Proč Lidové noviny znovu lžou o Věcech veřejných?
Tak se Lidové noviny opět obuly do mne i do politické strany Věci veřejné. Znovu se, stejně jako v srpnu loňského roku pokoušejí vsunout do hlav svých čtenářů zcela nepravdivé informace.
Stojí za to připomenout alespoň zkráceně mou tehdejší reakci na nesmysly, které v srpnu publikovaly. Samozřejmě má reakce zůstala bez odezvy, otištěna nebyla.
Mediální „realita“
7. 8. 2009 Radek John
Bulvární nesmysly většinou nestojí za polemiku. Ale přátelé novináři, kterým ještě leží na srdci etika jejich profese, mi volají, že jsou šokováni stylem a tónem článků o straně Věci veřejné a o Radku Johnovi v Lidových novinách. V novinách, které se dosud snažily předstírat, že nejsou bulvární. Pozastavují se nad tím, že se tyto noviny neštítily otisknout absurdní nesmyslné, zavádějící spekulace zcela bez důkazů, což je typický znak bulváru. Děsí je podezření, že Lidové noviny se tak zapojily do špinavé očerňující politické kampaně, což by se seriózním novinám samozřejmě stát nemělo.
Bylo by jistě přínosné tyto spekulace uvést na pravou míru. To ale zřejmě bude nad síly Lidových novin.
Tak alespoň pár otázek: Proč si redaktoři Lidových novin nedali tu námahu, aby prošli webové stránky Věcí veřejných, případně jejich tiskové zprávy médiím, a rozhovory, které jsem poskytl? Protože by našli konkrétní fakta vyvracející jejich nesmyslná tvrzení. Můžeme se tedy domnívat, že si neshromáždili základní informace z jediného důvodu: aby mohli své spekulace dál šířit, i když jsou nepravdivé.
Žasnout, proč si k tomu, o čem redaktoři Lidových novin píší, nenašli pravdivá fakta, bychom mohli donekonečna.
Články Lidových novin týkající se Věcí veřejných i mne budí v každém, kdo něco ví o médiích, pocit, že jde o kampaň. Jejich účelovost a neobjektivita děsí. Proč LN opakovaně uvádějí, že Věci veřejné jsou nějakým způsobem spjaty s osobou Romana Janouška? Místo faktů používají formulace typu „spekuluje se o tom, že je sponzoruje…“ A já se jako čtenář ptám: Kdo spekuluje? Pacient psychiatrické léčebny spolu s nočním vrátným hotelu Alhambra? Nebo někdo jiný?
Taková a podobná tvrzení mají stejnou hodnotu, jako kdybych já kupříkladu napsal: Spekuluje se, že redaktor, který to píše, kouří trávu, a je schopen zveřejnit jakýkoliv nesmysl, jen aby na ni měl.
Jsem více a více znepokojen tím, že deník, o němž někteří čtenáři stále ještě soudí, že je důvěryhodný, vypouští neověřené či přímo smyšlené informace.
A proto se ptám, kdo má ze strany Věci veřejné strach a kdo má zájem snažit se nás poškodit i za tu cenu, že před soudnými občany České republiky znedůvěryhodní či zesměšní sám sebe?
Tolik má srpnová reakce. Nyní je leden 2010. Lidové noviny publikovaly další várku nesmyslů, aniž by ověřovaly, jaká je pravda. Kampaň tedy pokračuje. Co ještě říci k blábolům, které Lidové noviny opakovaně publikují? Vezměme nejkřiklavější ukázky z článku Lidových novin s názvem „Věci veřejné čarují s časopisem“:
„Malých stran, které se už vidí v poslaneckých lavicích v nadcházejících volbách, je hodně. Jen jedna si ale může dovolit zadávat velké billboardové kampaně, inzerci do novin, a ještě k tomu vydávat čtrnáctideník se čtyřmilionovým nákladem.“
Počet billboardů, které máme, je naprosto zanedbatelný ve srovnání s počty billboardů parlamentních stran. Podstatný je jejich obsah, kterého si na rozdíl od „imidžových“ billboardů velkých stran každý všimne. A čtrnáctideník se čtyřmiliónovým nákladem bohužel opravdu nevydáváme. Je to samozřejmě škoda, protože by se tak lidé dozvěděli, co se v této zemi opravdu děje. Vydavatelství Pražan může časopis s takto velkým nákladem vydat, jen když sežene dostatek inzerátů, které celorepublikové číslo zaplatí. Přestože materiálů o korupci, rozkrádání státního i veřejného majetku, hazardování s veřejnými financemi a zadlužování této země bychom měli na deset čísel, do květnových voleb se snad podaří sehnat peníze alespoň na 1 – 2 vydání časopisu.
