Očkování jako nový benefit pro státní správu?
Stravenky, sick days, pružná pracovní doba jsou běžné benefity pro zaměstnance (nejen) státní správy. Ale pozor nově tu máme pro vybranou státní správu (zaměstnance Státního zdravotního ústavu) a samosprávu (zastupitelé Prahy 4) i benefit očkování proti COVID 19. Co na to říkáte?
Před časem jsem poslouchala rozhovor s učitelkou žijící v Izraeli, kdy tato popisovala, že u nich se běžně očkuje tak, že pokud je někdo pozván na očkování a dostaví se tam s doprovodem (například s manželem), pak zbydou-li vakcíny, pak je naočkován bez dalšího i tento doprovod. Každý večer se do očkovacího centra může dostavit kdokoli, kdo ještě nebyl očkován a vystojí-li frontu a jsou v té době ještě k dispozici „naředěné“ vakcíny, pak je tento zájemce rovněž očkován. Tento princip se mi líbil, neboť vedl k tomu, že jsou všechny dávky vakcíny využity a nic nepřijde nazmar. Jenže tento příběh měl ještě dovětek – jednalo se o očkování v době, kdy všechen prioritní personál (lékaři atp.) a zároveň všichni senioři nad 80 let již měli možnost nechat se očkovat.
Česká varianta „využití vakcín do poslední kapky“ má bohužel jinou podobu. U nás se „předbíhání ve frontě“ (na rozdíl od Izraele) děje v době, kdy zdaleka nejsou proočkováni zdravotníci, osoby pečující o seniory, policisté, hasiči, senioři starší 80ti let atp.
Ano, až budou naočkováni ti prioritní (respektive ti z nich, kteří chtějí být očkováni), pak ať jsou očkováni ostatní podle principu kdo dřív, ten dřív. Ale očkovat, respektive i nabízet očkování nyní zaměstnancům státní správy či zástupcům samosprávy, tedy těm, kteří nejsou významně ohroženi, je nesprávné, neetické a musíme to odmítnout.
My, zdraví a mladí (myšleno mladší 80, 70, 60 let) to musíme odmítnout. A musíme to odmítnout, i když nám to je nabízeno.
Dobrou zprávou je, že se i mezi zaměstnanci Státního zdravotního ústavu a zároveň i mezi zastupiteli Městské části Praha 4 se našel někdo, kdo tuto možnost prioritního očkování nejenže za sebe odmítl, ale kdo o tom zároveň informoval novináře.
Za sebe vám neznámým velice děkuji.
A za vás doufám, že nikdo nepřijde na to, kdo z vás to byl
Před časem jsem poslouchala rozhovor s učitelkou žijící v Izraeli, kdy tato popisovala, že u nich se běžně očkuje tak, že pokud je někdo pozván na očkování a dostaví se tam s doprovodem (například s manželem), pak zbydou-li vakcíny, pak je naočkován bez dalšího i tento doprovod. Každý večer se do očkovacího centra může dostavit kdokoli, kdo ještě nebyl očkován a vystojí-li frontu a jsou v té době ještě k dispozici „naředěné“ vakcíny, pak je tento zájemce rovněž očkován. Tento princip se mi líbil, neboť vedl k tomu, že jsou všechny dávky vakcíny využity a nic nepřijde nazmar. Jenže tento příběh měl ještě dovětek – jednalo se o očkování v době, kdy všechen prioritní personál (lékaři atp.) a zároveň všichni senioři nad 80 let již měli možnost nechat se očkovat.
Česká varianta „využití vakcín do poslední kapky“ má bohužel jinou podobu. U nás se „předbíhání ve frontě“ (na rozdíl od Izraele) děje v době, kdy zdaleka nejsou proočkováni zdravotníci, osoby pečující o seniory, policisté, hasiči, senioři starší 80ti let atp.
Ano, až budou naočkováni ti prioritní (respektive ti z nich, kteří chtějí být očkováni), pak ať jsou očkováni ostatní podle principu kdo dřív, ten dřív. Ale očkovat, respektive i nabízet očkování nyní zaměstnancům státní správy či zástupcům samosprávy, tedy těm, kteří nejsou významně ohroženi, je nesprávné, neetické a musíme to odmítnout.
My, zdraví a mladí (myšleno mladší 80, 70, 60 let) to musíme odmítnout. A musíme to odmítnout, i když nám to je nabízeno.
Dobrou zprávou je, že se i mezi zaměstnanci Státního zdravotního ústavu a zároveň i mezi zastupiteli Městské části Praha 4 se našel někdo, kdo tuto možnost prioritního očkování nejenže za sebe odmítl, ale kdo o tom zároveň informoval novináře.
Za sebe vám neznámým velice děkuji.
A za vás doufám, že nikdo nepřijde na to, kdo z vás to byl