V roce 2014 bude pokračovat postupné vydávání páté zprávy IPCC, proto se snažím její obsah postupně přiblížit tak, aby nebyly špatně chápany. V první části jsem se zabýval atmosférou, ve druhé oceánem a dnes to budou ledovce.

Ledovce jsou krásné. Kdo měl možnost stát na ledovci a sledovat jeho rozmanité tvary, nikdy na to nemůže zapomenout. V posledních dvou desetiletích se však zmenšuje hmotnost grónského a antarktického ledového příkrovu, ledovce dále ustupují téměř v celém světě.



Ledovec Grindelwaldgletscher pod švýcarskou horou Jungrau (4158 m n.m.)


Grossglocknerský ledovec v Alpách. Při sestupu z HochAlpenStrasse k ledovci ukazují informační tabule maximální dosah ledovce s letopočtem

Průměrná rychlost úbytku ledu z grónského ledového příkrovu se významně zvýšila, a to z 34 Gt.rok-1 v období 1992-2001 na 215 Gt.rok-1 v období 2002-2011. Rovněž se zvýšila průměrná rychlost úbytku ledu z antarktického ledového příkrovu, a to z 30 Gt.rok-1 v období 1992-2001 na 147 Gt.rok-1 v období 2002-2011. Snižuje se rozsah „plovoucího ledu“ na severní polokouli. Průměrný roční rozsah arktického mořského ledu v období 1979-2012 klesal rychlostí 3,5 až 4,1 % za dekádu (rozsah 0,45 až 0,51 milionu km2 za dekádu).


Obrázek SPM3b (viz Shrnutí pro politické představitele, WGI, IPCC AR5)

Ale zvyšuje se rozsah „plovoucího ledu“ na jižní polokouli. Průměrný roční rozsah antarktického mořského ledu v období let 1979 až 2012 zvyšoval rychlostí 1,2 až 1,8 % za dekádu (rozsah 0,13 až 0,20 milionu km2 za dekádu). To je docela zajímavé. Zvyšuje se pokrytí oceánu ledem kolem Antarktidy, ale zároveň se snižuje hmotnost Antarktického pevninského ledovce. Antarktický ledovec se tedy roztéká do šířky a zplošťuje. To může přinášet do nejbližší budoucnosti zajímavou zpětnou vazbu. Oceán pokrytý ledem odráží více slunečního záření než vodní plocha. A v širší oblasti kolem Antarktidy se tedy bude zvyšovat albedo (schopnost povrchu odrážet záření). Povrchová vrstva oceánů se nebude ohřívat tak rychle jako doposud a přízemní vrstva atmosféry se bude ochlazovat. Uvidíme.

Pro nás je určitě zajímavé, že se snižuje rozsah jarní sněhové pokrývky na severní polokouli - v období let 1967-2012 o 1,6 % za dekádu v březnu a dubnu.


Obrázek SPM3a (viz Shrnutí pro politické představitele, WGI, IPCC AR5)

Ledovce reagují na změny okolních podmínek s určitou setrvačností. Je tedy více než pravděpodobné, že se v 21. století bude nadále zmenšovat rozsah i tloušťka arktického mořského ledu a že se jarní sněhová pokrývka na severní polokouli bude zmenšovat s tím, jak porostou průměrné globální teploty při povrchu. Globální objem ledovců bude dále klesat. Podle pesimistického scénáře lze očekávat, že do poloviny století bude Severní ledový oceán vždy na sklonku léta v září téměř bez ledu. Že by klesal rozsah a objem mořského ledu kolem Antarktidy je však málo pravděpodobné.

Velkou neznámou pro klimatický systém je trvale zmrzlá půda, tzv. permafrost. Je jasné, že se bude rozsah této trvale zmrzlé půdy v blízkosti povrchu ve vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule zmenšovat. Ale nejasnosti a nejistoty panují kolem rychlosti a množství potenciálně uvolněného metanu (CH4), který je dnes v permafrostu vázán. A metan, jak známo, patří mezi významné skleníkové plyny (o skleníkových plynech zase příště).