Proč si někteří nedemokrati oblibují nouzové stavy

20. 03. 2020 | 18:01
Přečteno 1263 krát
Česko má ze sebou první týden v nouzovém stavu. Bude trvat minimálně dalších dvacet dní, po jejichž uplynutí bude případné prodloužení muset schválit Sněmovna. Hranice jsou zavřené, občanské svobody byly omezeny, život plyne úplně jinak, než jsme zvyklí. Kontury budoucnosti se sice jeví mlhavě, ale občanská společnost musí zůstat orientovaná a bdělá. Nouzové stavy jsou totiž křehká období, při nichž často dochází k nevratným změnám, narušení fungování demokratických institucí a v extrémních případech i rušení ústav a státním převratům.

Náš český nouzový stav může vypadat na první pohled běžně a účelně: tiskové konference probíhají v rouškách, drakonická (a potřebná) opatření jsou přijímána, politici do noci pracují. „Jsme napřed, máme nejpřísnější omezení v Evropě!“ neopomínají zmiňovat ministři.

Nejpřísnější „to“ možná máme. Rozhodně to ale nemáme podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (110/1998 Sb.), ani podle „krizového zákona“ (240/2000 Sb). Ústřední krizový štáb, který byl ustaven 16. března, měl fungovat již od vyhlášení nouzového stavu o několik dnů dříve. Statut ústředního krizového štábu vláda náhle změnila těsně před jeho svoláním, aby se jeho předsedou mohl stát místo ministra vnitra či obrany schopný náměstek ministra zdravotnictví, profesor Prymula. Expertní pracovní skupiny, které v rámci krizové připravenosti mají řešit jednotlivé problematiky a které má svolávat právě některý z ministrů, dlouho nefungovaly. Starostky a starostové územních samospráv, kteří byli připraveni začít jednat dle jim známých postupů, neměli informace shora. Proč? Protože koordinační roli ústředního krizového štábu několik dnů nikdo neplnil. Stav nouze v ČR probíhá chaoticky, a jak podotkl předseda senátu Vystrčil, vláda zemi žene nouzovým stavem mimo legislativní rámec, zato však pod taktovkou vlastního PR.

Krize, ať už domnělé či skutečné, umožňují porušovat zavedené pořádky. Autokrati a nedemokrati odjakživa využívají stavy nouze k tomu, aby získávali výhody, případně si rozšířili pravomoci. Politiků, kteří využili krizí pro upevnění své moci a rozdrolení demokratických institucí, bylo v historii už desítky: Indíra Ghándí v sedmdesátých letech v Indii, Vladimír Putin ještě coby premiér v Rusku nebo Recep Tayyip Erdogan v Turecku. Ten k ukotvení své pozice využil sérii teroristických útoků a neúspěšný pokus o převrat z roku 2016. Nouzový stav v zemi pak vyhlásil na dva roky. K rozkladu fungování institucí a nadužívání exekutivních pravomocí však za krizí dochází i „v lepších demokraciích“. V USA to v minulosti předvedli Roosevelt, Bush i Trump. Ten před rokem při svých snahách prosadit „zeď“ na mexické hranici, neváhal ochromit fungování země rekordně dlouhým federálním shutdownem, kterým se snažil vydírat demokratickou většinu v kongresu.

Kdo není duší demokrat, ten pod lešením ústavních omezení úpí. Musí se ovládat, přizpůsobovat a „zdržovat“ se jimi. Musí snášet porážky. Zájmy nedemokratů mohou napadat média (tedy, když je již nevlastní), metou se stolů parlamenty i ústavní soudy. A to je otrava. Bill Clinton obětoval prosazení všeobecného zdravotního pojištění první dva roky svého mandátu, jen aby jeho návrh nakonec zadupal do země republikánský kongres. George Bush mladší zase v předvolební kampaní šermoval reformou sociálního sektoru, jíž však nikdy neprosadil. Umět prohrát a snažit se dál k politickému životu patří a vyžaduje to notnou dávku trpělivosti. A kdo ji dneska má?

