„Nedovolte, aby ve vás uhasla jiskra nadšení pro medicínu, pro vědu a pro pomoc trpícím.“ Z projevu k absolventům fakulty dětského lékařství v r.1968
Nevidím nic sportovního v honu na lišku, kdy nekonečná převaha dovoluje lidem, aby projevili naplno a beztrestně svůj sadismus; není mi tedy ani líto postřelených lovců a přál bych lišce, aby měla někde za bukem schovaný kulomet a tu štvoucí smečku pokropila. To už mi přijde sportovnější, ve smyslu fair play, když se dvě superinteligentní tvrdá jádra fanoušků některého ze sportovních klubů, které hrají tak kvalitní fotbal, dohodnou na rvačce v nedalekém parku. Tam jsou šance účastníků vyrovnané a traumatologické týmy blízkých nemocnic si mohou nacvičit bojové situace v mírových podmínkách. Navíc tu nevznikají (ve válce běžné) kolaterální škody a nemocnice, školy a civilní budovy zůstávají stát. Je to sice stejně stupidní, ale mnohem spravedlivější.
Naše ego se brání, když se mu něco nelíbí. Má na to plno mechanismů: vytěsnění, popření, regrese, superkonformitu, reakční výtvory, identifikaci, a také projekci. Je jich ještě víc, ale nechci zdržovat.