Změny v chemickém složení atmosféry, o kterých jsem nedávno psal, nejsou vidět, nelze si na ně sáhnout a bývají často zpochybňovány. Vždy si vzpomenu na pěkný český film „Dědictví aneb Kurvahošigutntág“ s božskou scénou o vidění/nevidění. Co není vidět, přesto může existovat. Ale o tom to dnes není.

Změny, které způsobuje na pevnině člověk, jsou hned viditelné a tedy těžko zpochybnitelné. IPCC udává, že člověk ovlivňuje svou činností cca 70 % nezaledněné pevniny. Od roku 1970 se o 1/3 zvýšila produkce dřeva z lesů a plocha hospodářských lesů se zvýšila o 2/3 (na úkor přirozených, samozřejmě, protože celková globální výměra lesů klesá). Zdvojnásobila se plocha zavlažovaného území, přičemž se na závlahy využívá až 70 % globálně užívané vody. A s tím souvisí, že se od stejného roku zvýšil potravinový odpad o 40 % na osobu s odhadem, že dnes vyhodíme neuvěřitelných 25 až 30 % vyrobených potravin.

Zemědělství, lesnictví a další využívání půdy se v období 2007-2016 podílelo 22 % na celkových emisích skleníkových plynů. Z poloviny jde o CO2 (většinou vlivem odlesňování) a o druhou polovinu se dělí metan a oxid dusný. Historické i budoucí odhadované změny využívání půdy vedou a dále povedou k oteplování a zvyšování albeda s tím související k částečnému ochlazování. Proto jsou tak důležité aktuální snahy o zalesňování, každý přece ví, že strom, má-li dostatek vody, funguje v krajině jako taková malá klimatizační jednotka, která navíc funguje jako sklad uhlíku. Strom absorbuje cca 1 tunu CO2 za 100 let růstu.

Velký význam v krajině má samozřejmě i voda. Suché oblasti zvýrazňují letní horké vlny a naopak vlhké oblasti snižují jejich intenzitu. V suchých oblastech (index aridity pod 0,65) žijí na světě odhadem 3 miliardy lidí na 46 % pevniny. Nejvíce suchem ohrožených obyvatel žije v jižní Asii, subsaharské Africe a v Latinské Americe. Taky jste překvapeni, jak velká plocha světa je považována za suchou a kolik lidí je suchem ohroženo? Tato plocha se mezi lety 1980 a 2000 zvětšila o 9 %. Jedním z důvodů je i ozeleňování vyvolané vyšší koncentrací a dostupností CO2 v atmosféře.
Urbanizované oblasti a jejich tepelné ostrovy rovněž zvyšují oteplování i intenzitu srážek. J tím postižena velká část obyvatelstva (více než polovina populace žije ve městech), ale jen zanedbatelná plocha (do 1 %). Podle OSN bude v polovině století žít ve městech až 70 % populace. Lze tedy očekávat velký tlak na jejich rozšiřování a zároveň i na spotřebu energií (vytápění a chlazení), což sebou přináší znečištění ovzduší i vody a s tím spojená zdravotní rizika.

Odpůrci, kteří se řídí manifestem V. Klause Modrá, nikoliv zelená planeta, tomu sice nevěří, ale ten „odsuzovaný a kdekým uplacený“ Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve svých reportech prosazuje dobrá řešení. A o ta jde. V zásadě stojíme před pěti výzvami:

1. adaptace na změnu klimatu,
2. mitigace (omezování) změny klimatu,
3. boj s vysušováním,
4. boj s degradací půdy a
5. zabezpečení potravinové bezpečnosti.

Jednotlivé body spolu úzce souvisí a je úplně jedno, v jakém pořadí a s jakým důrazem budeme jednotlivá opatření prosazovat. Například v Evropě nemusí být prioritou mitigace nebo potravinová bezpečnost, když se zaměříme na adaptace, vysušování a degradaci půd. V Asii jde hlavně o mitigace a potravinovou bezpečnost, v Africe jde o vysušování, degradaci půd i potraviny, apod. Ani v jenom regionu bychom však neměli na některý z bodů zapomínat, vymstilo by se to v budoucnosti.

Už poněkolikáté se snažím ve svých výstupech a přednáškách sdělovat veřejnosti, že nejsem ekonom. Neumím spočítat přínosy a náklady opatření, která se nesprávně označují jako boj s klimatickou změnou. Proč nesprávně? Nikdo přece nechce bojovat se změnou klimatu. Jde naopak o omezení našeho vlivu na klima. Ekonomické výpočty a sociologické výzkumy v této oblasti zoufale chybí. Ekonomové a sociologové, snažte se, je to Vaše parketa.