„Věci veřejné v čele s bývalým reportérem televize Nova a dobrým známým kontroverzního podnikatele Romana Janouška Radkem Johnem chtějí podle svých předvolebních slibů nejvíce bojovat proti korupci a klientelismu v politice.“
Jakpak přišly Lidové noviny na blábol, že jsem dobrý známý Romana Janouška? Nikdy jsem nebyl u něj doma ani on u mne. Nikdy jsem s ním nestrávil jedinou dovolenou, jediný víkend, dokonce ani hodinu mého volného času. Roman Janoušek byl spolumajitelem jedné z dvaceti agentur, které organizovaly besedy se studenty, na kterých jsem vystupoval jako autor knihy Memento spolu s drogovými odborníky. Z čeho tedy Lidové noviny soudí, že jsem Janouškův dobrý známý? Kdy napíšou například, že jsem byl dobrým známým třeba Kim Ir Sena? S tím jsem se také potkal.
A co je vrchol manipulace? Když Lidové noviny píší: „Podle některých médií za stranou stojí přímo Bárta a podnikatel a blízký přítel pražského primátora Roman Janoušek.“
Podle kterých médií? Tuto informaci bez jakéhokoliv zdroje jen pomocí formulací typu říká se, otiskly v srpnu právě jen Lidové noviny. Žádné jiné by nebyly tak neseriózní, aby tiskly manipulace a lživá obvinění bez jakýchkoliv důkazů a bez jakýchkoliv hodnověrných zdrojů. To je tedy vrchol novinařiny, když Lidové noviny klesly až k tomu, že zdrojují samy sebe.
A jen perlička na závěr usvědčující autora článku z naprosté neznalosti toho, co dělají Věci veřejné. Cituji z článku: „Věci veřejné provozují zelenou linku, na které se každý den od osmi ráno do deseti večer můžete zdarma svěřovat se svými politickými názory.“ Radil bych, než novinář začne psát pitomosti, ať si na zelenou linku raději sám zdarma zavolá. Zelená linka poskytuje zdarma právní a sociální poradenství. Možná by ho autor článku sám potřeboval.
Nezdá se vám také, že způsob jakým Lidové noviny informují o Věcech veřejných je hazardem s jejich jménem? Hodně ubohá ukázka novinářské práce, když uvážím, co řekl nový výkonný ředitel LN Dalibor Balšínek v LN 7. září 2009: „Dnešním vydáním zahajujeme novou éru. Chceme být nejlepší prémiové noviny. Máme tyto cíle: musíme dělat nejlepší domácí zpravodajství, musíme postavit nejsilnější ekonomický tým redaktorů a musíme mít nejzvučnější jména české umělecké kritiky. Nejlepší komentátory už máme“.
Vážení čtenáři „prémiových“ LN, není čas se ohlédnout po jiném zdroji informací?
Stojí za to připomenout alespoň zkráceně mou tehdejší reakci na nesmysly, které v srpnu publikovaly. Samozřejmě má reakce zůstala bez odezvy, otištěna nebyla.
Mediální „realita“
7. 8. 2009 Radek John
Bulvární nesmysly většinou nestojí za polemiku. Ale přátelé novináři, kterým ještě leží na srdci etika jejich profese, mi volají, že jsou šokováni stylem a tónem článků o straně Věci veřejné a o Radku Johnovi v Lidových novinách. V novinách, které se dosud snažily předstírat, že nejsou bulvární. Pozastavují se nad tím, že se tyto noviny neštítily otisknout absurdní nesmyslné, zavádějící spekulace zcela bez důkazů, což je typický znak bulváru. Děsí je podezření, že Lidové noviny se tak zapojily do špinavé očerňující politické kampaně, což by se seriózním novinám samozřejmě stát nemělo.
Bylo by jistě přínosné tyto spekulace uvést na pravou míru. To ale zřejmě bude nad síly Lidových novin.
Tak alespoň pár otázek: Proč si redaktoři Lidových novin nedali tu námahu, aby prošli webové stránky Věcí veřejných, případně jejich tiskové zprávy médiím, a rozhovory, které jsem poskytl? Protože by našli konkrétní fakta vyvracející jejich nesmyslná tvrzení. Můžeme se tedy domnívat, že si neshromáždili základní informace z jediného důvodu: aby mohli své spekulace dál šířit, i když jsou nepravdivé.
Žasnout, proč si k tomu, o čem redaktoři Lidových novin píší, nenašli pravdivá fakta, bychom mohli donekonečna.
Články Lidových novin týkající se Věcí veřejných i mne budí v každém, kdo něco ví o médiích, pocit, že jde o kampaň. Jejich účelovost a neobjektivita děsí. Proč LN opakovaně uvádějí, že Věci veřejné jsou nějakým způsobem spjaty s osobou Romana Janouška? Místo faktů používají formulace typu „spekuluje se o tom, že je sponzoruje…“ A já se jako čtenář ptám: Kdo spekuluje? Pacient psychiatrické léčebny spolu s nočním vrátným hotelu Alhambra? Nebo někdo jiný?
