My mileniálové jsme ještě nikdy nic podobného nezažili. Rodičům jsme doteď trochu záviděli porevoluční euforii a hledali smysl ve světě, kde je většiny statků přebytek. Posledních několik let ale něco viselo ve vzduchu. Všichni cítili chvění a tušili, že „něco“ přijde. Společnosti se polarizovaly, stav planety se zhoršoval, moc Číny rostla. Bude to klimatická změna, nekontrolovaná migrace, hluboká recese nebo ozbrojený konflikt?
Co platí dnes, může zítra vypadat jako sen. Události se dějí v obrovsky rychlém sledu. Kvůli stavu legislativní nouze procházejí zákony parlamentem jak na běžícím páse. Jiná opatření jsou naopak přijímána, aniž by prošla rukama poslanců a senátorů. Exekutiva nyní koncentruje nebývalé množství moci a kontrolní role parlamentu je zásadní. Stejně jako občanská pozornost a aktivizace. Hesla z demonstrací dnes nabývají na významu.
Česko má ze sebou první týden v nouzovém stavu. Bude trvat minimálně dalších dvacet dní, po jejichž uplynutí bude případné prodloužení muset schválit Sněmovna. Hranice jsou zavřené, občanské svobody byly omezeny, život plyne úplně jinak, než jsme zvyklí. Kontury budoucnosti se sice jeví mlhavě, ale občanská společnost musí zůstat orientovaná a bdělá. Nouzové stavy jsou totiž křehká období, při nichž často dochází k nevratným změnám, narušení fungování demokratických institucí a v extrémních případech i rušení ústav a státním převratům.