Odpověděl jsem na několik otázek serveru Parlamentní listy (PL). Měnící se klima, možný nedostatek vody, chudoba a migrace obyvatel. Téma jistě závažné a určitě ne zrovna jednoduché.
PL: Největším problémem lidstva v budoucnu nemusí být války či pandemie smrtelných nemocí, ale nedostatek vody. Už dnes je na světě podle analýzy americké banky 37 zemí, ve kterých má osmdesát procent obyvatel nedostatek vody. Bude se území, které bude mít problémy s vodou, dál rozšiřovat? Jak velké území by sucho mohlo postihnout?
RT: Na nedostatek vody nelze pohlížet černobíle. Pravidelné střídání suchých a vlhkých období je v některých oblastech světa zcela přirozenou součástí života. I ve střední Evropě se různě dlouhá období s nedostatkem srážek vždy vyskytovala a člověk věděl, že se „voda“ zase vrátí. Krátkodobému nedostatku vláhy se umíme přizpůsobit – u nás jsme si vybudovali umělé zásobárny vody - přehrady a naučili jsme se využívat vodu podzemní - studny. V monzunových oblastech lidé pěstují plodiny, které potřebují nárazově hodně vody nebo potřebují ke zrání sucho a teplo. Člověk se zkrátka v průběhu staletí naučil žít v souladu s přírodou - říkáme, že se adaptoval na prostředí, ve kterém žije. Symbolem rozšiřování oblastí postižených suchem je dnes Sahel, kde jsme zaznamenali ve druhé polovině 20. století několik desetiletí trvající „sucho“. Tato přechodová oblast mezi Saharou a oblastí tropických pralesů postupně od severu vysychala. A tak se velké oblasti Mali, Nigérie, Súdánu nebo Etiopie, využívané po celé generace pro chov dobytka, postupně staly neobyvatelnými. A i když se v posledních letech v této oblasti začalo „blýskat na lepší časy“, deficit srážek se snižuje a oblast se začíná znovu „zelenat“, tak je zde minimálně jedna ztracená generace, která zná jen chudobu a nedostatek. A navíc jsou to oblasti, kde je vysoká porodnost a tedy velký potenciál pro hledání nových oblastí vhodných k životu.