Taková a podobná tvrzení mají stejnou hodnotu, jako kdybych já kupříkladu napsal: Spekuluje se, že redaktor, který to píše, kouří trávu, a je schopen zveřejnit jakýkoliv nesmysl, jen aby na ni měl.
Jsem více a více znepokojen tím, že deník, o němž někteří čtenáři stále ještě soudí, že je důvěryhodný, vypouští neověřené či přímo smyšlené informace.
A proto se ptám, kdo má ze strany Věci veřejné strach a kdo má zájem snažit se nás poškodit i za tu cenu, že před soudnými občany České republiky znedůvěryhodní či zesměšní sám sebe?
Tolik má srpnová reakce. Nyní je leden 2010. Lidové noviny publikovaly další várku nesmyslů, aniž by ověřovaly, jaká je pravda. Kampaň tedy pokračuje. Co ještě říci k blábolům, které Lidové noviny opakovaně publikují? Vezměme nejkřiklavější ukázky z článku Lidových novin s názvem „Věci veřejné čarují s časopisem“:
„Malých stran, které se už vidí v poslaneckých lavicích v nadcházejících volbách, je hodně. Jen jedna si ale může dovolit zadávat velké billboardové kampaně, inzerci do novin, a ještě k tomu vydávat čtrnáctideník se čtyřmilionovým nákladem.“
Počet billboardů, které máme, je naprosto zanedbatelný ve srovnání s počty billboardů parlamentních stran. Podstatný je jejich obsah, kterého si na rozdíl od „imidžových“ billboardů velkých stran každý všimne. A čtrnáctideník se čtyřmiliónovým nákladem bohužel opravdu nevydáváme. Je to samozřejmě škoda, protože by se tak lidé dozvěděli, co se v této zemi opravdu děje. Vydavatelství Pražan může časopis s takto velkým nákladem vydat, jen když sežene dostatek inzerátů, které celorepublikové číslo zaplatí. Přestože materiálů o korupci, rozkrádání státního i veřejného majetku, hazardování s veřejnými financemi a zadlužování této země bychom měli na deset čísel, do květnových voleb se snad podaří sehnat peníze alespoň na 1 – 2 vydání časopisu.
„Věci veřejné v čele s bývalým reportérem televize Nova a dobrým známým kontroverzního podnikatele Romana Janouška Radkem Johnem chtějí podle svých předvolebních slibů nejvíce bojovat proti korupci a klientelismu v politice.“
Jakpak přišly Lidové noviny na blábol, že jsem dobrý známý Romana Janouška? Nikdy jsem nebyl u něj doma ani on u mne. Nikdy jsem s ním nestrávil jedinou dovolenou, jediný víkend, dokonce ani hodinu mého volného času. Roman Janoušek byl spolumajitelem jedné z dvaceti agentur, které organizovaly besedy se studenty, na kterých jsem vystupoval jako autor knihy Memento spolu s drogovými odborníky. Z čeho tedy Lidové noviny soudí, že jsem Janouškův dobrý známý? Kdy napíšou například, že jsem byl dobrým známým třeba Kim Ir Sena? S tím jsem se také potkal.
A co je vrchol manipulace? Když Lidové noviny píší: „Podle některých médií za stranou stojí přímo Bárta a podnikatel a blízký přítel pražského primátora Roman Janoušek.“
Podle kterých médií? Tuto informaci bez jakéhokoliv zdroje jen pomocí formulací typu říká se, otiskly v srpnu právě jen Lidové noviny. Žádné jiné by nebyly tak neseriózní, aby tiskly manipulace a lživá obvinění bez jakýchkoliv důkazů a bez jakýchkoliv hodnověrných zdrojů. To je tedy vrchol novinařiny, když Lidové noviny klesly až k tomu, že zdrojují samy sebe.
A jen perlička na závěr usvědčující autora článku z naprosté neznalosti toho, co dělají Věci veřejné. Cituji z článku: „Věci veřejné provozují zelenou linku, na které se každý den od osmi ráno do deseti večer můžete zdarma svěřovat se svými politickými názory.“ Radil bych, než novinář začne psát pitomosti, ať si na zelenou linku raději sám zdarma zavolá. Zelená linka poskytuje zdarma právní a sociální poradenství. Možná by ho autor článku sám potřeboval.
Nezdá se vám také, že způsob jakým Lidové noviny informují o Věcech veřejných je hazardem s jejich jménem? Hodně ubohá ukázka novinářské práce, když uvážím, co řekl nový výkonný ředitel LN Dalibor Balšínek v LN 7. září 2009: „Dnešním vydáním zahajujeme novou éru. Chceme být nejlepší prémiové noviny. Máme tyto cíle: musíme dělat nejlepší domácí zpravodajství, musíme postavit nejsilnější ekonomický tým redaktorů a musíme mít nejzvučnější jména české umělecké kritiky. Nejlepší komentátory už máme“.
Vážení čtenáři „prémiových“ LN, není čas se ohlédnout po jiném zdroji informací?