Ne, opravdu jsem nezezelenal více, než je opravdu nutno. Tříděním nemám na mysli „třídění odpadu“, ale úplně něco jiného. A pokusím se nad fenoménem třídění zamyslet níže.

Nejprve však upřesnění „desetiletí“ v nadpisu. Které desetiletí mám na mysli? Můžete hádat. Ani po přečtení mého zamyšlení nebudete mít jasno. Takže pojďme třídit.


1. Jako kluk jsem s rodiči třídil brambory. Na podzim přivezl náklaďák několik pytlů, sešlo se nás na parkovišti několik a třídili jsme. Do sklepa nejlepší a lepší, horší hned do kuchyně a nejhorší vyhodit. Jednoduché a jasné. To bylo před čtyřmi desetiletími.

2. Při výuce programování (Fortran) jsme se učili třídit řady čísel sestupně nebo vzestupně (vloženým cyklem a výměnou indexů, pokud si dobře pamatuji). Později jsem našel malý třídící podprográmek, který třídil efektivněji. To bylo před dvěma a půl desetiletími.

3. S postupným rozvojem internetu jsem začal mít pocit, že musím třídit informace. Důležité, nedůležité. Správné, špatné. Aktuální, historické. A třídit je tak, aby byly později k nalezení. To začalo před deseti lety. Předtím jsem zvládal informace všechny - vědomě třídit jsem je nemusel.

4. Právě uplynulé desetiletí mi přineslo bohužel další nutnost třídění. Začal jsem třídit lidi. Známí, neznámí. Samostatní, potřební. Podřízení, nadřízení. Ochotní, neochotní. Kolegové, přátelé, rodina.

Řekl bych, že globalizovaný svět třídění vyžaduje, bez třídění se neobejdeme. A určitým symbolem třídění je třídění odpadů. Asi proto, že je nejviditelnější. Přijměte tedy ode mne přání do nadcházejícího roku.