Lichvář není Ježíšek
Vzpomínám na své dětství, občas se doma říkalo: to je ale lichvář, půjčuje na 15 %!
Tohle vnímání přípustné míry výdělku na někom, kdo se dostal do finanční nouze, v nás pravděpodobně přetrvává již od středověku, kdy tehdejší lichváři půjčovali na 10% úrok. Ve starověku byl dokonce za lichvu považován jakýkoli úrok z půjčených peněz. V Koruně české byla lichva (rozuměj půjčování peněz na úrok) povolena až roku 1484 Vladislavem II. Jagellonským. Jeden z prvních úřadů, který byl konstituován při založení Československé republiky po rozpadu Rakousko - Uherska, byl Úřad pro potírání lichvy. Časy se mění. Dnešní půjčovatelé se úspěšně soudně brání označení lichváři i v případě, že si počítají roční úrok více než 80 % a takzvanou RPSN (roční procentuální sazba nákladů na půjčku) již od 224 %. Například za rok 2005 bylo za lichvu pravomocně odsouzeno jen 6 osob, všechny navíc odešly s podmínkou. Prý vše je otázkou volnosti smluvních vztahů a klient byl se všemi podmínkami důkladně seznámen.
Mám pěknou řádku zkušeností s podvodníky všech kalibrů, vím lépe než kdo jiný, na co si mám dávat pozor. Přesto nečtu ani příbalové letáky. Takže si vůbec nedokážu představit, jak si v obchodě s elektronikou, natěšen na novou plazmovou televizi, pročítám několikastránkovou brožuru s obchodními podmínkami splátkové společnosti. Předpokládám, že je nás takových důvěřivců víc. V éře novodobých lichvářů, kteří se v televizní reklamě tváří jako nová nejlepší přítelkyně, se z nás tak stávají tupé ovce jdoucí na porážku.
Na bezplatné Zelené lince Věcí veřejných se denně sejde několik desítek dotazů co dělat v případě, že lidé nejsou schopni splácet své půjčky. První skupinu tvoří ti, kteří si špatně spočítali, jak vysoké splátky utáhnou. Je to důsledek toho, že jsme dlouho nebyli zvyklí si cokoli pořizovat na dluh a neumíme s touto možností bezpečně nakládat. Jak by také ano, když i expremiér Paroubek tvrdí, že dluhy (státní) se neplatí. Bohužel věc se má tak, že on dluhy, které stát nasekal za jeho vlády, platit nebude, jeho děti ale rozhodně budou muset!
Druhá je skupina těch, kteří zejména v důsledku ekonomické recese přišli o práci a tudíž zdroj příjmů. Takže jim nejdříve pomůžeme se vyznat ve spletitém a neustále se měnícím systému sociálních dávek a pak jim poradíme, jak se vypořádat se svými dluhy vůči splátkovým společnostem.
Třetí skupinu, bohužel tu nejpočetnější, tvoří lidé, kteří by nikdy žádnou půjčku neměli dostat. Jsou dlouhodobě na podpoře, jejich jméno figuruje v registrech dlužníků, často dokonce nemají ani trvalé bydliště a jako takoví jsou hlášeni někde na obecním úřadě. Přesto jim někdo ochotně půjčí. Je nad slunce jasné, že tito věřitelé neočekávají bezproblémové splacení, ale naopak už předem počítají s tím, že dluh nakonec naroste několikanásobně. Jak jim to ale dokázat?
Řešení se přece přímo nabízejí:
Zákonem jasně nastavit hranici lichvy. Například ve Francii je tato hranice stanovena velice nízko – na 8 % celkových ročních nákladů na půjčku (RPSN). Věci veřejné navrhují, aby sazba RPSN mohla být nejvýše 18 %. Uzákonit povinnost uvádět na všech smlouvách v přehledné tabulce všechny údaje o půjčce včetně sankcí. Uzákonit povinnost uvádět na všech smlouvách výrazné varování před nezodpovědným zadlužováním, které může vést až k osobnímu bankrotu. Zakázat televizní reklamu na spotřebitelské úvěry. Zavést do osnov výuky na základních školách základy bankovnictví a finanční matematiky.
Jsem si naprosto jistý, že by tak rapidně klesl počet lidských tragédií. To bude jedno z přání, která budu mít letos na Ježíška já. A lichváře ať skolí prasečí chřipka.
