Dnes skončí v peruánské Limě již dvacátá Klimatická konference OSN. Setkání, které se koná každoročně a které má za sebou nejen bohatou historii a důležité mezinárodní dohody, ale také řadu nenaplněných očekávání. Konference má široký ekonomický i politický rozměr.

Pokud se ohlédneme do historie, najdeme v klimatickém vyjednávání několik důležitých milníků. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) byla připravena pro jednání Konference OSN o životním prostředí v roce 1992. Cílem této úmluvy bylo „stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému“.

K dnešnímu dni přijalo a ratifikovalo tuto úmluvu 196 zemí.


Téměř celý svět se tedy zavázal hlídat své emise skleníkových plynů. Prvním významným krokem tímto směrem bylo v roce 1997 přijetí a následná ratifikace Kjótského protokolu, ve kterém se státy zavázaly snižovat své emise skleníkových plynů. Tento protokol zavazoval některé země snížit emise skleníkových plynů v letech 2008-2012 oproti roku 1990 v průměru o pět procent a je dobré si připomenout, že se toto snížení týkalo celkově 60 procent světových emisí.

V roce 2012 se na osmnácté Klimatické konferenci státy dohodly na prodloužení Kjótského protokolu do roku 2020. Tento Dodatek však zatím akceptovaly jen členské státy EU a několik dalších zemí.

Mezinárodní společenství považuje novou dohodu o skleníkových plynech, jež by navázala na Kjótský protokol, za jednu ze svých priorit. Princip je jednoduchý – proč by měl člověk přidávat do atmosféry plyny, které ji oteplují a kterých se atmosféra před miliony let částečně zbavila tím, že je uložila do něčeho, čemu dnes říkáme fosilní paliva?

Ano, skleníkové plyny jsou přirozenou součástí atmosféry, a je někdy těžko pochopitelné, že jejich zvýšená koncentrace nám vadí. Klimatologie je věda, která sleduje a zkoumá dlouhodobé vlastnosti atmosféry, její projevy a souvislosti s jinými sférami – s hydrosférou (voda), pedosférou (půda), kryosférou (led a sníh), biosférou (živý svět) a samozřejmě i se sociosférou (člověk).
A je to právě klimatologie, jež dlouhodobě předkládá důkazy o tom, že vyšší koncentrace skleníkových plynů přímo ovlivňují nejen teplotu atmosféry, ale i její projevy. Klimatický systém je natolik složitý, že i přes tisíce vědeckých publikací, které tyto projevy a vztahy popisují, stále nemáme jistotu o budoucím vývoji klimatu a o budoucích vlivech na člověka. Jistotu mít nebudeme nikdy, jen pohled do minulosti nám ukazuje, co vše se může v atmosféře odehrávat.

OSN proto již v roce 1988 založil Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), který pravidelně analyzuje dostupnou vědeckou literaturu a předkládá zprávy o stavu klimatu, o možnostech dalšího vývoje a o možnostech člověka na tento vývoj reagovat. Tyto zprávy pracují s nejistotami a předkládají varianty. Pátá zpráva IPCC, jež byla zveřejněna letos, zvyšuje jistoty svých závěrů o tom, že antropogenní emise skleníkových plynů ovlivňují klima a o tom, že v dalších desetiletích se budou projevy klimatu s tím související zhoršovat.

I když si to často myslíme, tak nejsme imunní vůči změnám klimatu – sucha, povodně, vichřice, horké vlny nepříznivě ovlivňují člověka a jeho schopnost zajistit si své živobytí. V bohatých a vyspělých regionech počasí a klima život často znepříjemňují, v chudých oblastech znemožňují.

Jednání Klimatické konference v Limě bylo několikrát označeno jako „krok k Paříži“. O pokračování Kjótského protokolu by se mělo rozhodnout na konferenci, která bude na konci příštího roku v Paříži (COP21) a v Limě se v těchto dnech rozhodovalo i o tom, jak těžká budou jednání v dalších měsících.

Znám podobná mezinárodní jednání docela dobře a vím, že někdy k úspěchu nevedou ani dlouhé dny a noci příprav a dohadování, ale taky vím, že již skoro jistou dohodu může zbourat úplná maličkost. Proto nesdílím „pařížský“ optimismus, který je založen na dohodě USA a Číny o snižování emisí, završené před měsícem prezidenty Obamou a Si Ťin-pchingem v Pekingu. Vím, že i již uzavřené dohody nemusí přinášet očekávané výsledky – z materiálů IPCC lze vyčíst, že se v době platnosti Kjótského protokolu zvýšily globální emise skleníkových plynů o více než 20 procent. Ale taky vím, že protesty proti těmto mezinárodním dohodám, jejich znevažování a zpochybňování, je většinou založené na neznalosti klimatologické podstaty věci nebo na nesprávných a neúplných ekonomických úvahách.

Odborné znalosti si může každý doplnit, aby viděl, že s emisemi musíme něco udělat. A ekonomika? Bude to drahé? Ano bude. Máme na to? Ano máme. Tento týden papež František prohlásil, že atomové zbraně jsou mrháním prostředky. A já k tomu dodávám – nejen atomové.

Radim Tolasz, klimatolog ČHMÚ a zástupce ČR v IPCC - pro Lidové noviny (12. prosince 2014)