Dovolená – poznání a srovnávání
Před časem vyzval pan Stejskal zdejší „blogery“ k zamyšlení se nad dovolenou – kam a proč (volně parafrázuji). Týden a kousek jsem dění na zdejším „blogpískovišti“ nesledoval, doufám tedy, že je výzva stále platná.
Základním smyslem dovolené pro jinak aktivního člověka, za kterého se považuji, je odpočinek. Je možné, a někdy i žádoucí, sebou praštit někde k vodě a jen tak lenošit. A je možné, a rovněž žádoucí, si vybrat destinaci a tu prochodit nebo projezdit a poznávat. Tuto variantu jsem zvolil minulý týden já s manželkou.
Vyjeli jsme kousek za rakouský Salzburg, ubytovali se v malém penzionu a několik dní poznávali okolí. Rauris, Kaprun, Zell am See a okolní národní parky, zajímavé stavby, lesní stezky. Co jsme poznali? Udržovanou krajinu, čisté vesničky, fungující služby, zajímavá jídla. Mám-li vybrat nejsilnější zážitek, tak zapomenu na řízek v rajčatové omáčce se špagetami a určitě doporučím návštěvu Grossglocknerského ledovce. Není ve své spodní části příliš vzhledný, ale cesta k němu a kontrast mezi nádhernou vysokohorskou přírodou a „štěrkovištěm“, které po ustupujícím ledovci v posledních desetiletích zbývá, je opravdu silným zážitkem. A zároveň je vidět, jak relativně rychle se příroda na ústup ledovce adaptuje. Doporučuji všem aktivním – není to daleko a několik dní se dá pořídit za ceny srovnatelné s pobytem v Krkonoších nebo na Šumavě.
A na závěr jedno srovnání. Jsem řidič, který za volantem najezdí cca 50.000 km ročně. V zahraničí se většinou pohybuji hlavně po dálnicích a ve městech a nemám příliš čas se věnovat drobnostem, které jsem viděl minulý týden na Salzbursku. Jen namátkou – rovný asfalt, žádné výtluky, blikající zelená na semaforech, logické vodorovné i svislé značení, téměř žádný důvod k předjíždění, klid a pohoda za volantem, ohleduplnost. Ale abych jen nechválil – rozkopané centrum samotného Salzburku a podivně nelogické značení nás rychle vyhnalo zpět do hor.
Čtěte další tipy na dovolenou od blogerů i diskutujících |
Základním smyslem dovolené pro jinak aktivního člověka, za kterého se považuji, je odpočinek. Je možné, a někdy i žádoucí, sebou praštit někde k vodě a jen tak lenošit. A je možné, a rovněž žádoucí, si vybrat destinaci a tu prochodit nebo projezdit a poznávat. Tuto variantu jsem zvolil minulý týden já s manželkou.
Vyjeli jsme kousek za rakouský Salzburg, ubytovali se v malém penzionu a několik dní poznávali okolí. Rauris, Kaprun, Zell am See a okolní národní parky, zajímavé stavby, lesní stezky. Co jsme poznali? Udržovanou krajinu, čisté vesničky, fungující služby, zajímavá jídla. Mám-li vybrat nejsilnější zážitek, tak zapomenu na řízek v rajčatové omáčce se špagetami a určitě doporučím návštěvu Grossglocknerského ledovce. Není ve své spodní části příliš vzhledný, ale cesta k němu a kontrast mezi nádhernou vysokohorskou přírodou a „štěrkovištěm“, které po ustupujícím ledovci v posledních desetiletích zbývá, je opravdu silným zážitkem. A zároveň je vidět, jak relativně rychle se příroda na ústup ledovce adaptuje. Doporučuji všem aktivním – není to daleko a několik dní se dá pořídit za ceny srovnatelné s pobytem v Krkonoších nebo na Šumavě.
Grossglocknerský ledovec
A na závěr jedno srovnání. Jsem řidič, který za volantem najezdí cca 50.000 km ročně. V zahraničí se většinou pohybuji hlavně po dálnicích a ve městech a nemám příliš čas se věnovat drobnostem, které jsem viděl minulý týden na Salzbursku. Jen namátkou – rovný asfalt, žádné výtluky, blikající zelená na semaforech, logické vodorovné i svislé značení, téměř žádný důvod k předjíždění, klid a pohoda za volantem, ohleduplnost. Ale abych jen nechválil – rozkopané centrum samotného Salzburku a podivně nelogické značení nás rychle vyhnalo zpět do hor.