Hejtman Rath chystá další velkou rošádu své kariéry. Kolikátou? Už je asi ani nepočítá. Poté, co se mu „podařilo“ například zrušit jeden hospic a potom narušit a vzápětí zrušit fungující (a oproti ústavní péči mnohem lacinější) koncept chráněného bydlení, dostal zřejmě chuť na budovu zámečku v Pyšelích, v níž je dětský domov.

Děti hodlá přesunout do bývalé dětské léčebny v Choceradech, nevyhovující ani kapacitně ani svým umístěním. Využívá toho, že dětský domov potřebuje opravu. Zrušil už schválenou dotaci 56 miliónů na jeho rekonstrukci, přesunul peníze do vesnice, kde bydlí, aby tam postavili školní jídelnu, která v této chvíli není potřeba, protože škola ještě zatím ani nestojí. A teď ušlechtile argumentuje: že děti v děcáku nemohou žít v zápachu. Kdo ale dětský dům navštívil, ví, že žádný zápach tam není. Pomíjí, že děti jsou samozřejmě zvyklé na svůj alespoň nějaký domov, mají v něm dobrý prostor k aktivitám na rozlehlých pozemcích a stěhování do nového prostředí by pro ně bylo dalším traumatem. Jako by jich ve svých životech neprožily dost. Hejtman Rath se nezmiňuje také o pozoruhodné skutečnosti, že obyvatelé Pyšel považují dětský domov za součást své obce, že tam děti z dětského domova dokonce chtějí. To se u podobných zařízení stává tak zřídka, že zbourat tyto vazby je skutečně donebevolající. Proč hejtman riskuje, že před volbami proti sobě popudí tolik lidí, kterým není osud dětí z pyšelského dětského domova lhostejný? Říká si, že naopak získá lidi v Hostivicích, kam pošle velkou investici na jídelnu, která není potřeba? Bude tam víc voličů než v Pyšelích ? Ale co ti další rozumní lidé, kteří si myslí, že s dětmi s dětských domovů nelze jednat jako s materiálem, který je možné bez problémů kdykoliv kamkoliv přesunout? Jenže co když jde hlavně o peníze? Co když je krásná budova zejména dobrá příležitost pro budoucí lukrativní prodej a tedy nějaké penízky do děravého rozpočtu kraje vyprázdněného proplácením třicetikorunových zdravotnických poplatků a dotováním hromadné dopravy pro školáky? Vždyť co jiného udělá dobrý hospodář než chátrající budovu rychle a výhodně prodá, když z ní předtím odsunul fungující zařízení. V Pyšelích se prý má stavět golfové hřiště a počítá se i s dalším zvelebováním vesnice. Nehodila by se pak budova na úplně jiné účely?

Je třeba sledovat, jestli se hejtman opravdu odhodlá k odsunu dětí, který by mu jistě každý psycholog rozmlouval a pak jaké veletoče se stanou se s bývalým dětským domovem. Možná už je to hotová věc. Hejtmanovi se ve středočeském kraji dnes skoro nikdo neodváží postavit, ať udělá cokoliv. Po straně a anonymně je mnoho obyvatel ochotných pohovořit o svých tristních zkušenostech s hejtmanem Rathem, otevřeně vystoupit se ale bojí. Bojí se o práci, o peníze pro své obce, bojí se msty.
O to pozoruhodnější je, že několik statečných lidí v Pyšelích se hejtmanovi postavilo. Postavili se proti jeho záměru uzmout budovu téměř sto let fungujícího dětského domova pro účely kraje a bůhvíkoho pak bez ohledu na děti, na letitou a již nezastupitelnou roli domova v obci. Na svoji stranu se jim podařilo získat osobnosti z oblasti pedagogiky a psychologie, a také média.

A to je odvaha, která by neměla zůstat bez povšimnutí ani mezi lidmi, kteří si říkají zaplaťpánbůh, že nebydlím ve středočeském kraji. Kdokoli může v kauze Pyšely pomoci, ať neváhá. I kdyby to mělo být jen připojení podpisu pod petici proti záměru hejtmana. Jediné co dnes může zabránit odsunu dětí z dětského domova je totiž to, že budeme pečlivě sledovat, co přesně hejtman Rath udělá. A ať si nikdo neříká, že to není důležité. Za chvíli se totiž možná v podobné situaci, jako pyšelské děti, mohou ocitnout i další obyvatelé středočeského kraje.