Pan poslanec Huml - osamělý ve sněmovně - se snížil na úroveň té nejodpornější lidské ubohosti, když se rozhodl mediálně šířit naprosto nepodloženou a nesmyslnou pomluvu, že jsem si prý v roce 1995 řekl o úplatek.

Mám dostatek důkazů, že se příběh, který šíří, nemohl odehrát, ale ty si nechám k soudu, protože Humlovo vystoupení mě nutí podat žalobu pro pomluvu na Stanislava Humla a jeho údajný zdroj. Když jsem mu zavolal, samozřejmě mi neřekl, o koho jde. To bude tedy muset zveřejnit u soudu, abych mohl žalobu rozšířit i na toho, kdo s tímto neuvěřitelným a nesmyslným příběhem přišel.

Zdůrazňuji, nikdy jsem si v souvislosti s novinářskou prací o úplatek neřekl a nikdy jsem žádný úplatek nepřijal. Tím bych se totiž stal vydíratelným a ve výsledku by to ohrozilo celý pořad na Vlastní oči, jehož jsem byl deset let šéfredaktorem. Ze všeho nejvíc je ale zarážející postup Stanislava Humla, který se snížil k medializaci naprostého nesmyslu. Ani nepočítám, kolikrát jsem po dobu spolupráce s panem Humlem, když jsem šéfoval také pořad Snídaně s Novou, ve kterém pan Huml účinkoval, slyšel, že jako policista a dopravní expert bral úplatky. Nikdy bych ovšem nic takového nezveřejnil bez důkazů. Stejně jsem nikdy nezveřejnil informace, které se ke mně opakovaně dostávaly, když jsem byl ministrem vnitra, že z policie musel pan Huml odejít, aby nebyl vyhozen.

Považuji to za etický princip, protože kdokoliv si o komkoliv může vymyslet cokoliv a šířit pomluvy bez důkazu je čisté lidské svinstvo. Pan Huml se k němu dnes snížil a ukázal tím svou úroveň, proto se obrátím na právníka, abych na něj a na zatím neznámého dalšího pachatele podal žalobu.