Tohle vnímání přípustné míry výdělku na někom, kdo se dostal do finanční nouze, v nás pravděpodobně přetrvává již od středověku, kdy tehdejší lichváři půjčovali na 10% úrok. Ve starověku byl dokonce za lichvu považován jakýkoli úrok z půjčených peněz. V Koruně české byla lichva (rozuměj půjčování peněz na úrok) povolena až roku 1484 Vladislavem II. Jagellonským. Jeden z prvních úřadů, který byl konstituován při založení Československé republiky po rozpadu Rakousko - Uherska, byl Úřad pro potírání lichvy. Časy se mění. Dnešní půjčovatelé se úspěšně soudně brání označení lichváři i v případě, že si počítají roční úrok více než 80 % a takzvanou RPSN (roční procentuální sazba nákladů na půjčku) již od 224 %. Například za rok 2005 bylo za lichvu pravomocně odsouzeno jen 6 osob, všechny navíc odešly s podmínkou. Prý vše je otázkou volnosti smluvních vztahů a klient byl se všemi podmínkami důkladně seznámen.
Mám pěknou řádku zkušeností s podvodníky všech kalibrů, vím lépe než kdo jiný, na co si mám dávat pozor. Přesto nečtu ani příbalové letáky. Takže si vůbec nedokážu představit, jak si v obchodě s elektronikou, natěšen na novou plazmovou televizi, pročítám několikastránkovou brožuru s obchodními podmínkami splátkové společnosti. Předpokládám, že je nás takových důvěřivců víc. V éře novodobých lichvářů, kteří se v televizní reklamě tváří jako nová nejlepší přítelkyně, se z nás tak stávají tupé ovce jdoucí na porážku.
Na bezplatné Zelené lince Věcí veřejných se denně sejde několik desítek dotazů co dělat v případě, že lidé nejsou schopni splácet své půjčky. První skupinu tvoří ti, kteří si špatně spočítali, jak vysoké splátky utáhnou. Je to důsledek toho, že jsme dlouho nebyli zvyklí si cokoli pořizovat na dluh a neumíme s touto možností bezpečně nakládat. Jak by také ano, když i expremiér Paroubek tvrdí, že dluhy (státní) se neplatí. Bohužel věc se má tak, že on dluhy, které stát nasekal za jeho vlády, platit nebude, jeho děti ale rozhodně budou muset!
Druhá je skupina těch, kteří zejména v důsledku ekonomické recese přišli o práci a tudíž zdroj příjmů. Takže jim nejdříve pomůžeme se vyznat ve spletitém a neustále se měnícím systému sociálních dávek a pak jim poradíme, jak se vypořádat se svými dluhy vůči splátkovým společnostem.
Třetí skupinu, bohužel tu nejpočetnější, tvoří lidé, kteří by nikdy žádnou půjčku neměli dostat. Jsou dlouhodobě na podpoře, jejich jméno figuruje v registrech dlužníků, často dokonce nemají ani trvalé bydliště a jako takoví jsou hlášeni někde na obecním úřadě. Přesto jim někdo ochotně půjčí. Je nad slunce jasné, že tito věřitelé neočekávají bezproblémové splacení, ale naopak už předem počítají s tím, že dluh nakonec naroste několikanásobně. Jak jim to ale dokázat?
Řešení se přece přímo nabízejí:
Zákonem jasně nastavit hranici lichvy. Například ve Francii je tato hranice stanovena velice nízko – na 8 % celkových ročních nákladů na půjčku (RPSN). Věci veřejné navrhují, aby sazba RPSN mohla být nejvýše 18 %. Uzákonit povinnost uvádět na všech smlouvách v přehledné tabulce všechny údaje o půjčce včetně sankcí. Uzákonit povinnost uvádět na všech smlouvách výrazné varování před nezodpovědným zadlužováním, které může vést až k osobnímu bankrotu. Zakázat televizní reklamu na spotřebitelské úvěry. Zavést do osnov výuky na základních školách základy bankovnictví a finanční matematiky.
Jsem si naprosto jistý, že by tak rapidně klesl počet lidských tragédií. To bude jedno z přání, která budu mít letos na Ježíška já. A lichváře ať skolí prasečí chřipka.