Autokraty a nedemokraty pravidla frustrují, aniž by je vlastně znali. Nevědí, jaký je postup „lege artis“, protože jsou přesvědčeni, že to vědět nepotřebují. Například netuší, jak správně postupovat ve stavu nouze. Kritiku a kompromisy nesnášejí i v běžném stavu. Vše je „kampaň“ účelově zacílená proti nim. V nouzovém stavu se pak jakákoli kritika jejich počínání stane dokonce podvratnou, nebezpečnou a nevlasteneckou.

Levitsky a Ziblatt citují v knize Jak umírá demokracie (2018) asistenta bývalého peruánského prezidenta Fujimoriho, který vzpomínal: „Fujimori nesnášel představu, že by pokaždé, když chce v kongresu prosadit zákon, musel zvát do prezidentského paláce předsedu senátu.“ Systémy brzd a protivah jsou jako nesnesitelné brnění. Legislativní výbory, kontrolní komise a ústavní soudy se stávají překážkami, které je nutno buď „přeonačit“ dosazením svých lidí, obejít, nebo se jich v posledku zcela zbavit. Právě krize a nouzové stavy nabízejí možnost využít některou z těchto cest. Válečné stavy, teroristické útoky, globální pandemie a přírodní katastrofy tedy někdy přijdou vlastně vhod.

Stav nouze pak nově zamíchá kartami, přerozdělí voličskou přízeň a někdy způsobí i ztrátu paměti („čo bolo, to bolo“). I kontroverzní politici, kteří rozdělují občany na nesmiřitelné tábory, nabývají v době krize na legitimitě. V angličtině se tomuto účinku říká „rally-round-the flag effect“. Hrozby způsobují soudržnost. Lidé zase věří ve své lídry, protože jim v danou chvíli „nic jiného nezbývá“. Když se cítí ohroženi, snáze tolerují či dokonce podporují rozvolňování ústavních pořádků a ukrajovaní svých vlastních osobních svobod. Vzpomeňme si na dobu po 11. září 2001, která dosud přinesla asi největší normativní posun v pohledu na to, co je ještě ve jménu bezpečnosti možné. Bushovi tehdy stoupla podpora veřejnosti na neskutečných 90 %. Tolik americký Gallupův institut nikdy nikomu nenaměřil. Krize zároveň umlčují opozici. Kritika vlády vypadá hyenisticky.

Někdy jsou nouzové stavy tak lákavé, že politici napnou veškerou svou kreativitu, aby takové situace dosáhli. Filipínský prezident Macros na sebe dokonce zinscenoval nepovedený atentát a zosnoval bombové útoky v Manile v roce 1972. Důvod byl nasnadě. O rok později mu měl končit mandát. Podobným příběhem sluje i brazilský prezident Vargas, který v roce 1937 pod tlakem svého končícího mandátu vykonstruoval a odhalil komunistický puč. Takzvaný „Cohenův plán“ sloužil jedinému: byl vyhlášen výjimečný stav, Vargas zůstal u moci coby diktátor, rozpustil kongres a zrušil ústavu. Jihoamerické země mají často střihy demokracií okopírované od USA, je však vidět, že samo institucionální uspořádání k udržení demokracie nestačí. Důležitá je sdílená historická shoda na hodnotách a demokratické praxi kombinovaná s nutností „držet se zpátky“. A to už záleží na jednotlivých politicích.

Koho by před pár lety napadlo, že českým premiérem bude osoba obviněná z dotačních podvodů, opředená balkánsky vyhlížejícími machinacemi uvnitř vlastní rodiny? Že prezident bude poklonkovat Číňanům a Rusům? Ústavu tu máme sice pořád stejnou, ale hranice normality se posunuly. Rok 2020 bude sám o sobě hodně nenormální, proto je důležité dohlédnout na to, aby se hranice neposouvaly dál tam, kde nutně nemusejí. Je zapotřebí pravidelně odhlížet od počtů nakažených, testů a ochranných pomůcek, a bedlivě sledovat legislativní návrhy a všechna přijímaná opatření i optikou možného rizika pro osud relativně mladé demokracie.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy