Je známá věc, že nákup rezidenčních nemovitostí je rozdrobenější, individualizovanější než prodej. Domy a byty většinou nakupují jednotlivé rodiny, prodávají sice taky, ale za asistence větších ryb – realitních kanceláří. Větší ryby mají větší mediální výtlak a v zájmu prodejců je za každých okolností tvrdit, že slevy už byly, ceny porostou a dobrá doba k nákupu je právě teď.

Obraz trhu v médiích bývá tedy poněkud pokřivený. Asi jako když si pokles průměrné sazby z 5,78 na 5,74 %, tedy o čtyři setiny procenta, onehdy vysloužil na Novinkách.cz dramatický titulek „Úrokové sazby hypoték padají k pěti procentům“ .

Ne že by snižování úroků ze strany ČNB v principu nemělo vést ke zdražování. S předloňským rychlým vzestupem sazeb se extrémně snížil objem vypůjčených peněz, které za sebe obyvatelé vysílají na nemovitostní hon. Jinými slovy značně ubylo poptávky. Nyní se naopak počítá s centrálním poklesem sazeb. Ponechme teď stranou, jak rychlý tento pokles bude a jak velkou motivaci budou mít banky k tomu, aby se v hypotečních nabídkách hnaly někam do oblasti začínající vytouženou trojkou. Předpoklad pro růst poptávky to nesporně je. Jenže ne jediný.

Co se ve vyhlídkách na rychlé zdražování raději nezmiňuje, je válka. Velká válka vzdálená jen ve stovkách kilometrů od našich hranic, která se – a to je aspoň na úrovni veřejného sentimentu poměrně čerstvá novinka – nevyvíjí vůbec dobře. Válka, během níž se agresor stále jasněji vymezuje jako náš konkrétní budoucí protivník. Válka, kterou se náčelník generálního štábu Karel Řehka snaží i české veřejnosti postavit před oči jako velmi reálnou možnost. Válka se svými raketami, dělostřelectvem a okupacemi je přitom zavilý nepřítel nemovitostí, tedy pevných nepohyblivých objektů, a usedlého života v nich.

Německý výzkumný institut DGAP ve svém listopadovém rozboru odhaduje, že současné Rusko má schopnost plně obnovit své vojenské síly během 6 až 10 let po ukončení intenzivních bojů na Ukrajině. Pokud Rusům tato agrese projde s něčím, co bude možno prohlásit za úspěch (a územní zisk ho z jejich pohledu představuje skoro automaticky), je vhodné připustit, že nemovitosti ve středovýchodní Evropě mohou znamenat investici do pevných objektů v budoucí válečné zóně. Neznamená to nutně takový objekt nechtít. Znamená to ale počítat s tím, že v časovém výhledu, s jakým si rodina obvykle své definitivní bydlení pořizuje, nemusí nemovitost vůbec znamenat existenční zajištění, které si s ní dnes ještě spojujeme.

Do role Řehkovy hlavní veřejné oponentky se pasovala Alena Schillerová, stínová ministryně financí za nejsilnější sněmovní stranu, se slovy „my se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru“. Posouzení argumentačních výkonů obou jmenovaných nechám na vás, máte vlastní hlavu. Pokud ale v blízké době plánujete větší investici, doporučuji zahrnout do úvah následující zapeklitou otázku. Jak moc si vsadit na vlastnictví nemovitostí v zemi, kde do obranné politiky mluví Alena Schillerová?