Už je to rok a kousek, kdy jsem si na zdejší blogosféře dovolil aprílový žertík. Týkal se jevu, který jsem dlouho předtím prohlašoval za neexistující blbost a 1. dubna 2011 (pro méně chápavé raději slovensky: 1. apríla 2011) jsem před internetovým národem přiznal, že existuje (lze dohledat ve zdejším archivu). Tento můj apríl jsem považoval za poslední svou zmínku, kterou k tomuto jevu učiním. Apríl vyvolal rozsáhlou diskusi, někteří pochopili, někteří ne a někteří tuto obsáhlou diskusi využili (zneužili) k šíření nesmyslů. Sleduji diskusi na svém blogu tak 14 dní a potom se k ní už nevracím. Dnes jsem se tam vrátil a zjistil jsem, že někteří vytrvalci v ní pokračují. Ale číst to opravdu nebudu. Omlouvám se.
A proč jsem se tam vrátil? Dostal jsem před chvíli tento mail od kolegy:
Tak jsem se v posledních týdnech a měsících několikrát (téměř nepřetržitě) zamýšlel nad vývojem klimatologie v posledních, řekněme padesáti, letech. Co nám naši předchůdci zanechali? V Jakém stavu? Co jsme s tím udělali a děláme my? A čeho chceme v budoucnosti dosáhnout? Co předáme našim následovníkům? Hodně otázek a složité odpovědi.
Nejprve jednoduchý pohled na vývoj počtu klimatologických stanic. Klimatologie je ze své podstaty konzervativní věda. Když byl v roce 1954 založen Český hydrometeorologický ústav, tak dostal do své správy i klimatologické stanice různých typů, úrovní a kvality, kterých bylo celkem 282- viz. poznámka 1. Již v prvním období do roku 1960 byla provedena „optimalizace“ sítě klimatologických stanic a v roce 1960 měřili naši předchůdci na 202 stanicích, rovnoměrně rozprostřených po území Česka.