Pokud očekáváte klimatologické hodnocení končícího roku, tak jsem poctěn. Ano, jako klimatolog bych měl uplynulá období hodnotit a zamýšlet se nad trendy minulými, současnými i budoucími. Ale zklamu Vás. Rok ještě neskončil a na hodnocení je brzo. Mohu jen zcela obecně sdělit veřejnosti, že rok 2014 bude hodnocen jako jeden z nejteplejších v historii měření. To nám zatím musí stačit.
Dnes skončí v peruánské Limě již dvacátá Klimatická konference OSN. Setkání, které se koná každoročně a které má za sebou nejen bohatou historii a důležité mezinárodní dohody, ale také řadu nenaplněných očekávání. Konference má široký ekonomický i politický rozměr.
Pokud se ohlédneme do historie, najdeme v klimatickém vyjednávání několik důležitých milníků. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) byla připravena pro jednání Konference OSN o životním prostředí v roce 1992. Cílem této úmluvy bylo „stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému“.
K dnešnímu dni přijalo a ratifikovalo tuto úmluvu 196 zemí.
Myslím, že jsme (my, jako lidstvo) v posledních desetiletích postupně podléhali dojmu, že Země je tu proto, aby nám sloužila a aby uspokojovala naše potřeby. Ano, bylo by to skvělé, kdyby to takto mohlo fungovat, ale nefunguje. Nejde jen o to, že vidíme v řekách nejen vodu, ryby a různou havěť, ale taky různou špínu a chemii, kterou tam jen tak mimochodem přidáváme ve jménu rozvoje lidstva. Nejde jen o to, že dýcháme nejen vzduch (N, O2, Ar, CO2, Ne, He, …), ale zároveň vdechujeme různobarevné čmoudíky a chemii, které tam jen tak mimochodem přidáváme ve jménu rozvoje lidstva. Ne, to není dnes předmětem mého blogu. Rád bych připomněl nám všem, že Země je nejen místem našeho žití. Země je organismus, který se „nějak“ projevuje a všechny jeho projevy mají nějaké příčiny a dokonce, považte, i následky.