Od EU pro ČR: Nepotěšil jste mě, ani já Vás nepotěším!
Do této známé věty bude zřejmě možné vměstnat odpověď Bruselu na nedávno schválenou zprávu české vlády, jak je naše republika (ne)připravena na přijetí eura.
Obdobnou odpověď by však mohl českým politikům poslat i tuzemský byznys. Přestože o tom nechce část ekonomických teoretiků ani slyšet, chybějící euro přináší našemu exportně orientovanému hospodářství značné potíže. O zničujícím vlivu velké volatility české koruny na tuzemské exportéry toho bylo napsáno již dost, stejně jako o údajném řešení (berličce) jménem zajišťování.
Vývoj posledních dvou let přitom jasně ukázal, že se kurz měny vyvíjí zcela jinak, než jaká jsou očekávání bank a analytiků. Potvrdil také, že více než znakem národní suverenity je česká koruna důkazem, jak snadné je pro finanční trhy v globalizovaném světě hrát si s malými národními měnami.
Koruna tak bohužel není schopná nabídnout podnikům to, co pro svůj byznys potřebují nejvíce, a v současné krizi dokonce dvojnásob - stabilitu a plánovací jistotu. Nepředvídatelné výkyvy kurzu naopak výrazně komplikují snahu získat do České republiky nové investice.
Když se například předloni Škoda Auto ucházela o obří zakázku na výrobu malého koncernového vozu Up!, výsledné rozhodnutí jasně ukázalo, co znamená stát mimo eurozónu. Investice putovala do Bratislavy s odůvodněním: Máte řadu výhod, ale Slovensko přijalo euro.
Česká republika měla v letech prudkého ekonomického růstu neopakovatelnou příležitost k uskutečnění potřebných reforem veřejných financí, důchodů či zdravotnictví. Spolu s touto možností bohužel promarnila i šanci vstoupit v dobré formě do eurozóny. Svoji připravenost a zásadní potřebu přijetí evropské měny přitom deklarovaly malé i velké firmy ve všech průzkumech a anketách.
Nyní se Česko začíná vzdalovat od podmínek přijetí, a na euro může na několik let zapomenout. Vstup do eurozóny v roce 2015 je však stále reálný. Nepopulární a bolestné reformní kroky bude nutné učinit bez ohledu na euro, nebudeme-li chtít po vzoru dnešního Řecka balancovat na hraně bankrotu.
V situaci neudržitelných stamiliardových schodků veřejných financí je vlastně až s podivem, že část politiků vytrvale odmítá další z pádných důvodů na zlepšení rozpočtové disciplíny, které vůbec mají k dispozici. Navíc odmítají nástroj, po němž volá většina českého byznysu a který by firmám umožnil vyšší konkurenceschopnost a lepší start po odeznění současné krize.
Nová vláda by si proto měla stanovit přijetí eura jako jednoznačnou prioritu a cíl pro příští léta. A jak známo, pokud máme cíl, cesta k němu se vždycky najde.
Publikováno v týdeníku Ekonom
Obdobnou odpověď by však mohl českým politikům poslat i tuzemský byznys. Přestože o tom nechce část ekonomických teoretiků ani slyšet, chybějící euro přináší našemu exportně orientovanému hospodářství značné potíže. O zničujícím vlivu velké volatility české koruny na tuzemské exportéry toho bylo napsáno již dost, stejně jako o údajném řešení (berličce) jménem zajišťování.
Vývoj posledních dvou let přitom jasně ukázal, že se kurz měny vyvíjí zcela jinak, než jaká jsou očekávání bank a analytiků. Potvrdil také, že více než znakem národní suverenity je česká koruna důkazem, jak snadné je pro finanční trhy v globalizovaném světě hrát si s malými národními měnami.
Koruna tak bohužel není schopná nabídnout podnikům to, co pro svůj byznys potřebují nejvíce, a v současné krizi dokonce dvojnásob - stabilitu a plánovací jistotu. Nepředvídatelné výkyvy kurzu naopak výrazně komplikují snahu získat do České republiky nové investice.
Když se například předloni Škoda Auto ucházela o obří zakázku na výrobu malého koncernového vozu Up!, výsledné rozhodnutí jasně ukázalo, co znamená stát mimo eurozónu. Investice putovala do Bratislavy s odůvodněním: Máte řadu výhod, ale Slovensko přijalo euro.
Česká republika měla v letech prudkého ekonomického růstu neopakovatelnou příležitost k uskutečnění potřebných reforem veřejných financí, důchodů či zdravotnictví. Spolu s touto možností bohužel promarnila i šanci vstoupit v dobré formě do eurozóny. Svoji připravenost a zásadní potřebu přijetí evropské měny přitom deklarovaly malé i velké firmy ve všech průzkumech a anketách.
Nyní se Česko začíná vzdalovat od podmínek přijetí, a na euro může na několik let zapomenout. Vstup do eurozóny v roce 2015 je však stále reálný. Nepopulární a bolestné reformní kroky bude nutné učinit bez ohledu na euro, nebudeme-li chtít po vzoru dnešního Řecka balancovat na hraně bankrotu.
V situaci neudržitelných stamiliardových schodků veřejných financí je vlastně až s podivem, že část politiků vytrvale odmítá další z pádných důvodů na zlepšení rozpočtové disciplíny, které vůbec mají k dispozici. Navíc odmítají nástroj, po němž volá většina českého byznysu a který by firmám umožnil vyšší konkurenceschopnost a lepší start po odeznění současné krize.
Nová vláda by si proto měla stanovit přijetí eura jako jednoznačnou prioritu a cíl pro příští léta. A jak známo, pokud máme cíl, cesta k němu se vždycky najde.
Publikováno v týdeníku Ekonom