Co platí dnes, může zítra vypadat jako sen. Události se dějí v obrovsky rychlém sledu. Kvůli stavu legislativní nouze procházejí zákony parlamentem jak na běžícím páse. Jiná opatření jsou naopak přijímána, aniž by prošla rukama poslanců a senátorů. Exekutiva nyní koncentruje nebývalé množství moci a kontrolní role parlamentu je zásadní. Stejně jako občanská pozornost a aktivizace. Hesla z demonstrací dnes nabývají na významu.

V Maďarsku možná příští týden přeruší chod parlamentu na tři měsíce. Kontrolu nad strategickými podniky tam přebírají akční armádní skupiny. Tamní sněmovna byla ochotna souhlasit s tříměsíčním přerušením činnosti, žádala však garance, že vláda nebude bez její kontroly vládnout donekonečna. Návrh neprošel a hlasování bylo přesunuto na další týden. Premiér dal najevo, že tím končí politický dialog. „Tuto krizi vyřešíme i bez vás,“ prohlásil Orbán. Dodal, že jediné, co Fidesz potřebuje, je 133 hlasů ústavní většiny, kterou už ale má. Kroky vlády začínají podporovat už i opozičně laděná média jako Index.hu. Komentátoři se na interpretaci Orbánových kroků zatím neshodují - někdo trvdí, že média přehání, jiní panikaří a děsí se vládnutí pomocí dekretů. Doufejme, že se v Česku podobným dilematům vyhneme. Máme tu zatím jiná, trochu menší, ale závažná.

V ČR byla ve stavu nouze prozatím omezena svoboda pohybu, svoboda podnikání, právo shromažďovací nebo právo na vzdělání. Nová opatření jsou vzhledem k rychlému postupu epidemie vcelku logická a potřebná, často ale špatně komunikovaná a mimo platnou legislativu. Jestliže nechceme rezignovat na kontrolní roli parlamentu a hlídacích psů demokracie, musíme kolektivně přeostřit a sledovat postup vlády krok po kroku. Vyhledávat, jak situaci hodnotí právníci a občanské iniciativy. Mnozí z nich upozorňují na protiústavnost či dokonce nulitu některých opatření. Místopředseda ČAK Tomáš Sokol rozporuje ústavnost samotného vyhlášení nouzového stavu. Jiní právníci řeší důležitý „test proporcionality“, jímž mnohá vládní opatření rozhodně neprocházejí. Nejnověji třeba odložení senátních doplňovacích voleb pouze usnesením vlády, čímž došlo k porušení článku 10 ústavního zákona o bezpečnosti ČR (110/1998 SB.) nebo usnesení č. 122/2020 Sb. o zákazu (s výjimkami) schůzí obecních a krajských zastupitelstev. Jedná se pravděpodobně o protiústavní zásah do práva na samosrpávu (článek 8 Ústavy).

Odklad voleb tímto způsobem „lze shovívavě interpretovat jako pokyn orgánům veřejné moci i kandidátům zastavit přípravu voleb za situace, kdy jsou dány podmínky pro odložení voleb zákonem, který patrně bude přijat, navíc za situace, kdy nezvolením jednoho senátora není ohrožena funkčnost ani legitimita ústavního orgánu. Vláda by ale ten zákon měla ve stavu legislativní nouze co nejdřív navrhnout a je chybou, že takový zákon nenavrhla,“ upozorňuje ústavní právník Jan Wintr. Doufejme tedy, že se o zákonu bude zavčasu hlasovat.

Omezení samosprávy je problematické, jelikož zastupitelské sbory jsou zvlášť důležité v době nouzového stavu, kdy se koncentruje moc do rukou exekutivy. Premiér Andrej Babiš sice slíbil, že nezneužije nouzový stav pro posílení své moci, nicméně intiuce mu pravděpodobně velí omezovat subsidiaritu a dokonce i přistřihávat křidélka parlamentu: „Bylo by dobré, aby i Poslanecká sněmovna a Senát projevily svoji solidaritu tím, že sníží své rozpočty, platy a výhody. Zásadním způsobem. Není to populismus. Náklady Sněmovny i Senátu jsou relativně vysoké. Takže je příležitost, aby došlo k úsporám a my to mohli použít pro lidi, kteří to skutečně potřebují. Byl by to projev solidarity.“

V ČR je role parlamentu v nouzovém stavu nezbytná, protože jen tam musí ministři veřejně obhajovat své jednání. Zároveň jedině parlament může po 12. dubnu 2020 (tedy po uplynutí prvních třiceti dnů) prodloužit stav nouze. „Sněmovna by případný souhlas měla dát až po zevrubném posouzení dosavadních opatření a se zachováním své kontrolní role do budoucna, tedy pokud vůbec, pak jen na krátkou dobu. Jinak silně hrozí, že s poukazem na epidemiologickou situaci nebude Poslanecká sněmovna svolávána a vláda bude svá opatření omezující základní práva a svobody vydávat bez parlamentní kontroly,“ upozorňuje na svém webu Jan Wintr. Tím bychom se nebezpečně přiblížili Maďarsku.

Některá omezení se zdají být zbytečně plošná a neproporcionální. Povinnost nosit roušku „všude mimo bydliště“ je nesmysl – to dojde komukoliv, kdo se prochází s rouškou v pustém lese nebo v ní řídí vlastní auto. Pochybnosti panují také u zákazu vycestování z ČR. „Nouzový stav je vyhlášen pro území ČR, je tedy sporné, zda může regulovat chování na území jiných států. Pochybná je i proporcionalita zákazu vycestovat, protože není nezbytný pro ochranu zdraví na území ČR,“ píše Wintr. Vláda se musí naučit opatření citlivěji komunikovat a zdůrazňovat, že má lidská práva neustále na mysli. Výrok šéfa krizového štábu Romana Prymuly o tom, že cestování za hranice zůstane omezené až po dva roky, byl v tomto ohledu značně nešťastný. Možná, že kdyby byl předsedou ministr vnitra Hamáček, podobných poplachů bychom byli ušetřeni. Jenže to by se dostal koaliční partner ANO na přílišné výsluní.

Tvrdá opatření vlády zjevně fungují a křivku nákazy v ČR oplošťují. To je dobrá zpráva. Vláda zastavení epidemie chápe především jako manažerský problém. Nesmí ale zapomínat, že jde také o značnou lidskoprávní výzvu. Všechna opatření omezující práva a svobody by měla být přijímána jen v nezbytném rozsahu a na nezbytnou dobu. Dle právníků by bylo vhodné změnit způsob předkládání zákonů ve stavu legislativní nouze. Ačkoli je řízení nutně zkrácené, poslanci by měli mít možnost návrhy vidět dříve než v předvečer hlasování, jak se dělo v minulých dnech. Zvlášt pokud jde o zásadní zákony, například o zdravotním pojištění, které mohou mít vážné dopady na chod zdravotních pojišťoven.
Mezi hlavní úkoly pro další týdny tedy patří: hlídat zákony, které poslanci schvalují ve stavu legislativní nouze, dohlédnout 12. dubna na přiměřenost případného prodloužení nouzového stavu a nenechat vládu omezovat práci parlamentu a místních samospráv. Lpět na ústavnosti počínání menšinové vlády. Tak může liberální demokracie v Česku odolat bezprecedentnímu tlaku a vyjít z krize nepošramocená.