Pozorované změny klimatického systému v atmosféře jsem stručně prezentoval v blogu před několika dny. Dnes se podívám na oceán. Česká republika je sice vnitrozemským státem, ale oceán je pro naše počasí a podnebí hodně důležitým prvkem. Nevěříte? Stačí se podívat na mapu části severní polokoule.




Hranice mezi USA a Kanadou probíhá od Vancouveru na západě po velká kanadská jezera na východě zhruba po padesáté rovnoběžce. Tedy ve stejné zeměpisné šířce, na které leží Praha, která je ještě mírně severněji než Vancouver. A teď se podívejte na klimagramy pro Prahu a pro Dauphin (tato kanadská meteorologická stanice leží přibližně na 50° s.z.š,. cca 1000 km východně od oceánu, v nadmořské výšce 304 m, podobně jako Praha).



Pokud by někdo očekával podobné klima, tak se plete. Dauphin má klima podstatně drsnější, a to hlavně v zimě. Už na základní škole se děti učí o Golfském proudu, který ovlivňuje počasí a podnebí v Evropě. Proto mohli naši předkové osidlovat Evropu podstatně severněji než v Americe. A proto by nás oceán a jeho změny měly zajímat.

V globálním měřítku je oteplení oceánu největší poblíž povrchu, přičemž horních 75 m se v období 1971-2010 oteplovalo rychlostí 0,11°C za desetiletí.


Obrázek SPM3c (viz Shrnutí pro politické představitele, WGI, IPCC AR5)

Modely ukazují, že v tomto období se více než 60 % čistého nárůstu energie v klimatickém systému uložilo do svrchních vrstev oceánu (0-700 m). Vyšší teplota oceánu je společně s odtáváním pevninských ledovců (o ledovcích zase příště) spoluzodpovědná za stoupající výšku hladiny. Rychlost vzestupu výšky hladiny oceánu byla od poloviny 19. století vyšší než průměrná rychlost v průběhu předchozích dvou tisíciletí a v období let 1901-2010 vzrostla globální střední výška hladiny oceánu o 19 cm.


Obrázek SPM3d (viz Shrnutí pro politické představitele, WGI, IPCC AR5)

Průměrná rychlost zvyšování globální průměrné hladiny oceánu byla v období let 1901-2010 1,7 mm/rok, v období let 1971-2010 2,0 mm/rok a v období let 1993-2010 3,2 mm/rok. Údaje z přílivových vodočtů a z družicových měření shodně ukazují vyšší rychlost v posledním období.

Postupné a pořád rychlejší stoupání hladiny je lidsky i politicky citlivou záležitostí. Vláda republiky Kiribati již vyjednává s Austrálií a Novým Zélandem o přijetí tzv. klimatických uprchlíků, kterým může oceán zaplavit domovy. Když si uvědomíme, že vlády fungují jen v několikaletých cyklech, tak je asi očekávatelné, že tato jednání, směřující ke konci století, nejsou příliš úspěšná.

Maximální globální střední výška hladiny oceánu v poslední době meziledové (před 129 000 až 116 000 lety) byla po několik tisíc let o 5 m vyšší, než je v současnosti. Do stejného období se datuje rozšíření evropských neandrtálců do střední Asie. Je možné, že jen byli zvědaví. Ale možná se jim v Evropě přestalo líbit. Dnes modely indikují pro konec století (2081-2100) zvýšení střední hladiny světového oceánu „jen“ o 26 cm (dolní odhad optimistického scénáře) až o 63 cm (horní odhad pesimistického scénáře) oproti dnešku (1986-2005). Pořád je to 10x méně, než hodnoty, které pravděpodobně zvedly neandrtálce k migraci.

Vyšší teplota vody v oceánech a nižší pH je však problém už dnes a oceánografové bijí na poplach. A nejde jen o vzájemné vtahy mezi oceánem a podnebím. Jde hlavně o přirozenou rovnováhu, kterou člověk v oceánech nabourává. Jde hlavně o to moře odpadů, které v oceánech je.