Včerejší rozsudek Nejvyššího správního soudu s konečnou platností vyhlásil místní referendum k otázkám výstavby sídla Úřadu městské části Praha 7. Současně s volbou prezidenta republiky se občané Prahy 7 budou moci vyjádřit k zásadním otázkám, které se jich dotýkají.

Zastupitelstvo městské části Praha 7 na svém zasedání v dubnu letošního roku rozhodlo, že místní referendum nevyhlásí, neboť dle právního stanoviska JUDr. Martina Kopeckého, které si městská část nechala pro tento účel zpracovat, se jí položené otázky k mantinelům plánované výstavby jevily jako nejednoznačné a pro voliče tudíž nepochopitelné.

Občané se přitom domáhali pouze možnosti nastavit svým zvoleným zástupcům zcela základní parametry, ve kterých se bude budování nového sídla pohybovat. Přípravný výbor pro konání místního referenda za nepředraženou radnici například navrhoval, aby se mohli občané vyjádřit k maximální ceně za výstavbu (500 mil. Kč), možnosti stavět výhradně na pozemku ve vlastnictví (respektive ve správě) městské části či povinnosti městské části vyhlásit na stavbu sídla veřejnou architektonickou soutěž.

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. Ars 2/2012 zcela správně (a shodně s konstantní judikaturou Ústavního soudu) konstatoval, že voliči mají právo prostřednictvím místního referenda rozhodovat o věcech, které se jich osobně bezprostředně týkají, což v podmínkách České republiky bývají zejména nejrůznější sporné investiční projekty.

Zastupitelstvo obce by navíc dle odůvodnění NSS mohlo o těchto nejzásadnějších otázkách vyhlásit místní referendum i samo (bez přípravného výboru) a zajistit si tak silný mandát pro zásadní změnu obecního života. „Pokud zastupitelstvo obce místní referendum odmítá a snaží se všemi dostupnými prostředky místní referendum zablokovat, může to být zároveň signálem, že je cosi shnilého ve státě dánském“.

Předmětem soudního sporu byla srozumitelnost jednotlivých otázek, které měly být položeny občanům ke hlasování. Podle městské části totiž volič přípravným výborem formulované otázky nedokázal rozklíčovat. A tudíž by se nedokázal správně rozhodnout a hlasovat.

Naopak Nejvyšší správní soud má za to, že každý běžný volič pochopí, že smysl otázky „Souhlasíte s tím, aby celkové náklady na pořízení sídla Úřadu Městské části Praha 7 (včetně případných přidružených organizací nesouvisejících přímo s provozem Úřadu Městské části Praha 7) byly omezeny částkou 500 milionů Kč včetně DPH a případných úroků?“ spočívá v tom, aby celkové náklady na výstavbu včetně úroků nepřekročily fixní částku 500 milionů Kč.

Ostatně posuďte sami, zda dokážete pochopit smysl i zbývajících třech otázek, či zda jsou skutečně tak složité a zavádějící, že běžný volič nepozná, o co tady jde:

Jste pro zrušení dosavadního procesu výběru sídla Úřadu Městské části Praha 7 a pro vyhlášení nového výběrového řízení podle zákona o veřejných zakázkách nebo koncesního zákona s preferencí výstavby na vlastním pozemku Městské části Praha 7?

Jste pro to, aby byl výběr řešení sídla Úřadu Městské části Praha 7 proveden tak, že hodnotícími kritérii bude zejména ekonomická výhodnost a dopravní dostupnost pro občany MČ Praha 7?

Jste pro to, aby byla na architektonické řešení sídla Úřadu Městské části Praha 7 vyhlášena veřejná architektonická soutěž podle pravidel České komory architektů?

Pokud jde o mě, mám v tom jasno.