Díky drzosti Václava Klause občané pochopili, že prezident republiky může zasáhnout do života jednoho každého z nich. Není jedno, kdo bude naším prezidentem.

Vždy jsme patřila k těm, co chodí k volbám. Zajímala jsem se o volební programy, kandidáty, jejich historii a názory. V mém okolí se nacházejí voliči různých stran. Někteří z mých blízkých přátel se stali komunálními politiky.

Dosud jsem však nezažila tak masivní diskuzi nad jednotlivými kandidáty, nekonečné probírání volební taktiky v prvním a druhém kole volby, nevyžádané maily na toto téma, ani tak pečlivé plánování programu na nadcházející víkend. Všude se rýsuje jediná jasná priorita: jít volit prezidenta.

I když se to tak na první pohled nezdá, prezident republiky výrazným způsobem ovlivňuje naše životy.

Některé své pravomoci vykonává prezident zcela sám (jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, uděluje individuální milosti…). Už jen tím, že se souhlasem Senátu jmenuje soudce Ústavního soudu, předurčuje prezident do jisté míry rozhodování této instituce.

Jiné pravomoci prezidenta republiky z vůle ústavodárce podléhají spolupodpisu předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády (právě například amnestie).

Avšak ani tyto záruky vyvážení moci zákonodárné, výkonné a soudní nemusí vždy fungovat.

Pravomoci prezidenta totiž mohou být i velmi lehce zneužívány.

Například Ústava stanoví, že prezident má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon (s výjimkou zákona ústavního). Prezident má být tou poslední brzdou, když už všechno selhalo. Ať se nad tím zákonem poslanci ještě jednou zamyslí a mají-li i pak potřebnou většinu (?), ať veto prezidenta přehlasují.

Anebo se může prezident rozhodnout, že pro vládu velmi důležitý zákon do Parlamentu nevrátí, i když s jeho zněním nesouhlasí. Protože vláda prožívá jednu krizi za druhou. Protože vláda nemá potřebnou většinu (101 poslanců). Protože poslanci by veto prezidenta nepřehlasovali.

Ovšem samozřejmě pouze za předpokladu, že vláda (předseda vlády) vyjde zase jindy vstříc jemu. Třeba když předseda vlády podepíše amnestii…

Není jedno, kdo bude naším prezidentem. Mysleme na to při volbách.