Od roku 2002 byl zvoleným předsedou IPCC ing. Pachauri, Ph.D., pod jehož vedením byla vydána čtvrtá (AR4) a pátá (AR5) hodnotící zpráva IPCC. On přebíral společně s Al Gorem v roce 2007 Nobelovu cenu za mír, reprezentoval IPCC na jednáních o snižování emisí skleníkových plynů v době platnosti Kjótského protokolu a vyjednával podporu klimatických jednání se šéfem OSN Ban Ki-moonem. Zároveň jsou s ním spojené mnohé kontroverze v jeho podnikatelských aktivitách, byly mu kladeny za vinu chyby a nedodržení interních pravidel IPCC při vydání 4. zprávy. Některé tyto problémy byly poté označeny jako ClimateGate. Přesto, že se následně ukázalo, že šlo většinou o nesmyslná obvinění, přesto, že byla část zpochybněných výsledků nezávisle znovu zpracována se stejnými výsledky (např. Berkeley Earth), tak jsem jeden problém považoval ve 4. zprávě z roku 2007 za zásadní. Použití nerecenzované literatury si měli autoři a šéf IPCC pohlídat a nemělo k němu dojít. Po tomto zjištění došlo ke zpřísnění interních pravidel IPCC, pro 5. zprávu byl z více než 75% obměněn autorský kolektiv, ale žádnou osobní odpovědnost Pachauri nevyvodil. Poznal jsem ho jako obratného diplomata a dobrého vyjednavače, který však svými podnikatelskými aktivitami a neklimatologickým backgroundem klimatologii na pozici šéfa IPCC příliš dobré jméno nedělal.

Ale taková je mezinárodní diplomacie, kde politika mnohdy převáží nad odborností. Mnoho kolegů nahlíží na Pachauriho roli v čele IPCC méně kriticky než já, mnoho jiných je přísnějších.

V neděli 22. února 2015 se v mezinárodních tiskových agenturách objevily informace, že je Pachauri ve své vlasti obviněn ze sexuálního obtěžování. Od úterý 24. února měl Pachauri řídit další zasedání IPCC, ale do Nairobi nedorazil. Pravděpodobně se věnuje vlastní obhajobě nebo musí být k dispozici vyšetřovatelům, což je pochopitelné. A zároveň rezignoval na svou funkci šéfa IPCC. To je bez ohledu na výsledek aktuálního vyšetřování nejlepší možný postup.

Bohužel je to však další argument do úst těm, co chtějí IPCC a klimatologii očerňovat. Mandát by Pachaurimu skončil letos, v říjnu budou zástupci jednotlivých členských států volit nového šéfa (pokud po rezignaci nedojde ke změně termínu volby). Osobně doufám, že se nám podaří zvolit odborníka, který za sebou do této pozice nepotáhne podivnou minulost a který bude hlavně pracovat na zlepšení mediálního obrazu mezinárodní klimatologie a IPCC samotné. Problémem mezinárodní klimatologie totiž nejsou klimatologové, autoři a spoluautoři jednotlivých zpráv. Problémem je způsob prezentace výsledků klimatického výzkumu a klimatologie politikům, politiky a politology.

Nedávno jsem na Radiožurnálu diskutoval s Alexandrem Tomským a on hned na úvod prohlásil, že klimatologie není věda. A posléze to dokládal rozptylem odhadů globální teploty klimatickými modely pro konec století. Absolutně nebral v úvahu, že tento rozptyl není dán nepřesností klimatických modelů, ale nepřesností odhadů vývoje společnosti a tedy jejího vlivu na klimatický systém. Zpřesnit tyto odhady by měla sociologie, politika a možná i politologie, pokud je vědou. Určitě by to bylo vhodnější, než šířit nesmysly o nepřesnosti klimatických modelů. Politici často říkají, že se musí dohodnout na snížení emisí skleníkových plynů tak, aby se globální teplota nezvýšila o více než 2 °C oproti předprůmyslové éře. Proč o 2 °C? Protože to klimatologové takto vyzkoumali. Další nesmysl. Klimatologové předložili tzv. stabilizační scénáře, které odhadují, o kolik se zvýší globální teplota při různé úrovni koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. A scénář pro 2 °C byl první v řadě, který se politikům zalíbil. Zbývající asi ani nečetli a zodpovědnost je opět na klimatologii. A je smutné, že vrcholní představitelé IPCC těmto nesmyslům neuměli nebo nechtěli bránit.

Klimatologové však mají jinou zodpovědnost. Pracujeme s nejistotami a předkládáme intervalové odhady. A je na nás, abychom nejistoty snižovali a intervaly zpřesňovali. Ale upřímně, pro rozhodnutí zastavit každoroční globální růst emisí skleníkových plynů nepotřebují mít politici přesnější odhady budoucího chování klimatického systému, než už pár let mají. Potřebují mít ekonomické podklady, které jejich rozhodnutí budou kvantifikovat. S jistou mírou nejistoty a klidně i intervalově.