Věci veřejné zjistily, že se chystá další zvláštní ekonomická operace, v jejímž důsledku může přijít naše už tak vydrancovaná státní kasa až o 5,2 miliardy korun.
Vláda Mirka Topolánka totiž před rokem ve sněmovně protlačila půjčku ve výši 200 000 000 eur (5, 2 miliardy Kč) Lotyšsku, kterému hrozí devalvace tamní měny a experti hovoří o reálné možnosti státního bankrotu. Ministr Janota se tak oprávněně obává o návratnost této půjčky, která prohloubí už tak katastrofální deficit českého státního rozpočtu. Jednání ministra Janoty s lotyšskou stranou přitom proběhne už dnes.


VV jsou si vědomy dramatické ekonomické situace Lotyšska a chápou snahu určitou formou této zemi pomoci. Důrazně však nesouhlasí s tím, aby tato částka 5,2 miliardy korun z našeho státního rozpočtu byla nenávratně ztracena.
Podle sněmovnou schváleného záměru mělo jít 200 milionů eur na podporu lotyšských středních a malých podniků, které již delší dobu spolupracují či úspěšně spolupracovaly s Českou republikou a potřebují tyto prostředky pro svůj další rozvoj. Podmínky takové půjčky lze nastavit tak, aby zajišťovaly její návratnost prostřednictvím pojištění. Lotyšská strana však požaduje vložení celé této částky přímo do státního rozpočtu země, pravděpodobně na financování důchodů a dalších sociálních výdajů, které Lotyšsko vloni protiústavním způsobem snížilo. Šlo o snížení důchodů pracujícím důchodcům o 70%, nepracujícím důchodcům o 20%. Nyní Lotyšsko musí na základě soudního rozhodnutí peníze odebrané důchodcům zpětně doplatit.
Lotyšská strana samozřejmě vítá půjčku České republiky, ale odmítla přistoupit na navrhované smluvní zajištění a účelové využití prostředků. Česká strana byla následně kupodivu ochotna přistoupit na to, že by polovina částky šla na původní účel a polovina na řešení problémů lotyšské platební bilance a to přesto, že k tomu neměla mandát od poslanecké sněmovny. Kdo konkrétně tlačil na tuto změnu a proč k ní došlo? To by mělo zodpovědět ministerstvo financí. Je přitom očividné, že tuto změnu nenavrhlo samo, ale pod tlakem určitých politických sil. Kterých? Jejich seznam bude jistě zajímavý. Kdopak se přizná k tomu, že místo zajištěné půjčky, která znamená naději, že bude splacena, chtěl, aby česká strana poskytla půjčku tak, že její splácení bude přinejmenším ohroženo? Ani s tímto řešením ovšem lotyšská strana naštěstí neprojevila souhlas. Chtěla by do státního rozpočtu celou částku. Ministr Janota počátkem února varoval poslaneckou sněmovnu. Naznačil, že půjčka do lotyšského státního rozpočtu by byla extrémně riziková.
Nezdá se vám všem, kteří čtete tento text nepřijatelné, aby ministr úřednické vlády byl jediným, kdo se snaží České republice zachránit peníze? I přes jeho naléhavou odpověď na interpelaci, ve které jasně vysvětlil rizika pro Českou republiku, mu poslanci neposkytli podporu k tomu, aby mohl trvat na původních podmínkách půjčky. Tedy aby peníze nezmizely v černé díře lotyšského rozpočtu bez jakéhokoliv pojištění návratnosti půjčky v dohledné době. Sněmovna znovu ukazuje, že o kvalitní správu naší země jí absolutně nejde.
Lotyšsku dosud nepůjčila žádná ze zemí, které se k tomu předběžně zavázaly. Vložení 200 mil. eur do státního rozpočtu Lotyšska může reálně znamenat, že Česká republika se splácení půjčky v dohledné době nedočká. Schválně si všichni ohlídejme, co se stane. Kdo bude podporovat nasypání peněz bez zajištění do Lotyšského státního rozpočtu? A jestli to prosadí, ptejme se, kdy bude půjčka splácena. A hlídejme si, jestli k tomu dojde. A vyvozujme důsledky pro ty, kteří to zavinili, pokud ke splácení nedojde. Anebo právě teď podpořme ministra Janotu, aby rizikovou operaci s českými miliardami nedovolil.
Věci veřejné už ministra Janotu vyzvaly, aby nepodléhal tlakům ze strany lotyšských a některých českých politiků a trval na využití peněz pro účel schválený sněmovnou. To znamená pouze v podobě podpory rozvoje malých a středních podniků zajištěné pojištěním na splácení půjčky.