Hranice 2°C – obehraná písnička
Dnes jsem se na Britských listech dočetl, že Mezinárodní energetická agentura v letošní ročence World Energy Outlook publikovala toto tvrzení: „Pokud chce lidstvo podle konzervativního modelu klimatu mít alespoň 50% šanci, že zvýšení průměrné teploty nepřekročí hranici 2 stupňů Celsia - a to je hranice, za níž by měly začít nevratné a prakticky nezvladatelné změny klimatu - nesmí vytěžit a spálit více než jednu třetinu známých zásob fosilních paliv.“
Musím přiznat, že mě podobná tvrzení rozčilují. Na webu IEA je zatím ke stažení jen shrnutí této ročenky (Executive Summary), kde jsem takovéto tvrzení nenašel. Je tam pouze stručná informace, že nespálení 2/3 známých zásob fosilních paliv do roku 2050, umožní světu udržet vzestup globální teploty pod hranicí 2°C, pokud však zároveň budou nasazeny technologie CCS (Carbon Capture and Storeage). Už několikrát jsem se zamýšlel, proč je hranice 2°C tak magická. Kde vznikla? A proč je považována za hranici klimatického rozvratu? Nalézám jediné vysvětlení. Tato hranice vznikla nesprávným pochopením (čti nepochopením) tzv. stabilizačních scénářů ve zprávě IPCC z roku 2007 (viz např. Technické shrnutí).
Zpráva IPCC nikde netvrdí, ba ani nenaznačuje, že první, nejpřísnější, scénář je nutné dodržet, jinak se klima zhroutí. Když se na charakteristiky tohoto scénáře podíváte, tak ho každý rozumný čtenář musel už v tom roce 2007 považovat za nereálný. Ano, masívní investice do technologií mohou snížit (a jistě i sníží) emise skleníkových plynů. Ano, možná i o 85% do roku 2050. Ale očekávat maximum emisí už do roku 2015? Nesmyslný idealismus. Stabilizační scénáře jsou jen teoretické modelové výpočty, které mají svou pravděpodobnost. Stejně jako všechny jiné modelové výpočty. A je jasné, že při splnění všech předpokladů, se kterými modely pracují, není výsledek 100%. Není proto vhodné se upínat k jakékoliv hranici globální teploty a považovat ji za nepřekročitelnou.
A nevratné změny klimatu? To už je hodně silná káva. K tomu, abychom se k přírodě chovali zodpovědně, se nepotřebujeme takto strašit. Naopak, podobné nesmysly snižují váhu objektivních, vědeckých výstupů a utvrzují nejširší veřejnost, že je to jenom taková hra. Není. Měnící se klima nám přináší problémy, nad kterými nelze jen tak mávnout rukou. Musíme s tím počítat, musíme se přizpůsobit, musíme přemýšlet. Ale nesmíme se strašit.
Musím přiznat, že mě podobná tvrzení rozčilují. Na webu IEA je zatím ke stažení jen shrnutí této ročenky (Executive Summary), kde jsem takovéto tvrzení nenašel. Je tam pouze stručná informace, že nespálení 2/3 známých zásob fosilních paliv do roku 2050, umožní světu udržet vzestup globální teploty pod hranicí 2°C, pokud však zároveň budou nasazeny technologie CCS (Carbon Capture and Storeage). Už několikrát jsem se zamýšlel, proč je hranice 2°C tak magická. Kde vznikla? A proč je považována za hranici klimatického rozvratu? Nalézám jediné vysvětlení. Tato hranice vznikla nesprávným pochopením (čti nepochopením) tzv. stabilizačních scénářů ve zprávě IPCC z roku 2007 (viz např. Technické shrnutí).
IPCC
Zpráva IPCC nikde netvrdí, ba ani nenaznačuje, že první, nejpřísnější, scénář je nutné dodržet, jinak se klima zhroutí. Když se na charakteristiky tohoto scénáře podíváte, tak ho každý rozumný čtenář musel už v tom roce 2007 považovat za nereálný. Ano, masívní investice do technologií mohou snížit (a jistě i sníží) emise skleníkových plynů. Ano, možná i o 85% do roku 2050. Ale očekávat maximum emisí už do roku 2015? Nesmyslný idealismus. Stabilizační scénáře jsou jen teoretické modelové výpočty, které mají svou pravděpodobnost. Stejně jako všechny jiné modelové výpočty. A je jasné, že při splnění všech předpokladů, se kterými modely pracují, není výsledek 100%. Není proto vhodné se upínat k jakékoliv hranici globální teploty a považovat ji za nepřekročitelnou.
A nevratné změny klimatu? To už je hodně silná káva. K tomu, abychom se k přírodě chovali zodpovědně, se nepotřebujeme takto strašit. Naopak, podobné nesmysly snižují váhu objektivních, vědeckých výstupů a utvrzují nejširší veřejnost, že je to jenom taková hra. Není. Měnící se klima nám přináší problémy, nad kterými nelze jen tak mávnout rukou. Musíme s tím počítat, musíme se přizpůsobit, musíme přemýšlet. Ale nesmíme se strašit.