že jsem v jistém drobném konfliktu zájmů, neboť jsem také zaměstnancem Vysoké školy ekonomické, konkrétně Národohospodářské fakulty. Docent Ševčík byl odvolán proto, že se dopouštěl výroků a vyjadřoval nějaké své politické názory. To je samozřejmě flagrantní porušení mnoha věcí, na které jsme si za těch 34 let zvykli. Jedna z těch věcí se jmenuje akademická svoboda, kdy o funkcionářích, vedoucích fakult a škol rozhodují akademické senáty. A stát nemá a nesmí mít pravomoc do toho zasahovat.

Jde přece o snad ještě dostatečně čerstvou zkušenost z času komunismu, kterou jsme odmítli z toho důvodu, že si komunisté podmanili vysoké školství, vědu a vzdělávání svým kádrovacím způsobem. Máme to tu zpátky. Pan rektor učinil, co učinil. Bude to mít patrně dopady právního charakteru, ale to zde nechci rozebírat. Mě fascinuje mediální reflexe této události. Mám před sebou Novinky.cz ze středy 13. prosince, kde je článek pod titulkem ‚Nekonečný příběh je u konce: Ševčík padl‘. Já myslím, že Ševčík nepadl. Myslím, že padla demokracie v téhle zemi, ne Ševčík, Ševčík se nedopustil ničeho jiného, než že měl své nějaké občanské názory. To, že to nevzal na vědomí pan rektor, je věc svědomí pana rektora a jeho dalších kroků. Není na mně, abych to jakkoli posuzoval, ale v každém případě pan rektor neuvedl ke svému naprosto bezprecedentnímu kroku žádný pádný důvod. Při svém brífinku jej neuvedl, jen se stále odvolával na jakési pofidérní veřejné jméno školy a jakousi podporu jiných děkanů či akademických senátů.

Udivují mě mediální reakce, které aplaudují rozhodnutí o odvolání děkana Ševčíka včetně toho velmi dramatického výrazu ‚padl‘. Ve válečných konfliktech se říká ‚padl‘. Berlín padl na konci 2, světové války, protože byl obsazen sovětskými vojsky. Nevím o tom, že by Ševčík padl nějakým takovýmto způsobem, z nějakých podobných historicky oprávněných příčin. Ne, to je jenom metafora, kterou považoval dotyčný redaktor, který to psal, za potřebné použít, aby docílil větší emocionality svého sdělení.

Absurdní je, že u článku visí fotografie z jedné z demonstrací na Václavském náměstí. Je na ní docent Ševčík, který se snažil zachránit nějakého člověka před zdravotním ohrožením, poněvadž tam byl v tu chvíli decimován. Znamená to tedy, že Ševčíkbyl odvolán proto, že pomáhal člověku v nouzi. Novinky použily fotografii, na níž jsou zcela jednoznačně zachyceni nejméně tři nebo čtyři policisté, jak tlačí Ševčíka na zeď pod Národním muzeem. To znamená, že násilí působili policisté, nikoli Ševčík. Přesto je fotka doprovozena popiskem ‚Miroslav Ševčík se pere s policisty při pokusu o násilné vniknutí do Národního muzea‘. Ševčík do žádného muzea vnikat nechtěl. Jen pomáhal jinému člověku, a ten to odpřisáhnul na mnoha fórech.

Je to tedy jedna lež za druhou, která působí dojmem, že se vyrobila kauza, která nás má připravit na to, co bude následovat. A sice, že na příště všechny tzv. akademické svobody, které jsme si vysnili před rokem 1989 a později i vydobyli včetně toho, že studenti mají pravomoc a možnost spolurozhodovat o tom, kdo bude kde funkcionářem, budou minulostí. Ševčík byl loni na jaře regulérně zvolen akademickým senátem a letos v prosinci byl odvolán rektorem bez souhlasu, dokonce bez vyjádření vůle toho původního akademického senátu. To jsou věci, nad nimiž zůstává rozum stát v duchu toho dnes tak často používaného ‚to nevymyslíš‘. Tohle není třeba vymýšlet, to bylo vymyšleno už stokrát v historii a říká se tomu návrat totality.

Takže vítejte v nové totalitě.